1977: V kokpitu zázračného Mk78
Gunnarovým úkolem přes zimu bylo testovat nový "wing-car" Mk78 a - vydělávat peníze u BMW. Začátkem listopadu startoval se Scheckterem a Grohsem na BMW CSL skupiny G5 v závodě 1000 mil v Kyalami. Jejich vůz týmu Alpina s přehledem zvítězil i když měl technický problém. "Měli jsme skutečně štěstí, že jsme vůbec dojeli. Poslední 2,5 hodiny (závod trval celkem 6h 40min) zůstala převodovka viset ve čtvrtém rychlostním stupni," komentoval Nilsson.
Zabýval se také vývojem nového továrního BMW 320i. Tento vůz měl v roce 1977 s úspěchem nasazovat tým BMW-Junior s piloty Winkelhockem, Surerem a Cheverem ve výborném německém šampionátu DRM. S 320i slavily úspěchy i soukromé týmy GS, Hohmann a Alpina. Také v Americe měl nový model hájit barvy bavorského výrobce. V seriálu IMSA jej nasazoval tým McLaren. Šéf sportovního oddělení BMW, Neerpasch, si opět smluvně zavázal tři hvězdy, které měly napřesrok vypomáhat na všech frontách. Byly jimi Stuck, Peterson a Nilsson.
Sezona mistrovství světa F1 roku 1977 začala na dnešní poměry neuvěřitelně brzy. Již 6. Ledna dorazil cirkus Grand Prix k Velké Ceně Argentiny v Buenos Aires. Pro Nilssona však tento podnik skončil již po pátečním tréninku, ve kterém se umístil jako devátý. Andrettimu totiž při plné rychlosti explodoval na cílové rovince hasící přístroj. Byl zabudován ve špičce vozu a exploze vážně poškodila příď jeho lotusu. Protože měl tým Lotus v Argentině pouze dva nové monoposty typu Mk78, rozhodlo vedení, že Nilsson postoupí svůj vůz pro zbytek podniku Američanovi. Ještě během ledna se začalo proslýchat, že by si Gunnar rád vyzkoušel americkou oválovou sérii USAC a její hlavní závod na 500 mil v Indianapolisu. Tento seriál poprvé navštívil jako Andrettiho host koncem roku 1976 v Michiganu a od té doby neskrýval své nadšení pro tento typ závodů. Teď mu jeden z majitelů týmu, Američan Bruce Crower, dokonce udělal konkrétní nabídku kokpitu pro Indy 500.
Dva týdny po Argentině mohla sezona F1 konečně začít i pro Gunnara. V Brazílii se kvalifikoval jako desátý a závod, který dokončilo pouze sedm pilotů, dojel jako pátý, což mu přineslo dva body do hodnocení MS. S výsledkem byl spokojen. Na téměř osmikilometrové dráze v Interlagosu startoval poprvé a po startu byl handicapován zastávkou v boxech: Po nehodě s Depaillerem byl nucen v prvním kole měnit pneumatiky. Na třetí GP roku si fandové museli počkat téměř dva měsíce. Byla jí Velká Cena jižní Afriky v Kyalami, kde týmy opět již týden před závodem testovaly. Závod, ve kterém Gunnar před rokem debutoval, byl zmařen smrtelnou nehodou waleského talentu Toma Pryce, se kterým si Nilsson v minulé sezoně rozdal nejeden pěkný duel. Bylo to poprvé, co ztratil kolegu na dráze a jeho bledé dvanácté místo tak nehrálo velkou roli.
Se západní GP USA začalo 3. dubna v Long Beach velké vítězné tažení Lotusu Mk78. Vůz, který i v dalším průběhu sezony nejednou dokázal, že je tou nejlepší konstrukcí ročníku, zde poprvé zvítězil s Andrettim v kokpitu. Gunnar v tréninku bez úspěchu zkoušel delší verzi vozu, do závodu ale raději nastoupil v Andrettiho T-caru. Dlouho jezdil na sedmé pozici před piloty, kteří nakonec dojeli na bodech. Ucházející pneumatika jej ale stálo tolik času, že dojel za úřadujícím mistrem světa Huntem jen jako osmý.
