Čtyřkolkám má ve zvyku dávat jména. U té pro svůj úplně poslední Dakar se heřmanoměstecký rodák Josef Macháček inspiroval písní Daniela Landy „Touha“ z filmového muzikálu Kvaska.
„Trvalo mi půl roku, než jsem vymyslel vhodné. Touha každého člověka provází po celý život, stejně jako mě závodění. A ‚Legendu‘ jsem si neuváženě vyčerpal už v roce 2007, takže i proto tenhle název,“ vysvětloval závodník pardubické stáje Barth Racing, jenž v březnu oslaví šedesátiny.
„Landa touhu opěvuje jako vlastnost. Já si pak k té jeho písničce dokonce složil svoje slova. Chtěl jsem si ji i nazpívat, ale nakonec to nedopadlo, zůstala v šuplíku,“ doplnil Macháček. Včera odcestoval s týmem do Jižní Ameriky; Dakar se koná od 2. do 14. ledna 2017.
Letos máte na čtyřkolce odjetých šest větších rallye. Nejhůř jste byl druhý, většinou vyhrával. Soupeři by z vás měli mít docela strach, ne?
To nevím. Přípravu jsem začal už loni na Serres Rally v Řecku - ji a květnový kvalifikační závod Merzouga Rally jsem odjel na jednoválcovém Raptoru 700, se kterým budu závodit i na Dakaru. Všechny ostatní na dvouválcové Pandě. Stejně jako letošní Serres, ale ten těžký stroj se tam nehodil, nezvolil jsem dobře. Bral jsem to jako fyzickou průpravu, ovšem dřiny tam vzhledem k tomu bylo až moc. Odnesly to ruce. Pomáhal jsem tam Zdeňku Tůmovi (kolegovi z týmu Barth Racing) s opravou, což mě zdrželo, a skončil jsem celkově druhý. Ale ten Rus (Aleksandr Maximov), co vyhrál, jel velmi dobře. Stejně jako Holanďan (Marcel Huigevoort), který se umístil za mnou.
Myslíte, že se tyhle výsledky odrazily i ve startovním čísle 252, třetím nejnižším ve vaší kategorii? Sám jste se mu divil, když máte každý rok rozbroje s pořadateli.
Ty konfikty budou trvat, zase se budu rozčilovat, když se mi na Dakaru něco nebude líbit. Na Merzouze jsem byl na prvním místě s náskokem 18 minut. Nepokračoval jsem jenom proto, že jsem píchnul pneumatiky a nechtěl zbytečně ničit čtyřkolku. Na Dakaru bych to dojel. Takže jsem odstoupil z prvního místa a naskočil znovu až v poslední den závodu. To číslo mě uspokojilo. Nechtěl bych však být v situaci toho, kdo byl loni na Dakaru třetí a teď je kvůli mně nedostal. To by mě na jeho místě naštvalo. Nicméně Patronelliovci (argentinští bratři Alejandro a Marcos Patronelliovi, dřívější vítězové) tentokrát nestartují, tak tam třeba bylo místo.
„Lidé v Bolívii nemají co pít a mohou být agresivní. Hrozí tam proto i rušení etap. Chci se vyvarovat chyb v navigaci. I když jedu na jistotu, je projev dost rychlý.“ |
Připravoval jste se kromě závodů na severu Afriky, v Itálii, Maďarsku a Řecku ještě někde?
V Polsku, víc toho nebylo. Ty rallye jsem odjel v dobré kondici a rychlosti a nechtěl jsem riskovat zranění. Navíc třeba vyhrát Baja v Itálii a v Maďarsku znamená jet na hranici, byly to sprintové závody. Co bych ještě natrénoval? Spíš bych jenom kupil navigační chyby a ztrácel minuty. Budu se snažit letošní Dakar dokončit, rozhodně nehodlám závodit vabank. Ale přiznávám, že bude těžké udržet se „nejet“. Ovšem i když jedu na jistotu, ten můj projev je hodně rychlý. I tak - vždycky říkám, že výsledek na Dakaru je půl technika a půl jezdec.
Kolik kilometrů se čtyřkolkou máte letos dohromady na kontě?
11 tisíc. V době „největší slávy“ to bývalo i 20 tisíc. Hlavně se chci vyvarovat chyb v navigaci. I Zdeňkovi jsem na Merzouze řekl: Jeď bez chyby, nauč se před Dakarem navigovat. A vyneslo mu to třetí místo.
Je tedy váš parťák Zdeněk Tůma na Dakar dostatečně nachystaný?
Před Merzougou a Serres se mnou odjel africký Intercontinental, tam se do toho zamiloval. Potom soutěžil na tří až čtyřhodinových offroad maratonech, které byl schopný i vyhrávat. Tím dobrým výsledkem v Řecku (4. místo) to korunoval. Byl to navigačně těžký závod a poradil si s tím. Říkal jsem jemu tak jako předtím Ondrovi Klymčiwovi (motocyklový závodník): Odjeď dobře Serres a jsi připravený na Dakar. Má profi přístup, umí anglicky, do navigace se vpravil velmi rychle. Díky offroad maratonům je na tom skvěle fyzicky - nepřipadalo mi, že by ho to nějak drásalo. Těžší bylo ufinancovat přípravu a čtyřkolku. Když mu to na Dakaru vyjde, klidně může při závodě udělat méně chyb než já.
