Před včerejší Velkou cenou Španělska se stačilo podívat na přehlídku jezdců, která závodní den uvádí.
Piloti postupně vylezou na plošinu, kterou táhne truck, objíždějí celý okruh a zdraví tribuny. Přitom ale stačí mezi sebou konverzovat.
Jen tři z deseti týmů mohly spatřit své jezdce pohromadě. Byly to značky z obvykle zadních startovních pozic: Jaguar, Jordan a vůbec nejslabší Minardi. Ostatní jezdci vyhledali společnost konkurentů z jiných týmů. Michael Schumacher se bavil s Davidem Coulthardem, Barrichello klábosil s Montoyou.
Historie nevraživosti a psychologických her uvnitř týmů je stará prakticky jako celá formule 1. Jde přece o postavení a živobytí.
Pamatujete, jak se u McLarenu strkali na trati i v boxech Brazilec Senna s Francouzem Prostem? Nebo jak Brit Mansell s Brazilcem Piquetem bojovali spolu u Williamsu tak tvrdě a slepě, až se mistrem světa v roce 1986 stal Prost?
Sdílejí jednu garáž, nosí stejné kombinézy, jezdí téměř stejnými vozy, ale jinak mají týmoví kolegové pramálo společného. O každého se stará jiná skupina mechaniků a inženýrů. Informace si vyměňují, pokud vůbec, většinou jen během testů. Přitom se však neustále kradmo sledují a porovnávají.
Když přišel Montoya k Williamsu, hned prohlásil, že nevidí důvod, proč by se měl kamarádit s kolegou Ralfem Schumacherem. „Nic sice proti němu nemám, ale také nás nic nespojuje,“ tvrdil Kolumbijec.
Loni se oba rivalové dokonce vyautovali při vzájemné kolizi na Velké ceně USA a včera k tomu neměli daleko ani v Barceloně.
„Maximálně se s Ralfem pozdravíme,“ popisuje vztah Montoya.
Aspoň něco. To u týmu BAR se jezdci totálně přehlížejí. Villeneuve takto od počátku přistupuje k Britu Buttonovi a ten se přizpůsobil.
„Nevadí mi to, každý máme přece své kamarády,“ pravil Button.
Na večeře spolu sice nechodí ani kolegové z týmu West McLaren Mercedes, ale mezi Coulthardem a Kimim Räikkönenem je znát přece jen přátelštější atmosféra.
„David mluví o Kimim pěkně, s uznáním. A respekt panuje i z druhé strany,“ říká manažer týmu Pavel Turek. „Jezdci spolu tráví tolik času, že ignorovat se není možné.“