V Evropě poprvé nastoupil koncem dubna. Polotovární tým Alpine zde chtěl v mistrovství Evropy cestovních vozů nasadit celorakouský tým s Questerem a Laudou. Hvězda F1 však po zákazu Ferrariho nesměla jet a Laudovo místo v zeleném BMW 3.0CSL tak zaujal Nilsson. Dvojice Quester/Nilsson ostatní esa scény zesměšnila: Deštivý, 3,5-hodinový závod vyhráli s náskokem pěti (!) kol na druhou posádku Joosen/de Wael. Nilssonovi se podařilo dobrou náladu z tohoto úspěchu přenést i na své aktivity ve formuli 1. O týden později si v Jaramě dojel pro další dva body ve Španělské Grand Prix. Doplnil tak triumf Chapmanovy geniální konstrukce Mk78. Závod totiž opět vyhrál Andretti. Šestá GP roku se konala v Monaku. Nový wing-car se však na této pomalé dráze nedokázal (tak jako i příští léta) prosadit. Andretti dojel pouze pátý a Nilsson vzdal po problémech s převodovkou, když jezdil za Jarierovým ATS na třinácté a poslední pozici.
Konečně: Vítězem v Grand Prix
Osud však měl pro Gunnara připravenou opravdovou lahůdku. 5. června 1977 vyhrál svou první Grand Prix formule 1! Stalo se tak v belgickém Zolderu, kde již výsledek tréninku mnohému napovídal. Byl třetí, za dominujícím Andrettim, který byl o 2 vteřiny rychlejší než zbytek pole a Watsonovým brabhamem. Průběh nedělního závodu byl do značné míry ovlivněn počasím. Krátce po patnácté hodině bylo za lehkého deště a na velmi mokré dráze odstartováno. Většina jezdců zvolila "mokré obutí!, našli se však i piloti (např. Hunt), kteří riskovali start na hladkých pneumatikách. Nejlépe odstartoval Watson a vedl před Andrettim, Nilssonem a Scheckterem. Ještě během prvního kola však nedočkavý Andretti zezadu vrazil do vedoucího vozu a oba museli odstoupit. Tato nehoda stála i Nilssona čas (vyjel krátce z dráhy) a do vedení šel Scheckter. Jihoafričanův wolf začal lotusu lehce ujíždět a Nilsson měl plné ruce práce, držet se před dotírajícím Massem. Dráha začala viditelně osychat a mezi 13. a 20. kolem "přezula" i vedoucí skupina na slicky. Mass potom šel do hodin a "lovcem" Nilssonovy druhé pozice se stal Reutemann. Ale i Argentinec chyboval a v 15. kole opustil dráhu. O několik okamžiků později uklouzl i vedoucí Scheckter. Nilsson byl zrovna v boxech a vedení tak převzal nejdříve Mass, potom Brambilla a některé zdroje za vzniklého chaosu vedly na prvním místě dokonce i Purleye. Když ale všichni vyměnili pneumatiky a pořadí se srovnalo, vedl Lauda před Massem, Regazzonim, Jonesem, Brambillou, Scheckterem a Nilssonem.
Pořadatelům, kteří měli již delší dobu obrovské těžkosti sledovat korektní pořadí závodu, teď znovu vpadl do zad mírný déšť. Pouze Scheckter na to reagoval a opět vyměnil na pneumatiky se vzorkem. Ostatní piloti na špičce dále riskovali na slickách. Bylo evidentní, že Nilsson je teď nejrychlejším jezdcem na trati. Rychle předjel Jonesův shadow a Brambillův surtees a když odstoupil Ragazzoni, byl jeho černý lotus už na třetím místě. Po 40 kolech byl dokonce druhý, protože Němec Mass opět neudržel svůj mclaren na dráze. Za neustávajícího mrholení začal Nilsson dotahovat vedoucího Laudu. V 50. Kole převzal Švéd vedení a začal dvanáctiválcovému ferrari nezadržitelně ujíždět. V cíli měl na druhého Laudu náskok čtrnácti vteřin.
