Kopáč, nebo závodník? Auto z muzea přineslo Zapletalovi šťastnou sedmičku

Před pár dny vjížděl na rampu obklopenou tisícihlavým davem, z kapoty vozu mu trčela česká vlajka a v uších znělo oslavné "Republika Čeka". Ve čtvrtek už seděl v Praze a po 10 tisících kilometrech za volantem si poprvé vydechl. Miroslav Zapletal přivezl z Dakaru fantastické sedmé místo.

Miroslav Zapletal, Dakar

Dávno před startem se hovořilo o tom, že Zapletal má v nejprestižnější kategorii osobních vozů největší šance v historii české účasti. Ale sedmé místo překonalo všechna očekávání. S mitsubishi, které před více než rokem koupil v portugalském muzeu, porazil kompletní tovární sestavu automobilky se čtyřmi nejnovějšími modely.

"Myslet si, že je můžeme trvale porážet, je bláhové," říká nejlepší český offroadový závodník. "Měli sice silná, ale nevyzkoušená auta, což se projevilo řadou závad. Ale především měli smůlu, nemyslím si, že by se mi to jako soukromníkovi mohlo ještě někdy podařit."

Možná ano, ale s autem, které bylo postaveno v roce 2001 ve Francii a vývojově je ve srovnání s továrními stroji o pěr generací zpátky, asi ne. "Bohužel v současnosti není na světě moc lepších vozů, které by se daly normálně koupit, tovární týmy je neprodávají. Možná jeden dva, ale nevím, jestli pro nás budou cenově dostupné."

Pomohlo mu, že byl zrušen loňský ročník. "To bychom určitě nedojeli," prozradil Zapletal. "Jenže během letošní sezony se nám na tom autě podařilo díky mnoha startům vyřešit tři zásadní závady a nyní na Dakaru jsme už jen prováděli rutinní údržbu."

Největší krize? Při nesoutěžním přejezdu

Jedenáctou etapu Dakaru pořadatelé kvůli předchozímu hromadnému nočnímu dojezdu a předpokládané vysoké obtížnosti zcela zrušili. Miroslav Zapletal přesto málem v soutěži nepokračoval.

Závodníci v poklidném tempu přejížděli nejvyšší bod trasy 31. ročníku, průsmyk Svatého Františka v Andách, kde se silnice šplhá do výšky 4 750 metrů.  A právě zde potkaly Miroslava Zapletala zdravotní problémy.

"Motala se mi hlava a chtělo se mi spát. Při průjezdu kontrolním bodem jsem vyhledal lékaře a nechal si změřit kyslík v krvi. Nebylo to tak hrozné, ale doporučili mi chvíli si odpočinout a dali mi kyslíkovou masku," popisoval český jezdec. "Nikdy v životě jsem tak vysoko nebyl a asi se to projevilo."

Při vzpomínkách na veleúspěšnou jízdu se mu první vybaví lopata. Bez nekonečného vyhrabávání auta zapadlého v písku se letos neobešel nikdo. Argentinské duny jsou zákeřnější než africké, což poznala nejlepší česká posádka zejména v páté etapě, kdy bez upuštěných pneumatik zapadla celkem šestkrát. "Připadal jsem si jako kopáč, a ne závodník. V dalších zkouškách se to už naštěstí neopakovalo"

"Při jízdě v těch ohromných dunách se naplno projevila Mirkova zkušenost," přidal se navigátor Tomáš Ouředníček. "Projeli jsme tam, kde jiní zapadli."

Ale metráky přeházeného písku jsou jedním z mála negativ, které se zkušenému harcovníku Zapletalovi při vzpomínkách na premiérovou Rallye Dakar v Jižní Americe vybaví. Na rozdíl od českých posádek kamionů, které o nové lokaci soutěže hovoří spíše s despektem a spílají nepřesné organizaci, si Zapletal argentinsko-chilské trasy hned oblíbil.

"Možná to je také tím, že jsme uspěli, v každém případě mám momentálně při porovnání afrického Dakaru a jihoamerického výš ten druhý."

A největší rozdíl? Jednoznačně fanoušci. Ve srovnání se saharskými pustinami působily desetitisíce nadšených lidí u tratí jako živá voda. Fandili každému a Rallye Dakar pro ně byla událostí, na kterou budou ještě dlouho vzpomínat.

"Takové davy jsem ještě nikde, na žádné soutěži, neviděl. Sálala z nich obrovská energie," říká Zapletal, který sílu jihoamerických nadšenců poznal již těsně před startem, kdy se v centru Buenos Aires prodíral po náměstí Republiky půlmilionovým davem. "Je to prý největší náměstí na světě, byl to zvláštní pocit."