„No, dám si tam za den maximálně jedno. Jsem kavárník, co během závodění nepije kafe,“ usměje se v Pilot Café na Letné. „A doufám, že mě manažerka kaváren, má žena, nebo zaměstnanci nebudou číst, ale musím z automatu. Tam to jinak nejde.“
Výrazné omezení pochopitelně souvisí s obrovskou náročností závodu, který Macík loni mezi kamiony ovládl a ukončil třiadvacet let dlouhé čekání na český triumf.
„Musíte se o sebe starat, tělo musí fungovat. Před Dakarem vždycky kofein postupně vysazuju, protože organismus je na něm pak závislý a vy potřebujete, abyste závodem prošli bez problémů. Abyste v klidu spali, přestože výdej tam je samozřejmě obrovský,“ vysvětluje.
Do Saúdské Arábie jste přicestoval coby obhájce vítězství. Jak vám změnilo život?
Záleží, z jakého úhlu se na to chcete podívat. Sláva, práce, sportovní výkon. V každém to změnilo něco jiného a někde zase vůbec nic.
Celkově se elektrizaci v motorsportu nebráním, pokud to má účel a smysl. S tím, že lidi musí dostat na výběr. Na Dakaru to zatím budoucnost nemá.