Teprve ve své druhé sezoně vyhrál Gunnar Nilsson v Grand Prix. A to za takových podmínek, za kterých chybovali i zkušení borci, jako Andretti, Reutemann, Scheckter, či Mass. Brilantní! Gunnar byl pilotem, kterému patřila budoucnost. Teď mu nevadilo, že se nezúčastnil Indy 500, které se konalo o víkend před Zolderem a kde mu Chapman beztak start zakázal.
Hvězdou cirkusu Grand Prix
Kolotoč Grand Prix se však rychle točil dál a už několik dní později Lotus testoval s dalšími týmy Wolf, McLaren a Shadow v Anderstorpu, zatímco se konkurence od Ferrari, Copersucaru a Ligieru připravovala v Zandvoortu. 19. června 1977 Gunnar podruhé nastoupil do své domácí Velké Ceny. Konečný výsledek závodu tomu sice nenapovídá, ale i v Anderstorpu absolutně kralovaly Chapmanovy wing-cary. Andretti, podpořen novým Cosworthem od ladiče Nicholsona, byl v tréninku nejrychlejší a Nilsson si zajistil dobré sedmé místo na startu. I ti nejzarytější fandové Ronnieho Petersona nyní museli připustit, že v roce 1977 byl tím nejrychlejším Skandinávcem Nilsson. Peterson postavil svůj beznadějný tyrrell na desátou startovní pozici a ostatní dva seveřané, kteří do tréninku nastoupili, se nedokázali ani kvalifikovat. Byli to Švéd Conny Andersson na BRM P207 a Fin Mikko Kozarowitzky na Marchi 761 týmu RAM. V závodě však měl i Nilsson (tak jako před rokem) smůlu. Krátce po startu jej havárie s pozdějším vítězem Laffitem poslala na menší let vzduchem. Gunnar zajel do boxů, kde vůz prověřili a opět jej poslali do závodu. Po dlouhá kola jezdil v tandemu s jasně vedoucím kolegou Andrettim a oba černozlaté Mk78 tak zase jednou demonstrovaly svou převahu. Devět kol před cílem měl Gunnar potíže s řízením a vzdal. Pro šéfa Lotusu, Chapmana, však bylo mnohem horší, že vedoucímu Andrettimu došel dvě kola před cílem benzín.
JPS Team Lotus si ale vše vynahradil o dva týdny později při GP Francie v Dijonu. Andretti byl na obvyklé pole-position a Nilsson stál na pěkné třetí pozici za Watsonem. Ir Watson pak sice téměř celý závod vedl, v poslední zatáčce závodu jej však postihl stejně krutý osud, jako Andrettiho v Anderstorpu: došlo mu palivo. Vítězství tak padlo do klína Američanovi. O nejlepší týmový výsledek roku se po tvrdém souboji s Laudou a Laffitem postaral Nilsson svým čtvrtým místem. Po devíti podnicích MS byl Nilsson se šestnácti body na výborném pátém místě šampionátu!
Příští víkend na něj už zase čekal kokpit BMW 3.0CSL týmu Alpina. Na Nürburgringu opět potvrdil svou třídu a spolu s Questerem vyhrál čtyřhodinovku započítávanou do ME cestovních vozů. V cíli měl dvě a půl minuty náskok na Jaguar XJ12C Dereka Bella a Andyho Rouse. Úspěch však visel na vlásku. "Posledních sedm kol byl ukazatel tlaku oleje v červeném políčku a musel jsem jet velmi opatrně," prozradil Gunnar v cíli. Konec sedmdesátých let, to ještě byla doba, kdy závodníci skutečně závodili a tak už příští pátek seděl v kokpitu svého lotusu F1 v Silverstone. Byl ve výborné náladě. V tréninku pro GP Velké Británie se mu pátým místem dokonce podařilo porazit i Andrettiho. V závodě dosáhl vynikajícího třetího místa. Jeho výkon byl ale poněkud přehlížen, protože se tehdy hlavně psalo o životunebezpečné tréninkové havárii Davida Purleye, o debutu přeplňovaného renaultu a o prvním vystoupení talentovaného Gillese Villeneuveho v Grand Prix.
