„Všichni se chtějí dostat do továrního týmu, je to i náš cíl. Jinak bychom to nedělali,“ pousmál se 28letý Kostka, který se svým kolegou letos získal také domácí titul mezi vozy s jednou poháněnou nápravou.
Jak moc si ceníte světového stříbra?
Do sezony jsme vstupovali s tím, že chceme titul. Bohužel sezonu ovlivnil nešťastný závod v Polsku, kde jsme na testovací zkoušce skončili po šesti kotrmelcích. Vzápětí ve Finsku jsme měli havárii v hlavách, takže jsme nezajeli moc dobrý výsledek. Když ztratíš dva závody, skoro polovina sezony je v háji (boduje se všech šest startů). Proto nás potěšilo, jak jsme zajeli druhou polovinu sezony. Ve zbylých třech podnicích jsme pokaždé byli na bedně. S odstupem hodnotíme sezonu jako úspěšnou.
Předloni jste skončili třetí. Dají se oba medailové výsledky srovnat?
Měli jsme na to, abychom titul letos získali. V roce 2014 ne že bychom na to neměli, ale naším soupeřem byl Stéphane Lefebvre, který je dneska továrním jezdcem Citroënu. Byl to hodně těžký protivník. Navíc pro nás to byla učednická sezona. Letos jsme byli rychlejší a měli jsme větší šanci.
Lukáš Kostka* Zlínský automobilový spolujezdec se narodil v roce 1988. * Původně se věnoval fotbalu, první rally absolvoval v roce 2010 ve Vyškově. S Martinem Vopatřilem dojeli na padesátém místě. * Se svým současným kolegou Martinem Kočim spolupracuje od roku 2013. O rok později skončili třetí v juniorském mistrovství světa, letos obsadili druhé místo. * Jeho bratrancem je okruhový a občasný rallyový jezdec Tomáš Kostka. |
Zkusíte dosáhnout na titul příští rok?
Maťo má 23 a řidič v juniorech může závodit do 28. Ale chtěli bychom se posunout dál. Chceme jezdit s modelem R5, jednáme o přestupu do kategorie WRC2. Vyzkoušeli jsme Ford Fiesta i Škodu Fabii, management našeho týmu Styllex se snaží naplnit rozpočet.
S Kočim jezdíte od poloviny sezony 2013. Jak jste se dali dohromady?
V kontaktu jsme byli před sezonou 2012, ale tam to neklaplo, protože jsem jezdil s Pavlem Valouškem. Maťo závodil s Petrem Starým, který pak musel kvůli zdravotním problémům ukončit kariéru. Slovo dalo slovo a já naskočil místo něj.
Starý má spoustu zkušeností z továrního týmu Škoda Motorsport. Pomáhal vám v začátcích?
Chytil jsem od něj hodně návyků, takže díky tomu jsem měl jednodušší nástup. Když jsme jeli s Matěm poprvé spolu, což byla Francie 2013, dostal jsem papíry nachystané od Petra. Všechno jsme spolu prošli, takže příště už jsem věděl, co mám dělat. Už to běželo.
Diktujete Kočimu česky, nebo to zkoušíte slovensky?
Česky, ale máme tam slovenská slovíčka typu hore, dole. Ale taky je něco anglicky, třeba right, left.
Koči žije v Košicích, vy ve Zlíně. Jak často jste v kontaktu?
Mezi závody, pokud nejsou testy nebo soustředění, se nevídáme. Ale letos jsme jeli spoustu závodů, takže jsme spolu trávili dost času. To, že žijeme daleko od sebe, není problém. Když je potřeba něco řešit, potkáme se.
Co je pro vás v mistrovství světa nejsložitější?
Každý světový závod má jiný charakter, ale věci kolem jsou stejné. Ze začátku pro mě byla nejtěžší administrativa a příprava před závodem. Není to jako v Česku, kdy jsou ve středu a čtvrtek tréninky a pak se jede. Ve světě je všechno posunuté o týden dopředu. Ale jakmile se do toho člověk dostane, není to takový problém.
Co se vám tam nejvíc líbí?
Na lidech, kteří závody ve světě dělají, je vidět, že to chtějí dělat. Je v tom radost. Ať už vezmu organizátory, pořádající země, diváky. Když jedeš ve vesnicích, jásají a mávají. Není to jako tady, že ti spíš hrozí. Lidi jsou tam rádi, že se něco děje. Většina organizátorů vám vyjde ve všem vstříc, dá se s nimi komunikovat.
S motoristickým sportem jste začínal v roce 2010. Měl jste vůbec jinou alternativu, když vaším bratrancem je závodník Tomáš Kostka a jste spřízněný s Romanem Krestou?
Dřív jsem hrával fotbal, chytal jsem ve Zlíně až do dorostenecké kategorie. V osmnácti jsem si udělal závodní licenci a domlouvali jsme se s Tomášem, že spolu něco pojedeme. Vyšlo to teprve loni na Barumce, bohužel jsme nedojeli. Po získání licence jsem čekal na příležitost, která přišla s Martinem Vopatřilem. Od té doby to šlo strmě nahoru.
S Tomášem ještě něco pojedete?
Každý jdeme svojí cestou. Ale když bude šance, rádi se spolu svezeme. V mládí jsme spolu hodně trénovali, ale k dlouhodobé spolupráci se asi nedostaneme. Každý jsme na tento sport nastavený jinak.
A co ten fotbal?
Hrával jsem s Čeldou (Ondřej Čelůstka) nebo Tomášem Poznarem. Standa Dostál je o rok mladší, potkávali jsme se na gólmanských trénincích.
Takže podzimní tažení zlínských fotbalistů jste sledoval s nadšením?
Klukům fandím, je nádhera se na to dívat. Bohužel na stadion jsem se nedostal, protože víkendy nemám skoro vůbec volné.
Když nezávodíte, působíte v rodinné lakýrnické firmě. Jak to lze skloubit?
Když odjedu, hned je to cítit. Ve firmě jsem já, taťka a další dva kluci, takže zmizí čtvrtina firmy. Musíme někoho sehnat, ale je problém najít někoho šikovného.
Znamená to, že po návratu ze závodů váš čeká dvojnásobné vytížení?
Kluci to naštěstí zvládají za mě. Práce je ale pořád dost.
Můžete pracovní zkušenosti využít i v závodění?
Když jsme se na Korsice srazili s Norem Veibym, vzal jsem kámen a vyklepával podběh. Ale jinak se lakýrničina se závoděním moc skloubit nedá. U karosařiny by to bylo jiné.
V mistrovství světa jste absolvoval 22 závodů, zatímco český rekordman Jan Tománek překonal stovku. Lákalo by vás to taky?
Bylo by super vydržet tak dlouho. Jakmile člověk jednou nakoukne do mistrovství světa, nechce závodit jinde. Nehodlám shazovat český šampionát, ale světové tratě jsou jinde. Například ve Walesu jsme jen během první etapy odjeli tolik, co tady na celé Bohemii. A bez servisu. Je to zkrátka nejvyšší liga.
