„V severozápadní Africe jsem tomu stroji dával opravdu ‚záhul‘. Chtěl jsem, aby se rozbil - nepotřeboval jsem vyhrát. Když se něco porouchalo, tak to bylo dobře. Aby se to pak nestalo na Dakaru,“ vysvětluje brzy 59letý matador, jenž je pětinásobným vítězem slavného závodu ve čtyřkolkách. Teď bude podruhé soutěžit v kategorii osobních aut.
Předloňský ročník Macháčka poučil - bugině se zadřelo ložisko zadního kola a Macháček s tehdejším navigátorem Vlastimilem Tošenovským museli po 9. etapě odstoupit.
Změnil jste závodní tým. Proč?
Barth Racing přišel o dva jezdce na čtyřkolce a oproti původním plánům se to zúžilo na dva motorkáře (Davida Pabišku a Rudolfa Lhotského), což bylo poměrně málo. Využil jsem toho. Pro mě byla priorita jedna věc: že mi tým Barth poskytne doprovodné auto, které pojede jenom pro mě. V mém bývalém týmu KM Racing je hlavní syn šéfa; je to rodina a já bych tam byl jenom přívažkem. Nebudu se tajit tím, že mi Michal Burkoň (manažer Barth Racing) dal takové podmínky, že jsem nějaké prostředky ušetřil a třeba mi to pomůže v tom, že se s buginou zúčastním ještě dalšího Dakaru. V novém týmu jsem takový soukromník, který má svoje auto a mechanika (Tomáše Jurenku). Mám přiděleného řidiče, který se stará o doprovodné vozidlo, což je obrovská podpora - to si nikdo nedovede představit.
A Barth Racing za to může na oplátku čerpat z vašich letitých zkušeností...
Jednak, ale určitým způsobem jsem taky mediální tahák. V republice toho, pokud jde o Dakar, není zase tolik. Ještě Loprais. Co se závod přesunul do Argentiny, nejsou výsledky nic moc - ostatně já už je taky nemám. Ale z toho braku, co je, jsme ještě relativně dobří.
Jak jste se na Dakar chystal?
Absolvoval jsem poměrně dost závodů, i na čtyřkolce. Se samotným strojem jsem odjel 3,5 tisíce kilometrů na Intercontinental Rally (ze španělské Almeríi do marocké Dakhly) a dva závody v Polsku. Jsem dostatečně připravený, protože jsem jezdil ještě s dalšími buginami, abych byl s volantem a řazením v kontaktu. Intercontinental jsem vyhrál. Závod v Polsku ne, tam jsem se jenom umístil. A druhý jsem ani nedojel, bral jsem to jako testování.
V čem je vaše bugina jiná oproti roku 2014, kdy jste s ní na Dakar vyrazil poprvé?
Předloni zdaleka neproběhla taková příprava jako teď. Tenkrát jsme se ještě té buginy trochu báli. Nechtěli jsme ji rozebírat - říkali jsme si, že co jsme koupili, musí být v pořádku. Ale asi to tak nebylo. Letos jsme rozmontovali celý rám do šroubku, každý díl se kontroloval. Změnilo se pérování, je kompletně udělaný motor, převodovka, náboje... Věcem, které by mohly znamenat nedokončení etapy, jsme dali hodně. Pracovali jsme na tom intenzivně čtyři měsíce.
Po listopadovém tréninku na tankodromu ve středočeských Milovicích jste prý musel vyměnit poloosy.
Naštval jsem se, protože jedna zase praskla - při focení zvláštních záběrů, kdy se víc skáče. Ale to se stane. Udělal jsem proto „klacky“ plného průměru, žádné zužované a odlehčené. Vezu si s sebou i náhradní. Jejich výměna však představuje zdržení, klidně tři čtvrtě hodiny, protože jsou od jízdy vařící.
„Předloni jsme se toho auta ještě trochu báli. Teď jsme je rozebrali do šroubku.“ Josef Macháček |
V kabině vedle sebe budete mít nového navigátora Martina Plechatého, jejž nepustili na start ve čtyřkolkách. Moc jste toho spolu v bugině nestihli, důvěřujete mu?
Mám ho vyzkoušeného ze čtyřkolek a jeli jsme spolu Serres Rally v Řecku. Martin je podstatně lepší navigátor než já - vždycky říkám, že to nějak dopadne, ale on je zodpovědný a snaží se tomu rozumět. V autě se navíc v té knížečce čte podstatně lépe, má na to víc času. Určitě mu věřím a on mi musí věřit taky.
Co vaše ambice?
Dostal jsem startovní číslo 358, to znamená, že jsme 58. bugina a sto lidí je za mnou. Nechtěl bych se vinou nějaké blbé závady nebo bloudění propadnout někam hluboko. Tahle pozice mi dává možnost dostat se do první padesátky, kde už jsou dobří jezdci. Nehrozí tam předjíždění zezadu a naopak nemusím nikoho moc předjíždět já. Je to základní kámen k tomu, aby se člověk dostal ještě blíž k čelu, kde by mohl atakovat nějaké umístění. Ale Martin Plechatý nedojel dva Dakary na čtyřkolce a já to samé, s jedním v autě dokonce tři. Takže pro nás bude opravdu úspěch buginu dotáhnout do cíle - vše navíc je bonus. Do odpočinkového dne musím jet při zdi, protože nemám techniku na plnohodnotné závodění. Nevydrží moje pracovní tempo.