Při německé GP na rychlém Hockenheimringu neměly motory ford obou lotusů na dvanáctiválce ferrari a alfa-romeo. Ke vší smůle Gunnarův nejlepší motor explodoval v sobotním tréninku. I ze závodu nakonec odstoupil (stejně tak, jako Andretti) pro poruchu motoru. Konstruktér lotusu, Colin Chapman ale nespal. Nilsson už tři dny později ve Snettertonu testoval jeho nejnovější "tweak": automatickou převodovku, zabudovanou do starého šasí Mk77. Na tuto vymoženost si ale fandové motorsportu ještě museli pár let počkat.
I bez této nové převodovky předvedl Nilsson v rakouském Zeltwegu jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec. V tréninku ještě měl velké problémy s tlakem paliva a s tlumiči a startoval tak pouze z osmé řady, spolu s krajanem Petersonem. Závod byl (tak jako v Zolderu) komplikován deštěm a blýskli se v něm hlavně dva piloti: Alan Jones, který zde dojel pro jediné vítězství značky Shadow a Gunnar Nilsson. Gunnar se rozhodl, startovat na pneu se vzorkem, což mu zprvu vyšlo. Již ve druhém kole byl čtvrtý a o další dvě kola později jezdil na druhé pozici! Dráha však začala osychat a po výměně na slicky se vrátil z boxů na dvanáctém místě. Nilsson ale pravidelně lámal rekordy okruhu a po 32 kolech před ním už byli jen Hunt a Jones. O další dobrý výsledek však přišel, když zase jednou selhal jeho experimenrální cosworth.
Kvalifikace další Grand Prix v Zandvoortu zase poukázala na to, že cesta k vítězství opět povede jen přes lotusy. Andretti zase zajel s náskokem pole position a Nilsson číhal za Laffitem, Huntem a Laudou na pátém startovním místě. Oba jezdci Colina Chapmana však zahodili možný špičkový výsledek nehodami. Nedočkavý Andretti hodlal v šestém kole převzít vedení od Hunta, když se ve výjezdu z Tarzanovi zatáčky střetli. Nilsson odstartoval špatně a propadl se na deváté místo. Vůz a pilot ale byli ve formě a od 15. kola už byl čtvrtý. Pak sledoval Reutemanna. S vidinou umístění na stupních vítězů se ve 34. kole vrhl na Argentincovo ferrari. Při pokusu předjet jej "na brzdy", se jeho lotus otočil a vrazil do Reutemanna. "Byla to moje chyba. Plánoval jsem, že ho předjedu, na poslední chvíli jsem si to ale rozmyslel. Zabrzdil jsem a vůz se začal točit," doznal Nilsson.
Loučení s Lotusem
Bylo to v období těsně po Zandvoortu, kdy se začalo proslýchat, že by Gunnar v budoucnu rád jezdil za tým, který by mu poskytl statut pilota číslo jedna. Stejně tak jako Peterson vedl vážné rozhovory s týmem Shadow. Zatímco se Andretti za svou chybu v Holandsku plně rehabilitoval vítězstvím v Monze, neměl Nilsson štěstí ani v Itálii. Po katastrofální kvalifikaci, po které byl jen 19. ("Chyba je snad někde v šasi."), skončil závod již po čtyřech kolech s nalomeným závěsem.
Gunnar se cítil unaven. Třítýdenní přestávku do GP USA využil k vyjednávání se zástupci Shadow. Už nenastoupil ani v ME cestovních vozů, ani v MS značek. Byla to skutečně jen únava ze sportovní sezony? S Mariem Andrettim se časem stali velkými přáteli a Mario se jej snažil přemluvit, aby zůstal u Lotusu. "Nedovedu si představit lepšího týmového kolegu," říkal Andretti.
