V improvizovaném depu u břehu mělického písníku předstoupil před fanoušky, uklonil se a za moment to, už se sundanou helmou a kuklou, ještě jednou zopakoval. Splněno - poslední jízdu dne už si Lukáš Hutla mohl vychutnat s víčkem od termosky v ruce jako řadový divák.
„Lidé nás hnali dopředu. Komentátor mluvil o nějaké nervozitě, ale já jsem na závody vždycky v pohodě, mívám jenom lehkou. Od té doby, co odjel Honza Klatovský (nejlepší český jezdec na ledové ploché dráze), jsem tady trenérovi i všem dalším ukázal, že na druhé místo v reprezentaci patřím a že toužím být na mistrovství světa. Chtěl jsem si to vyjet,“ vykládal Hutla mladší po dekorování na stupních pro nejlepší, kde mu s otcem Radkem pověsili na hlavu zlatý věnec a odkud se vzápětí jal přihlížející příznivce zkropit šampaňským pro vítěze.
Lidi chtěli vidět, jak vyhráváme
Přeloučský borec, závodící za družstvo pardubické Zlaté přilby, nechtěl v klání, které jeho otec pořádal, za žádnou cenu zklamat přátele a známé. A dlužno podotknout, že pro vítězství nešlo udělat víc. Ovládl všech šest svých jízd; k jeho maximálnímu počtu 18 bodů pak Hutla starší přidal dalších šest a duo nechalo o dva body za sebou hlavní konkurenty v boji o titul Lukáše Volejníka s Janem Klauzem i Němce Markuse Jella s Lucou Bauerem, jež musela v bitvě o stříbro rozsoudit až dodatková jízda mezi úspěšnějším Klauzem a do té doby vynikajícím Jellem. Tomu vypověděla službu motorka.
Vítězný Lukáš Hutla se sundanou přilbou po domácím závodě v Mělicích.
„I první jízdu, ve které mi dal Jell skoro půl rovinky - asi jsem se nějak kochal, nebo nevím - se mi povedlo dotáhnout. Říkal jsem si: Tohle nemůžu divákům udělat. Oni se přišli podívat na to, jak budeme vyhrávat. Byly to super závody, parádní sobota. Nečekal jsem, že to dopadne, protože obsazení bylo silnější. Němci a Rakušané (v konečném pořadí závodu čtvrtí Josef Kreuzberger a Franz Mayerbüchler) kousali,“ líčil Hutla.
K triumfu pomohlo, že se Volejník v jednom případě poroučel z dráhy, a také výborný výkon Radka Hutly v závěrečné jízdě jejich družstva, kdy uhlídal za sebou oba soupeře a „přifrčel“ do cíle hned za synem.
„Věděl jsem, že musím, ty dva body jsme potřebovali. A když se musí, tak se musí. Buď bych upadl, nebo dojel tak, jak jsem dojel. Naštěstí jsem neupadl,“ glosoval to Radek Hutla.
„Otáčel jsem se za sebe, jestli táta to druhé místo dá. Nakonec to udržel a pomohlo nám to v tom, že jsme se vyhnuli rozjezdu o celkové první místo. Táta se chtěl také před těmi lidmi předvést,“ komentoval to Lukáš Hutla, který doufal, že excelentní formu patřičně prodá také v neděli v Soběslavi. Povedlo se - s otcem zvítězili i tam před párem Jell - Bauer, a po čtyřkolovém seriálu se tak mohli radovat z medailí pro nové mistry republiky.
