Za rok v létě do závodního trucku posadí dceru Aliyyah, to jí bude čerstvých šestnáct a stane se nejmladší pilotkou v historii šampionátu.
Co jste po svém návratu změnil?
V týmu jsem předělal plno věcí, analýzu telemetrických dat, nastavení, systémy. David Vršecký (taky dvojnásobný mistr Evropy) je jeden z inženýrů analytiků, pod jeho vedením jsme připravili nový testovací program. To souvisí i s Buggyra akademií, protože vedle Adama Lacka by příští rok měla jet od Nürburgringu moje dcera Aliyyah; 1. července jí bude šestnáct, což je limit.
Vozový park týmu Buggyra.
Proč na ni vsadíte?
Není to uspokojení nenaplněných snů otce. S Davidem jsme se skromně shodli, že děláme s největším talentem, co jsme měli v rukou. Jsme nadšení z progresu. Jen nejsme schopni říct, kdy se to zastaví. Stačí jedna rána do zdi a závodník skončí.
Vršeckého jste objevil, jakou roli v kariéře Aliyyah hraje?
Strašně mě těší, když vidím, že jsem kus předal Davidovi. Já jsem na něj tak pyšnej! Kluk z ničeho jako jezdec sbíral tituly, teď dělá skvělé věci jako konstruktér a inženýr. Nepopsatelná radost. My se teď ještě posunuli o generaci dál, že David předává, co má, mojí dceři. A já to dozoruji. Myslím, že nic lepšího v životě nemůžu zažít.
Co má Aliyyah před sebou?
Ona hrála od čtyř do čtrnácti let tenis, ale hodně vyrostla a odešla jí kolena. Zkusili jsme motorsport. Sakra, to není špatný! Jezdila buginu, tahač, lamborghini. Do čeho sedne, jede. Teď jsme udělali kartingovou bázi ve Valencii, trénujeme na 125 ccm šestikvaltech. Dostanu od ní nařezáno, ale já nejsem měřítko, jsem těžkej. S Davidem ovšem jezdí v půl vteřině, s klukama z mistrovství Evropy rovnocenně. A to nikdy motokáry neřídila. Když se s nimi naučí závodit, ve všem ostatním si může číst noviny. To je fakt rychlý.
V čem její talent vězí?
Je strašný introvert a má analytické chlapské myšlení. Něco se poví, přemýšlí, nic neříká, najednou sedne do auta a začne to dělat. Sama sedí s inženýry, poslouchá, hledá. Usíná s tím i vstává. Má disciplínu. Je klidná, zeptejte se Tomáše Engeho (první Čech ve formuli 1), ten ji viděl. Dítě letí v lamborghini 250 km/h, přesně zabrzdí, zatočí v klidu. Nádhera. Nevyzrálí jezdci jsou škubaví, ona ledově klidná, připadá mi jako mistr světa formule 1 Kimi Räikkönen.
A jak jí to jde v tahači?
Je vteřinu a půl za Oly Jonesem, naším druhým pilotem! Kvůli mezinárodní licenci pojede nějaké Clio Cupy, Twinto Cupy, nebude to podřízené výsledkům. Máme připravené testování ve formuli 4, ať získá zkušenosti. Pak bych chtěl zkusit tahače i Dakar, ten třeba 2021. Jela by s buginou Maverick jako nejmladší pilotka v dějinách, bude jí 16,5.
Martin KolocNarodil se v roce 1967 v Roudnici. Je dvojnásobným mistrem Evropy v závodech tahačů z let 1995 a 1996, jako první v historii truckracingu slavil titul coby jezdec i majitel týmu. Založil stáj Buggyra. Oženil se s bývalou Miss Seychely, mají dvojčata. Dostal roční podmínku za podíl na vytunelování Rubeny Náchod. |
A co Yasmeen, druhé z dvojčat?
I u ní je s tenisem konec, má v háji zápěstí. Zkouší buginu, ale nemá pud sebezáchovy. Nemyslím, že by se dožila velkého věku. Po třech minutách letí double flip do lesa. Může se vypracovat na dobrého jezdce, ale to něco extra má Aliyyah.
Zpátky k vám. Proč jste zpět?
Protože tým se dostal do módu ne přežívání, ale dělal věci stále stejně. Sice fungovaly, ale my musíme mířit dál. Posun je vidět. Máme lamborghini, dělá se reorganizace, začíná akademie. Chtěl bych, abychom se posunuli dál. Abychom byli nejlepší.
Začala vláda tvrdé ruky?
Ano. Moje životní filozofie je, že chyba je součást hry, ne něco, co by mělo být zesměšňované, poplivané. Z každé chyby, a děláme je všichni každý den, je potřeba se poučit. Ale když uděláte chybu a všichni si jen umyjí ruce, ponaučení není možné. Pak mám pocit, že je ve struktuře něco špatně. A to se stalo nám, takže je potřeba změnit odpovědnost.
Takže jste znovu ve víru dění?
Ne tak úplně. Tím, že nežiju v Čechách, mám ten vír jen virtuálně. Pořád mám videokonference, každých čtrnáct dnů přijíždím aspoň na tři dny. V podstatě jsem v práci od rána do večera. Ale chci si nechat odstup od té denní operativy, abych mohl v uvozovkách přemýšlet nad velkými věcmi, nad konceptem.
Jste tedy majitel stáje?
Je to komplikované. Ze začátku jsme potřebovali plno strategických partnerů, abychom přežili a dostali se do supertrucků. Během let 2005–2015 se mi podařilo vydělat dost peněz, což je paradox, protože jsem nemohl nic dělat. Takže se snažím podíly na značce vykupovat zpátky, abych měl kontrolní balík a bylo jasné, že co já řeknu, platí a nemusí se dělat kompromisy. S investory mimo motorsport je to složité. Prachy vás o kousek posunou, ale nutí vás ke kompromisům. Teď je to tak, že zásadní podíl na značce mám zpátky já, měním strukturu tak, abych firmu mohl ovládat. Jsem vidět, a když někdo má problém, může ho řešit se mnou.
Žijete v Dubaji?
Stálé bydliště tam mám, jsem v Dubaji čtyři měsíce v roce, dva až tři jsme v Asii, v Číně a zbytek roku po Evropě, v Čechách, ve Švýcarsku, ve Španělsku, kam kvůli počasí přesouváme offroadovou bázi.
Martin Koloc na snímku z roku 2001
Jste velkopodnikatel?
Necítím se tak. Dělám, co mě baví. Buggyra je ve 14 zemích. Letos jsme měli být na vídeňské burze jako holding, zatím jsme to odmítli, ale do konce roku tam asi budeme.
Vyděláváte?
Ne, ale roste hodnota značky Buggyra. Je oceněna asi na sto milionů eur, což není blbé. V tom nalej-vylej to každý měsíc, každý rok nevydělává. A když vyděláme, jde to do rozvoje, do akademie a dalších věcí.
Z Vršeckého je hlavní analytik. Tohle vám chybělo?
Léta jsem tu nebyl. A rutinní analytická a geometrická práce je horší než v roce 1997, kdy jsem končil. Všichni si to zjednodušují. Ona je otrava sedět denně pět hodin u telemetrie a hledat desetinu vteřiny, ale bez toho to nejde. A Jochen Hahn (lídr šampionátu tahačů) to má. Svůj analytický tým. Každý si to dělá pohodlné, když může, to je normální lidská vlastnost, ale my se chceme zlepšovat. Další věc je motivovat lidi. Někteří kluci jsou v týmu 25 let, to zákonitě vyhoříte. Mít nové věci, vizi, náboj... teď se nám daří chytit zpátky zdravou energii.
Jaká bude sestava pro rok 2020? Kdy naposledy jste řídil tahač?
V létě. Dcera mě ještě neporáží, dostane nařezáno. Během deseti kol jsem vteřinu a půl za Adamem Lackem, takže jsem rád, že jsem rychlejší než Oly Janes. Jsem schopný to auto poznat a říct k tomu plno věcí, to mě potěšilo, sám sebe jsem překvapil.
Oly je hrozně dobrý týmový kluk, jen nikdy nebude vyhrávací jezdec. Ale to nevadí. Mäkinen asi příští rok nepojede, ale jsme v intenzivním jednání s mladým Calvetem, synem Fabiena, který je hodně rychlý. Lacko, Calvet, Janes a pak moje dcera, to je pravděpodobná sestava na příští rok. Postavím to na mladých.
Milník Buggyry. Lacko získal tisící pohárPohár číslo 1 000! Roudnická stáj závodních tahačů Buggyra v belgickém Zolderu zaokrouhlila počet svých trofejí. Historický moment pro roudnický tým. „Je to naprosto skvělý milník a motivace do další práce,“ řekl po závodech evropského šampionátu Martin Koloc, držitel historicky prvního poháru z roku 1993, který věnoval Buggyře; tu založil v roce 2001. „Je to trochu i osud, že to vyšlo zrovna na sezonu, kdy slavíme výročí 50 let značky Buggyra. Rád bych se teď dožil i té dvoutisícovky a pak s klidem předal žezlo dál,“ usmál se dvojnásobný mistr Evropy. Tisící pohár získal Adam Lacko v nedělním hlavním závodě díky druhému místu. „Je skvělé být u takového jubilea, takže panuje dvojnásobná radost,“ užíval si Lacko, přitom na trati se nervoval: „Od třetího kola jsem začal mít potíže s chlazením brzd. Teplota se šplhala až přes 600 stupňů Celsia, takže jsem musel pouštět stále víc vody a bylo to nakonec velké drama až do posledního kola, kde už jsem skoro nebyl schopný ani zabrzdit. Nakonec to ale dopadlo dobře.“ Během víkendu stál na pódiu i v sobotu, to skončil třetí. Jeden závod Lacko kvůli prasklému brzdovému kotouči nedojel, v dalším obsadil pátou pozici. V celkovém pořadí zůstal třetí, na druhého Španěla Antonia Albaceteho ztrácí jen devět bodů. Německý obhájce Jochen Hahn má o 94 bodů víc. Zbývají podniky ve francouzském Le Mans a španělské Jaramě. „Albacete mi lehce odskočil. Teď se musíme nachystat na Le Mans a bojovat, co to půjde, protože v Jaramě, na domácím okruhu Antonia, už to bude hodně těžké,“ tuší vicemistr Evropy Lacko. |
Co vy a závodění?
Už nemám motivaci, mám svoje odjeto. V pětce bych asi dovedl jezdit, možná se přeceňuju, ale v desítce určitě. Jenže v momentně, kdy bych závodil, bych musel zanedbávat všechno ostatní. A jaký bych měl efekt pro tým? Možná nějaký haló efekt v podobě publicity na měsíc, o který mi v zásadě nejde. Užil jsem si dost v dobrém i špatném.
Jak se auto změnilo za ty dvě dekády, co nezávodíte?
Jsou to rozdílné vesmíry. Myslel jsem si, jakou tehdy máme technologii, ale teď jsme o hodně dál. Je to víc závodní auto, výkon na spodku, brzdy dobré, je přesnější.
Jste nostalgik? Koukáte se na své fotky a vyhrané závody?
Vůbec. Já nežiju ani dneškem, mě zajímá, co bude za měsíc, za rok. Což taky úplně není dobře, je třeba žít teď, ale od historie jsem odpojený.
Vyhrajete Dakar v kamionech?
To je honba za přeludem. Pojedou čtyři kamazy, šest ivec, můj obrovský respekt má Martin Macík. Řešíme s Tatrou na 2021 nové auto. Ale my musíme najít pilota, nemáme ho.
Takže vyhrát je...
... nemožné. Je tam 15 aut, která můžou jet Top 3. V kamionech je Dakar za úplně nesmyslné prachy. Budoucnost Dakaru mi připadá v side by side (buginy). Je to dostupnější. Teď bude možná 60 mavericků. Připravujeme se na poměrně razantní vstup do téhle kategorie. Uvidíme, co s kamiony, jestli půjdeme dál. Nebo jestli jednoho dne zůstanou třeba jen rychlou asistencí pro side by side. Všechno je možné.
Dakar pojedete bez Martina Kolomého, dostal od vás stopku.
Je to škoda... No, vlastně není. Neměli jsme žádný potenciál růstu. Martin má problémy s disciplínou. To je důvod, proč vyhrává Kamaz. Není to jen o autech. Mají čtyři jezdce řízené z jednoho bodu, jsou naprosto podřízení týmové strategii, ukáznění. Což je strašně těžké dosáhnout s jinými lidmi než s Rusy. To musí být armáda. Zbytek Evropy je dneska zhýčkaný, rozmazlený, žije se všem dobře, nikdo nechce poslouchat ničí příkazy. Příklad. Loni jel Martin Šoltys sedmý, Kolomajz byl venku. Měl ho dovést do cíle, dělat mu asistenci. Měl nařízené, ať je deset minut za ním. A on se na něj vykašlal. Potom postrádá smysl to dělat. Stojí to úsilí tolika lidí, tolik peněz, a pak to ztroskotá na tom, že někdo není schopný překročit svoje ego, aby jel na někoho.
Zato na okruzích máte jistotu.
Nové auto VK50 šlape. Kdyby to viděl Vašek Král, zakladatel značky, byl by z Davida nadšený. VK50 je Vršeckého dítě a je fantastické, spolehlivé. V půlce sezony jsme byli na lepší výkonnosti než minulá buggyra.
Ale německý fantom Hahn všechny drtí, to vás musí štvát.
No štve! Myslím, že Lacko je lepší pilot než Hahn, i když ten je hodně dobrý a já ho respektuji. Tým Jochenovi funguje úžasně a mají totální podporu Iveca. Jochen má 24 hodin denně testovací okruh Iveca k dispozici, půl hodiny od fabriky. U něj to není štěstí, ale odraz systematické práce.
Zakladatel Buggyry Martin Koloc gratuluje Adamu Lackovi k vítězství.
Přesto mu Lacko dlouhodobě dokáže konkurovat. Jaký je?
Adam je fantastický jezdec. Jen je potřeba ho držet v motivaci. Občas, když vidí, že dostává od Jochena nařezáno moc, začíná propadat skepsi: Stejně prohraju! Je potřeba ho kopat mezi nohy. Ale je výborný.
I charakterově?
Je to týmový hráč. Na Dakaru je potřeba mít kluka ještě víc do týmu, nejen rychlého. Dakar se nevyhrává v jedné zatáčce. Všichni tam jsou limitovaní něčím, od prvního dne servisujete auto, které je do morku kosti rozšlehané z každé etapy. Dakar vás po třech dnech doběhne. Nespíte jednu noc, druhou, najednou začnou mechanici dělat chyby a Dakar se takhle nedá vyhrát. Není to okruh ani rallyekros, kde vím, co je za zatáčkou. V každé musíte počítat, jestli riziko je úměrné zisku půl vteřiny.
A co Lacko a Dakar?
Adam je na to holčička, nemá rád písek v botách, rád se dobře vyprázdní a osprchuje. Hodím to do žertu, Adam potřebuje na svoji velkou potřebu stoprocentní klid, proto je nevhodný na Dakar. (smích)
