V roce 2002 a 2003 pak absolvoval Dakar se svojí manželkou Vierou v novinářském automobilu.
Minimálně pro letošek se však nejslavnější český motocyklový jezdec cross-country rallye rozhodl od slavného podniku odpočinout.
„Nechci Dakar jezdit jen proto abych statisticky sbíral počty účastí,“ vysvětluje Kaštan, jenž však už v příštím roce plánuje velkolepý návrat. „Chci jet Dakar na stroji vlastní konstrukce. To by bylo něco,“ dodává odhodlaně.
Dnes startuje jubilejní 30. ročník slavné Rallye Dakar, ale letos mezi jejími účastníky chybí jméno Ivo Kaštan. Jak tento fakt vnímáte?
(smích) Jak to vnímám? Vzhledem k tomu, že má přestávka je plánovaná a není to o tom, že by se mi na Dakar nepodařilo dostat, nebo bych si na něj netroufl, celkem v pohodě. Já jsem vlastně po minulém ročníku se ženou vyhlásil time-out. Minimálně roční přestávku.
Takže žádná nostalgie, či chybějící předstartovní nejistota, vás zatím nepřepadla?
Fakt je, že je to zvláštní pocit. Zatímco žena ve středu v noci odlétla na týden na přejímky a na prology, protože tam má nějaké povinnosti, já tentokrát nemám s Dakarem nic společného. Poprvé od roku 1996. Vyjma toho, že jsem chystal motorku jednomu slovenskému závodníkovi. Ale uvidíme, jak to budu vnímat, až se pojede. Zatím každopádně převažují spíše ty pozitivní pocity, že se tady mohu válet s dcerou u televize a tak. (úsměv)
Kdy jste se vlastně definitivně rozhodl, že letos nebudete startovat a co vás k tomu vedlo? Stal se pro vás Dakar už určitým stereotypem?
Přesně. Ono jde o to, že jeden Dakar skončí koncem ledna, v únoru musíte jet do přístavu pro motorky, pak máte určité mediální povinnosti a tak dál. A už 15. května se posílají přihlášky a zálohy na další ročník. Takže máte jen pár týdnů na to, abyste sponzorům poděkoval za účast minulou a už po nich chtěl peníze na tu další. To je nepříjemné. A hlavně to způsobí, že 365 dní v roce máte v hlavě Dakar.
Skutečně celý rok myslíte na jediný, byť tak dlouhý a slavný závod?
To tak prostě je. Jedete jeden, skončíte ho a už se chystáte na další. A když to děláte deset let, respektive my jsme teď se ženou dělali šest Dakarů v řadě, tak se vám to ‚přejí‘. Byť to pro nás bylo povolání, koníček a mělo to samá pozitiva, řekli jsme si ne, musíme si dát přestávku, aby to opravdu nebyl ten stereotyp. A když budu upřímný, není ani vyloučeno, že Dakar už pro mě zůstane uzavřenou knihou.
„Dakar už mi splnil všechny sny“
Proč? Schází vám snad motivace do dalších závodů?
Ano, motivaci už opravdu hledám hůř. Ale teď mám jeden nápad, proč tam jet. Není to ani tak výzva jezdecká, jako spíš technická: chci jet Dakar na stroji vlastní konstrukce. To by bylo něco! Nechci totiž Dakar jezdit jen proto abych statisticky sbíral počty dalších a dalších účastí. Protože, buďme realisty, je mi 43 let a lepší už nebudu.
Vážně? Vždyť díky svým zkušenostem můžete myslet na ještě kvalitnější celkové umístění...
Já cítím, že lepší už budu jen díky tomu, že odpadne více soupeřů, nebo budu mít více štěstí. A to je o ničem. Navíc, Dakar už mi splnil všechny sny. Začínal jsem jako amatér s baťohem na zádech a končil jsem v báječném velikém týmu, na skvělé motorce. Co můžu chtít víc?
Vy už jste to naznačil, ale nelákal by vás Dakar třeba v jiné pozici? Ne na motorce, ale třeba v kamionu, nebo v autě? Nebyla by právě to cesta jak ten stereotyp zahnat?
(smích) No, v kamionu určitě ne, protože jsem se v něm párkrát svezl a přiznám se, že to na můj vkus příliš moc drncá a houpe. Navíc kamion je pro mě už příliš velká technika. Takže ten určitě ne.
A automobil?
Možná, kdybych tu možnost měl, zkusil bych to. Protože cítím, že jestli mi pánbíček nějaký talent nadělil, tak na auto možná i malinko víc. Spíš si ale myslím, že bych mohl být osloven do role navigátora. Ale to, abych na Dakaru startoval jako pilot, a má účast měla být trošku kvalitní, by stálo tak obrovskou sumu, že o tom prostě ani nepřemýšlím. Plnit si sny za tak obrovské peníze prostě nechci.