Když mistrovství doznívalo v zámoří (o Laudově titulu již bylo rozhodnuto) a jeho účastníci se sešli ve Watkins Glen, bylo již jasné, že Nilsson pro rok 1978 podepsal u Shadow (nebo lépe řečeno u Jackieho Olivera a Dava Wasse). Také jeho kokpit u Lotusu byl pro příští sezonu obsazen. S penězi italského hraběte Zanona se k Chapmanovi vrátil Peterson. Byl to právě Peterson, který negativně poznamenal Gunnarovu GP USA. Problémy s brzdami zase jednou pokazily Nilssonovu kvalifikaci. Byl pouze dvanáctý. Během závodu se propracoval až na osmé místo. Když se chystal předjet Petersona, vytlačil jej krajan z dráhy. Při nárazu do svodidla si Gunnar zranil ruku a byl opravdu rozhořčen: "Nerozumím tomu. Říká, že mě neviděl, ale vždyť už jsem byl před ním! Ruka mě pěkně bolí a je nateklá, ale myslím, že není zlomená."
Už o týden později se jela Velká Cena Kanady v Mosportu. Měl to být poslední podnik, ve kterém Nilsson projevil svůj mimořádný talent a mohl potvrdit fakt, že se nadobro usadil mezi světovou třídou. Za Andrettim a Huntem tvořil společně s Petersonem druhou startovní řadu. Byl to výborný výsledek, neboť mechanici jeho poškozený vůz ze závodu v USA opravili jen narychlo. Geometrii závěsů se z časových důvodů ani nemohli moc věnovat. V závodě se Nilsson pohyboval mezi čtvrtou a pátou pozicí, o kterou bojoval s Depaillerem. Nečekaně se mu však zaseklo plynové lanko a na konci rovinky vletěl střemhlav do bariéry. "Naštěstí jsem v tom okamžiku již přeřadil na trojku. Pak už jsem jen brzdil. Dva černé pruhy vedou až do svodidel." popsal problém nezraněný Nilsson.
Když už byl v Severní Americe, vyzkoušel si i závod na oválu. V rámci seriálu IROC s úspěchem debutoval v Michiganu. "Je to fantastické a mnohem zábavnější, než jsem předpokládal. Člověk zde musí jezdit především jemně. Teď už plně rozumím Mariovi. Má ten nejjemnější styl všech pilotů formule 1," zářil Nilsson, ze kterého se stal ještě větší fanda oválů. Toho chtěl využít šéf stáje Shadow, Don Nichols a nabízel mu vedle kokpitu F1 i vůz pro seriál USAC.
23. října se konala GP Japonska, poslední závod sezony 1977. Jak se později smutně potvrdilo, měl to být i poslední závod Gunnara Nilssona. Kvalifikace proběhla typicky špatně. V pátek měl problémy s nastavením podvozku a v sobotu ztrácel motor olej. Musel tak neustále zajíždět do boxů a nechat jej doplňovat. I závod probíhal typicky. Propracoval se až na čtvrtou pozici, deset kol před cílem se mu ale zadřela převodovka. Jedinou zvláštností, která ještě stojí za zmínku byl fakt, že Gunnarův, jinak černozlatý, vůz pro tento závod obdržel nové lakování. Nastoupil v neobvyklých červeno-zlatých barvách koncernu Imperial Tobacco, matěřského podniku vlastního sponsora JPS. V celkové tabulce mistrovství světa formule 1 roku 1977 skončil Nilsson s dvaceti body na osmém místě a jeho tým Lotus obsadil v hodnocení konstruktérů druhou pozici za Ferrari.
1978: Co je s Nilssonem?
Do Gunnarovy sportovní budoucnosti přišel pohyb. Začalo se rýsovat, že bude členem nového týmu, který založili bývalí členové Shadow, Jackie Oliver a Allan Rees. Hovořilo se dokonce o tom, že se Nilsson stane jedním z ředitelů. Ress se ale ještě snažil beztak neprůhlednou situaci kolem nové organizace více zastřít: "Gunnar bude jezdit za ferrari. Minulý týden byl v Maranellu."