Budete mít opět k dispozici osobní doprovodné vozidlo?
Budu, se stejnou postelí, vylepšené o topení a moskytiéru. Když bylo loni velké teplo, nemohl jsem si nechat otevřené dveře, protože mi tam hned nalétala havěť. Dvěma čtyřkolkářům by to mělo stačit, kromě nás jede i můj mechanik Tomáš Jurenka. Bude mít na starost dva stroje, tak to pro něj bude záhul. Pokud jde o další zázemí, to má Barth luxusní, takže tam nebude problém.
Trať Dakaru opět připravoval mnohonásobný motocyklový šampion Marc Coma. Jak se vám líbí?
On tam nemá co vymýšlet, v podstatě létá „od pískoviště k pískovišti“. Zamíchal do toho Bolívii, protože zjistil, že zájem o Dakar v Argentině po předchozích ročnících opadl. V Paraguayi se pojede premiérově, tudíž se pak bude moci prsit vysokou sledovaností. Bude tam prolog. Peru a Chile v tom s těmi jejich terény zkrátka chybějí.
Vadí vám tisíc kilometrů dlouhý přesun od pobřeží Argentiny do paraguayského Asunciónu, kde rallye startuje?
My se tomuhle vyhneme, z Argentiny pojedou jenom mechanici. Letíme do Sao Paula a odtud rovnou do Asunciónu.
Novinkou bude na přejezdu z Paraguaye do Argentiny oblast Chaca, kde vás čeká prach a v případě deště bahno. Máte z ní obavy, nebo se na ni naopak těšíte?
Absolutně se netěším, počasí tam teď stojí za h.... Pojedeme oblastí bažin a já budu v blátě nas.... To bych s tím taky mohl seknout.
Přeháníte.
To mě neznáte. Ale říkám to, pravda, trochu s nadsázkou. Jenže každý den dlouho „vapkovat“ stroj a být od bláta od hlavy k patě, to fakt není nic pro mě. Naštěstí jsou to jenom dvě etapy a pak už naváže známá trasa, co jsem jel s buginou. Na Dakaru nelze nic naplánovat. Uvidíme taky, jak budou vypadat maratonské etapy. Mezi čtyřkolkáři máme ještě Tomáše Kuběnu, takže bude na co koukat - budeme s ním a se Zdeňkem soupeřit i mezi sebou. Nechybí Polák Sonik a Chilan Casale, nažhavení se předvést budou Uruguayci. Ti pro to budou ochotní udělat všechno.
Fanoušci pardubického hokeje mohli Josefa Macháčka vidět při zápase s Libercem, kde se zúčastnil přestávkové soutěže.
Vychutnáte si parádu jezdců v bolívijském La Pazu? Bude tam určitě plno fanoušků.
Zrovna tohle není s fanoušky, ale s bolívijským prezidentem, konalo se to i loni. Musíme vyjet na rampu a pozdravit se s ním, závodníci si fotili selfie. Já byl rád, že mě jeho ochranka nezastřelila. Všichni ho zdravili „buenos días“, „buongiorno“ a podobně a já řekl „arrivederci!“, poslal jsem ho tím do háje. Tribuny ztichly, co jsem si to dovolil, bylo právě před volbami. Letos to je v La Paz, což je obrovské město, tak to možná bude ještě pompéznější. Před rokem to bylo jinde. Ale pro lidi tam bude Dakar oživení, hrají tam fotbal a jinak nic. I když ten závod podle mě trochu umírá, účastníků je rok od roku méně.
Alespoň andské jezero Titicaca na pomezí Peru a Bolívie by vás okouzlit mohlo, pojedete kolem.
Je to bájné jezero, hodně jsem o něm četl. Chodily tam výpravy, které hledaly Ztracené město. To mě zajímá. Ale asi ho zahlédnu jenom ze čtyřkolky. I návštěvy Paraguaye si cením, ještě jsem tam nebyl.
Co zbytek trasy?
Velkých nadmořských výšek se až tolik nebojím, spíš mi vadí zima. Odvázaný z toho nejsem. Schází mi tam víc závodění v písku, to, co dělalo Dakar Dakarem. Asi si proto ke konci závodní kariéry zajedu Africa Eco Race s buginou.
Myslel jsem, že nadmořské výšky vám nečiní téměř žádné potíže. Minule jste si pochvaloval, jak dobře se s nimi váš organismus bezmála šedesátníka dokázal vypořádat.
Snáším to, ale tohle je jako mořská nemoc. Někdy můžete být úplně v pohodě, jindy jí trpíte. Teď mi to klidně může vadit.
Na webu závodu jsem se dozvěděl, že byste snad měli mít v první maratonské etapě nově k dispozici servis...
To nevím, nečetl jsem to, trať jsem si projížděl jenom virtuálně. Ale spíš se domnívám, že bude možné ho využít po cestě, a pak v bivaku už ne. V Bolívii mohou nastat takové problémy, že by mohli některé etapy i zrušit. Obyvatelé tam nemají co pít, mohou být hodně agresivní. Dokonce jsme od pořadatele dostali varování, abychom na odlehlých místech očividně neplýtvali vodou, například si nepolévali hlavu a tak. Bolívijci by to snadno mohli brát jako provokaci. V jejich přehradách totiž žádná voda není.