A pozice navigátora by vás tedy nelákala? Říká se, že o bývalé motorkáře, je na tento post velký zájem?
No, přijde na to. Na jednu stranu lákala, ale na druhou si to nedovedu představit. Já ty chlapíky upřímně obdivuji, protože když to auto jede terénem, hrozně drncá a skáče. A vy při tom koukáte do papírů, takže se bojím, že bych s sebou musel mít hodně sáčků na zvracení (smích). Myslím si, že by to pro mě nebylo to pravé ořechové.
„Jsem zvědav, jak velkým fenoménem Dakar je“
Jak to rozhodnutí letos Dakar nejet ovlivnilo váš jindy náročný závěr roku? Přivítala rodina, že jste zůstal doma a že na svátky bylo více klidu, než v předchozích letech?
(úsměv) Určitě. Dcera jednoznačně. A se ženou jsme si celou dobu říkali, že je to poprvé, kdy jsme si obrátili úlohy. Protože při začátcích našich Dakarů jsem já odjížděl a ona zůstávala doma. A teď to bylo naopak. Byť odjížděla jen na týden, dokonce mi to záviděla (úsměv).
A jak jste si vánoční svátky a příchod nového roku užíval?
Zcela upřímně říkám, že jsem si každý den pochvaloval, že nic nemusím. Že se můžu dívat na pohádky a nemám žádné povinnosti. I když loni, kdy ten start byl taky až 5. ledna, ty svátky a Silvestr zase tak narušené nebyly. Ale přeci jen, bylo to, jako byste na vojně stříhal metr. V té době jsem si říkal: ještě dvakrát se vyspím a pak celý měsíc ne.
Takže jste si liboval, že jste se pro tu přestávku rozhodl?
Jasně. Jsem hrozně rád, že jsme si ji dali. Protože jedině to, že rok vynecháte, vám prozradí, jestli ještě máte chuť pokračovat na motorce, jako navigátor, cokoliv, nebo pro vás Dakar navždy zůstane uzavřenou knihou.
Vy už jste to v úvodu trochu naznačil, ale chystáte se třeba Dakar sledovat jako fanoušek, v televizi?
No jejda. (úsměv) Já jsem na to hrozně zvědavej. Zajímá mě, jaká je u nás obecná informovanost o Dakaru. Protože když jste tam, vůbec to netušíte a myslíte si, jak je fajn, že vás národ sleduje. Tak jsem zvědav, jak kvalitní zpravodajství tu bude.
Takže se asi chystáte sledovat především Eurosport?
Jasně, ale nejen ten. U Eurosportu tuším, jaké ty sestřihy jsou. Vyrábějí je přímo v Africe, takže víme, jak to vzniká a sledujeme to tam. Ale jsem zvědav, jak se s Dakarem poperou ostatní média. Jak velký fenomén to vlastně je.
„Letošní ročník bude těžší než ten loňský“
Jak tedy ten letošní jubilejní ročník vnímáte? Ono se opět mluví o tom, že náročnost stoupla, že do cíle letos nemají dojet všichni závodníci. Souhlasíte, že se tento ročník od předchozích let nějak liší?
Každý rok se organizátoři snaží v uvozovkách vyhrožovat: „teď vás čeká peklo“, „Dakar vrátíme k jeho kořenům“ a tak. A přitom, když jsem četl rozhovor s Peterhanselem, on uplynulý Dakar nazval dětským výletem, nebo dětskou hrou. Prý to byl nejlehčí Dakar, co pamatuje. Ono totiž ztížit Dakar pro dnešní účastníky, kteří mají maximálně sofistikovanou techniku a spoustu asistencí a mechaniků, je dost obtížné.
Snad i proto letos organizátoři zařadili více tzv. maratonských etap, po kterých závodníci nebudou moci pomoci asistenčních aut využít.
Je pravda, že charakter letošní trasy naznačuje, že Dakar bude určitě těžší, než ten uplynulý. Už jen tím, že se jedou takové kroužky Ataar Ataar, Kiffa - Kiffa, což jsou těžké etapy. Nemyslím si, že to bude nejtěžší Dakar v historii, to určitě ne. Ale doufejme, že bude obtížnější a delší, než ten uplynulý.
To by měl být, vždyť závodníky podle rozpisu čeká o 1 300 km náročnější trasa než v loňském roce.
V ideálním případě. Ale víte, já jsem teď listoval jedním bedekrem o historii Dakaru a nenašel jsem snad jediný ročník, kde by nějaká etapa nebyla zrušena. Ať už z důvodů písečné bouře, či nějakého ohrožení, jako byl teď ten průšvih v Mauretánii.