Začátkem prosince však byl Nilsson oficiálně představen, jako pilot číslo jedna tohoto nového týmu jménem Ambrosio Racing. To, že s Gunnarem ale něco není v pořádku, začala tušit i široká veřejnost při oficiální prezentaci týmu (který teď dostal jméno Arrows), 9. ledna 1978. Pilot při této akci totiž chyběl... Na otázku, kde Nilsson zrovna je, odpověděl Oliver takto: "Gunnar se zotavuje z operace ve Švédsku. Když nebude fit do GP Brazílie, pojede Patrese."
Už za týden později bylo jasné, že Gunnar fit není. Přesto se tvrdě držely zvěsti, že bude 19. února debutovat v seriálu NASCAR, kde měl údajně startovat na voze Dodge týmu Jima Stacyho. Koncem ledna absolvoval Nilssonův nový tým svou první GP s Patresem v kokpitu. Gunnarův zdravotní stav se i nadále nelepšil a uprostřed února bylo i Oliverovi jasné, že Švéd do jeho vozu neusedne ani v Kyalami. Snažil se ale situaci bagatelizovat: "Gunnar měl před Vánocemi dvě operace, které jej velmi vyčerpaly. Pak dostal chřipku a teď má problém s plícemi. Hlášky, že má rakovinu nejsou pravdivé. Podle mých informací bude stát na startu v Long Beach."
Právě o víkend Velké Ceny Jižní Afriky (kterou vyhrál Peterson v Gunnarově vozu z minulého roku) směl Nilsson po třech měsících poprvé opustit kliniku. Na start v Long Beach samozřejmě nebylo ani pomyšlení. Sám připustil, že to bude trvat přinejmenším tři měsíce, než bude opět schopen pilotovat závodní vůz. Až do července pak o Nilssonovi nebylo příliš slyšet. Přátelé a novináři, kteří měli přesnější informace o jeho stavu, se dohodli, že je nezveřejní.
Umírá
16. července Nilsson doslova šokoval svět Grand Prix, když se objevil při britské Velké Ceně v Brands Hatch. Byl téměř k nepoznání poznamenán bojem proti rakovině. Znatelně zhubl a chemoterapie jej připravila o vlasy. Snažil se ale rozdávat dobrou náladu a každému vyprávěl, jak dobře se zotavuje. Po tři dny se v týmovém oblečení Arrows pohyboval v boxech a v depu jezdců. Obzvlášť hrdý byl na to, že se mu každý den podařilo zaparkovat svůj BMW vedle obytného vozu týmu Lotus a to bez povolení k vjezdu. Během dnů krátce po Brands Hatch byl hostem několika rozhlasových pořadů a jeho fandové si už skutečně začali myslet, že je z nejhoršího venku.
Realita však byla jiná. Gunnarův zdravotní stav se začal rapidně horšit.
Pak přišlo ono nešťastné 11. září, kdy po nehodě v Monze v milánské nemocnici zemřel největší švédský závodník všech dob, Ronnie Peterson. Tato událost stála i Nilssona hodně sil. Ani jemu již příliš času nezbývalo. V posledních dnech svého života, které strávil v Londýnské specializované nemocnici New Charing Cross, musel neuvěřitelně trpět. Když v pátek, 20. října 1978 usnul navěky, byla to pro něj a pravděpodobně i pro jeho blízké a přátele, velká úleva. Již dlouho věděli, že je tento konec neodvratně blízko.
Teprve po jeho smrti se i veřejnost dozvěděla podrobnosti. Již od Velké Ceny Španělska roku 1977 tušil, že s jeho zdravím něco není v pořádku. Být připásán v kokpitu šestidílnými bezpečnostními pásy mu bylo pro bolesti v rozkroku téměř nemožné a v čase kolem závodu IROC koncem roku už věděl, že je ve vážných těžkostech. Až do svého konce však odmítal rozebírat myšlenky stylu "Co kdybych se podrobil léčení dříve?"
