Martin Macík a Jan Brabec vyprávějí v kinech, jak jsou „Posedlí Dakarem“.

Martin Macík a Jan Brabec vyprávějí v kinech, jak jsou „Posedlí Dakarem“. | foto: Big Shock Racing

Vyprodáno! Macík a Brabec vyprávějí v kinech, jak jsou „Posedlí Dakarem“

  • 1
Tentokrát se v kině - vyjma začátku - nezhasíná. Bouřlivý potlesk se toleruje i uprostřed představení. A místo závěrečného (ne)čekání na titulky se dělají selfíčka. Je měsíc a půl od konce letošního ročníku a řeklo by se, že je Dakar zapomenut. Jenže Martin Macík a Jan Brabec, kamioňák a motocyklista, jsou teď v jednom kole.

Třikrát týdně předstupují před čtyři stovky diváků a vyprávějí jim příběhy ze závodu, pouštějí emotivní dokument a odpovídají na dotazy. „Musíte umět mluvit, protože lidi čekají na každé slovo, které vypustíte z huby. A naše publikum to fakt hltá. Když najednou rozesmějete 400 lidí v sále, je to k nezaplacení. Po těchto akcích si troufám dělat i moderátora,“ tvrdí Macík, v 29 letech už sedminásobný účastník Dakaru.

Tahle rallye je v tuzemsku fenomén. Však už Karel Loprais a jeho parťáci jezdili na přelomu 80. a 90. let po prvních úspěších od besedy k besedě. Jiní vyprávěli alespoň v kulturácích svých rodných měst, obdobně to dělával i Martin Macík senior, rovněž dakarský závodník.

Když však na klání vzal poprvé do posádky i svého syna, dal mu následně na starosti také pozávodní setkání s fanoušky. „A tak jsem se učil a učil, abych byl lepší,“ vzpomíná dnes Macík junior. První rok stačilo místní muzeum, další už se vyprodalo zdejší kino. „Já si furt v hlavě říkal, že bych to udělal i někde jinde, ale neměl jsem na to koule.“

Pomohla mu a odvahu dodala až loňská facebooková výzva. Tehdy nechal své příznivce vybírat jedno z osmi měst, kde by si setkání přáli. Jenže ono se na všech osm štací už s předstihem přihlásilo více než 200 zájemců, a tak Macík i s Brabcem dorazil za všemi. „Bylo to populární, průměrně přišlo 300 lidí a v tu chvíli jsem měl v hlavě větší projekt. A jelikož miluji kino, chodím do něj s přítelkyní každý týden, tak jsem chtěl mít ty největší kinosály.“

Martin Macík objíždí česká města a líčí, jaké to je závodit na Dakaru. Kinosály bývají plné.

Domluvil se s CineStarem, řetězcem multikin. Vytvořili filmové plakáty ve stylu hollywoodských bijáků s názvem Posedlí Dakarem, a ještě než se vrátili ze závodu, bylo všech 13 představení vyprodaných. Ve čtvrtek se na pražském Černém Mostě hraje naposledy a Macíkovi už několik dní volají známí, jestli by je tam nějak neprotlačil. Bez šance!

„Souhlasím, že je Dakar v Česku fenomén. Nechci, aby to znělo egoisticky, ale my jsme tady fenomén. Vytvořili jsme něco, co tu ještě nebylo. Plánoval jsem to od loňského května. Bylo to riziko jako v byznyse, protože jsem nevěděl, jak to dopadne. Ale chci podpořit Dakar v Česku, chci zdejší motorsport dostat výš. A i když jsme na Dakaru nevyhráli, tak máme za sebou spoustu příběhů, které lidi chtějí slyšet,“ říká Macík.

Etienne Lavigne, ředitel Rallye Dakar, nasměroval Jana Brabce.
Jan Brabec se sbírá po pádu v deváté etapě Dakaru.
Jan Brabec na Rallye Dakar.

Jan Brabec na Rallye Dakar.

Každé z těch dosavadních 12 představení bylo jiné. Zněly jiné příběhy, publikum se smálo jiným vtipům. Základem je, že Macík i Brabec jsou showmani, hledali se, až se našli. Nebo jak říká Macík, zbyli na sebe. Zároveň je jejich převtělení v „herce“ unikátní ukázkou sportovního marketingu.

Dakar je nákladná záležitost a start kamionu vyjde na více než deset milionů korun. Sponzorům už dnes nestačí jen nalepit logo na kabinu, chtějí něco víc. Macík tak roky objíždí akce partnerů s truckem, zve je na Saharu, kde v rámci testování lze okusit, jak chutná Dakar. Teď přidal kino.

„Je to druh sportovního marketingu, který hraničí s divadelním představením a sportem. A pro naše partnery je to zajímavé, i když tomu mnozí zpočátku nevěřili.“

Macík má na sociálních sítích desítky tisíc příznivců, v tuzemském motorsportu je v této oblasti lídrem. Besedy však pro něj mají motivující charakter i v tom, že místo internetových fanoušků sedí v sedačkách kin ti z masa a kostí. Také proto už vymyslel projekt na příští rok.

Zůstává tajemný, leč naznačuje: „Teď pokryjeme pět až osm tisíc fanoušků po republice a já se chci pokusit, aby to bylo větší, abychom zasahovali desítky tisíc lidí. Ale hlavní je, aby je to bavilo, aby věděli, že jsou tady úspěšní lidé, a to nejen my. Bavíme se o všech závodnících. Ukazujeme, že Dakar může být sranda, že to může být něco jiného než denní zpravodajství, že Martin Macík dojel na 12. místě.“

Dokřoupat popcorn, dopít kolu. Teď nastává dakarské loučení. Ovšem jen co se bijáků týká. Macík i Brabec budou dál kočovat republikou, protože stejně jako jsou populární vyprávění cestovatelů či putování trabantů, tak láká i Dakar. Jezdce si „najímají“ vesnice, menší města, protože chtějí slyšet o nejdrsnějším motoristickém klání na světě.

Třeba na březnovou dakarskou exhibici v Sosnové jezdívá pět tisíc lidí... Zkrátka Dakar je - nejen na plátně - fenomén.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž