Na dosavadních čtyřech podnicích, z nichž ten poslední evropská špička absolvovala o víkendu v Hořicích na trati 300 zatáček Gustava Havla, se totiž v osmi závodech nejhůře umístil jako třetí. A to jen v jednom případě, třikrát dojel druhý a čtyři závody, shodou okolností poslední, které se zatím jely, Červený vyhrál.
Po posledních dvou vítězstvích v Hořicích tak má v čele průběžného hodnocení evropského šampionátu IRRC před druhým Nizozemcem Hambergem náskok 42 bodů. V německém Frohburgu, kde šampionát za necelý měsíc vyvrcholí, jich bude v posledních dvou závodech ve hře padesát, zisk devíti Červenému zajistí prvenství bez ohledu na to, jak dopadne Hamberg. Nikdo jiný do boje o titul zasáhnout už nemůže.
Marek Červený* Motocyklový závodník z východních Čech, který patří už řad let k evropské špičce v závodech na přírodních okruzích. |
„Ještě jsem nepřemýšlel nad tím, jak ve Frohburgu jet. Určitě to nebude na to sedmé místo, budeme chtít být co nejvíc vpředu, asi pojedeme tak, aby to už po prvním závodě dalo,“ říká závodník z východních Čech.
Hořice vám v cestě za titulem hodně pomohly. Jednak jste vyhrál oba závody, jednak váš největší soupeř Hamberg v prvním nedojel a nezískal ani jediný bod. Jaké byly pro vás letošní domácí závody seriálu?
Vydařené a ve výsledcích nad očekávání dobré. I když to bylo trochu s napětím nejen co soupeři, ale také co počasí. Dva týdny před závody předpovědi ukazovaly, že to bude bez deště, pak najednou že ano, všichni byli na mobilech, na radarech stálo, že bude pršet už v sobotu, ale naštěstí nás to minulo stejně jako v neděli, kde to spadlo až odpoledne, kdy jsme my měli odzávoděno.
Vám vyšly už tréninky, měl jste v nich nejlepší čas. Pomohla znalost tratě, na které na rozdíl od řady soupeřů závodíte už dlouhá léta?
Možná také, ale nám se povedlo výborně nastavit motorku a hodně nám v tom pomohly jarní klasické Zatáčky. Jsou to sice jen dva tréninky a jeden závod, ale je to výrazná pomoc.
V prvním závodě jste odstartoval za Nizozemcem Hambergem, ten ale ještě v prvním kole upadl a ze závodu odstoupil. Jak to ovlivnilo vaši taktiku?
Hodně. Od té chvíle jsem věděl, že chci sice co nejlépe, ale hlavně dojet. Proto jsem se nesnažil v souboji s Němcem Waltherem nějak zbytečně riskovat, nakonec se povedlo nejen dojet, ale i vyhrát.
Ve druhém znovu nejrychleji vyrazil Hamberg, dlouho jste se držel za ním, jaká byla v těchto chvílích taktika?
Věděl jsem, že Hamberg bude mít poté, co v prvním závodě nedojel, ohromnou motivaci, že bude chtít aspoň jednou v Hořicích vyhrát. Šel jsem do závodu s tím, že zkusím ujet hned na začátku, jenže Hamberg měl lepší start. Proto jsem se držel za ním a čekal na nějaké jeho zaváhání. I proto, že v takovém tempu, jaké jsme jeli, moc prostoru na předjíždění není. Zaváhání ale přišlo asi tři kola před koncem, kdy jsme po smyku oba začali vyjíždět od Dachov do kopce k cíli, a tam jsem byl rychlejší.
Nizozemec Hamberg vládl první části šampionátu, teď vládnete vy a on je vaším největším rivalem. Jaký je to soupeř?
Výborný, geniálně šikovný jezdec. Sice tady teď ani jednou nevyhrál, ale až přijede potřetí, počtvrté, bude těžké ho tady porazit.
Spolu budete soupeřit ještě ve druhé polovině září v německém Frohburgu, kde šampionát IRRC tradičně vyvrcholí. Jaká to pro vás je trať?
Mám to tam rád, stejně jako Hořice a další je něčím specifická. Vždycky se tam jede na konci a v září, po ránu už bývá chladno, ale jinak trať vůbec není problém.
Vy jste se po několika sezonách, kdy jste v seriálu IRRC závodil mezi litrovými superbiky, vrátil k šestistovkovým supersportům. Dobrá volba?
Naše sezona ukazuje, že ano, protože je zatím nad očekávání. Jsem asi se supersportem i víc sžitý než se superbikem, takže nelituji.
Nakonec se vraťme k Hořicím. Tam ve třídě superbike, kterou jste opustil, zajel Němec Datzer nový traťový rekord, který už atakuje čas 2 minuty a 13 vteřin, což na více než pětikilometrovém technickém okruhu s poměrně velkým převýšením znamená průměrnou rychlost 140 km/h. Co tomu říkáte?
Léta se mezi jezdci bavíme o tom, že už dál zlepšit traťový rekord nejde, ale ono se ukazuje, že jde a asi až do nekonečna. Datzer jezdí v Hořicích už dost dlouho, ale když před lety začínal, slavné výsledky neměl. Neuvěřitelně se však zlepšil a závodnicky vyrostl. Je radost se na něj dívat, jede jakoby klidně, čistě, ale rychle. A to se nebavíme o technice, protože tu pět šest nejlepších jezdců v obou třídách má vždy srovnatelnou.