Gunnar Nilsson zemřel přesně týden před svými třicátými narozeninami. Osud mu nedovolil dále pokračovat v cestě, na kterou se s úspěchem vydal a která by jej jistě dovedla ještě hodně daleko. Jeho pohřbu v rodném Helsingborgu se zúčastnili osobnosti, jako Colin Chapman se svou ženou Hazel, Nigel Benett, Dieter Stappert, Peter Warr, Frank Williams, Picko Troberg, Reine Wisell, Jackie Stewart, Jackie Oliver a dokonce i Petersonova vdova Barbro.
Gunnar Nilsson Cancer Treatment Campaign
Několik týdnů před svou smrtí se Gunnar pustil do svého posledního velkého projektu. Chtěl pomoci v boji proti rakovině. Tuctům známým osobnostem napsal dopisy, ve kterých je prosil o podporu. Zněly zhruba takto: "Jak asi víte, bojuji již devět měsíců proti rakovině. Je mi líto, ale musím Vám oznámit, že jsem tento boj prohrál. A to napříč tomu, že se o mne v hospitálu New Charing Cross výborně, srdečně a profesionálně starali. Myslím, že jediným důvodem, proč i jejich úsilí selhalo, je, že jsem se na ně obrátil příliš pozdě. Jsou ale schopní zachránit mnoho jiných životů. Potřebují k tomu ovšem finanční pomoc, která by jim pomohla udržet, či dokonce zvýšit úroveň jejich zařízení a techniku jejich přístrojů. Ekonomická situace nemocnice je ale tak špatná, že asi budou muset některá oddělení zavřít. Podle mého názoru by to byla katastrofa. Proto Vás co nejvroucněji prosím, aby jste jim poskytli pomoc."
Sám Nilsson daroval na tento účel velký obnos ze svého jmění. Švédské osobnosti od skupiny ABBA, až po prince Bertila se připojili. Také každý z týmů formule 1 přispěl. Dlouho se dokonce vážně hovořilo o nemistrovském závodě v Doningtonu, jehož výtěžek měl putovat na tento fond. I v širokém publiku našla Gunnarova výzva velkou odezvu. Během dvou týdnů obdržela organizace "Gunnar Nilsson Cancer Treatment Campaign" 3500 dopisů a čtyřicet tisíc liber. K příležitosti jeho nedožitých 30. narozenin bylo na kontě fondu 104.500 liber. Cílem akce, která trvala celý rok, bylo sebrat 350.000 liber.
Pro švédský motorsport byla léta 1977-78 vrcholem, ale zároveň i koncem velkých úspěchů Vikingů. Jak bylo řečeno, zemřel Ronnie Peterson po nehodě v Itálii a Gunnar Nilsson podlehl nemoci. Conny Andersson už v příštích letech šanci ve formuli 1 nedostal a i Velká Cena Švédska v Anderstorpu zažila v roce 1978 svou derniéru. Od těchto let Švédové marně čekají na nového vítěze Grand Prix. Nejvíce se úspěchům Petersona a Nilssona v osmdesátých letech přiblížil Stefan Johansson, nikdy se mu ale nepodařilo vyhrát závod formule 1 a mladí talenti, jako Bjorn Wirdheim nebo Peter Sundberg jsou od porovnatelných úspěchů na míle vzdáleni.
Prohlédněte si historickou fotogalerii
 Duben 1977: Gunnar Nilsson na deštivém Salzburgringu ve voze Alpina-BMW. |
 Nilsson na Lotusu Mk78 v Long Beach roku 1977. |
 Start GP Belgie roku 1977: Ještě vede Watson před Andrettim a Nilssonem. |
 5. červen 1977: Gunnar Nilsson právě vyhrál v Zolderu. V cíli jej zdraví Colin Chapman. |
 Naposledy v kokpitu závodního vozu: Fuji-Spedway, 23. října 1977. |
 Brands Hatch 1978: Nilsson naposledy navštívil své přátele Andrettiho a Petersona. |