Takže možné je, že to s těmi těžkými etapami dopadne jinak. Tím ale nechci říct, že je Dakar lehký. On je lehký pro toho, kdo tam jezdí často, kdo má zkušenosti. Pro nováčky, kterých je čtyřicet procent, je to v každém případě peklo.
„Rallye je pro Afriku obrovským přínosem“
Když už zmiňujete Mauretánii, ono se právě v souvislosti s nepříjemným incidentem, během kterého na Štědrý den teroristé zabili čtyři francouzské turisty, hodně mluvilo o bezpečnosti Dakaru. Myslíte si, opravdu mohlo dojít k tomu, že by organizátoři nakonec raději celý ročník zrušili?
Na to, aby zrušili start celého Dakaru, by musela vypuknout snad třetí světová válka. Oni, i pokud by tam opravdu byly nějaké bojůvky, by Dakar vždy odstartovali a pak by se improvizovalo. Vynechala by se etapa či dvě. Takže úplné zrušení, to byla médii trošku nafouknutá bublina, to si myslím nehrozilo.
Jak jste tedy, jako bývalý jezdec, celou tu záležitost vnímal?
To, co se v Alegu stalo, mě docela udivilo. Já to městečko znám, několikrát jsem tam byl. Je to oblast, kde jsou na turisty zvyklí. Takže jejich přepadení a postřelení je hodně divná věc. Fakt je, že to jsou oblasti se specifickou mentalitou lidí. Tam to je vždy takové píchnutí do vosího hnízda. Takže rozhodně bych nechtěl být v kůži organizátorů, protože s tím měli obrovské starosti.
Zatím to ale vypadá, že se vše nakonec podařilo zabezpečit.
Taky se tomu pořádně věnovali, letěli do Mauretánie, tam se to řešilo, posilovala se i armáda. Protože dobře věděli, že z takového incidentu, který se někde v Chicagu stává třeba každý týden, že tam někde někoho zavraždí, mohl proměnit ve skutečně závažný problém. A že by Dakar mohl přijít nejen o jednu, ale klidně o tři, čtyři etapy.
Je tedy vůbec rozumné v prostředí Afriky, která je pro cizince velmi nevyzpytatelná, takový závod pořádat? Není to zbytečné riziko? Vždyť i vy mluvíte o vosím hnízdu...
Ono, ať je to jak chce, musíme si uvědomit, že Dakar je pro Afriku obrovským přínosem. Protože za ten průjezd se platí, navíc se tam utrácejí další peníze, takže to má pro ty země veliký smysl, aby tam rallye vedla. Samozřejmě, každá taková věc s sebou přináší rizika. Ale co dnes je a co není riskantní. Dneska můžete jet do Himalájí, můžete jet do Indie, kdekoliv. Je málo míst na světě, kde člověk není ohrožen.
„Šance na návrat? Víc než padesát procent“
Vy jste v minulosti mluvil o tom, že byste o Dakaru rád napsal knihu. Takže jak to s tímto předsevzetím vypadá? Je něco v plánu, nebo už se dokonce něco konrétního rýsuje?
My máme se ženou přichystanou velkou spoustu materiálů, já toho už dost rozepsal. Máme spoustu fotek. Dokonce známí, vydavatelé ze Zlína, nás docela ukecávali, ať to dáme dohromady. Ale jsou dva důvody, proč tomu tak zatím není.
Jaké?
Jednak si vemte, že třeba loni vyšla knížka o Dakaru aměly vyjít minimálně dvě. A i teď další mí kamarádi, kolegové novináři, kteří se chytali nebo chystají na Dakar, chtějí vydat nějakou svoji knížku. Takže je trošku takový přetlak.
A ten druhý důvod?
Já si vždycky říkám, že to opravdu udělám, až budu naprosto přesvědčen, že teď jsem odjel svůj úplně poslední Dakar. Takže až budu opravdu vědět, že z toho jezdeckého hlediska pro mě bude uzavřenou knihou, tak potom otevřu tu psanou.
A nakolik tedy vy osobně odhadujete možnost, že se na Dakar vrátíte a pojedete jej opět jako závodník?
Říkám, mám takový nápad a usilovně na něm pracuji. Takže bych hrozně chtěl. Proto doufám, že ta šance je více než padesát procent. Abych to řekl úplně přesně, chci a věřím tomu, že příští ročník pojedu na motorce vlastní konstrukce. Doufám, že se mi to podaří. A když to neklapne? Konec konců, šestkrát jsem stál v cíli slavného Dakaru a to je pro mě úplně báječné.
