Svůj dvacátý start ve Zlíně jste proměnil ve dvanácté vítězství. Zahraniční žurnalisté vám za to dali označení Mr. Barum. Co na to říkáte?
Nevím, jestli jsem Mr. Barum, tento podnik mi ale sedí a asi mám kus Barumky v srdci. Sám to nedokážu pochopit. Vždy za tím ale musím hledat i to ostatní. Vždy jsem měl špičkového spolujezdce, špičkový tým, špičkové auto. Všechno to byly škodovky, takže buďme rádi, že továrna produkuje taková auta. Prostě nám to sedí.
Jaký byl letošní ročník?
Sobotní i nedělní etapa měly stejný prvek. Jelo se za sucha, což nám určitě pomohlo. Nemuseli jsme řešit volbu pneumatik. Jeli jsme pořád na tvrdých, které fungovaly skvěle. Sobotní začátek byl trochu širší, rychlejší. Následná rychlostka Bunč byla složitá s rozbitou šotolinou. V neděli se jelo na úzkých, rychlých tratích. Bylo to krásné. Všechno fungovalo, opravdu nám to sedlo. Neměl jsem žádné nervy. Jen trošku na poslední erzetě jsem na sobě cítil, že nepotřebuji vyhrát žádné bonusové body do Evropy. Zvolnil jsem a byla to asi chyba. Cítil jsem, že mi to nešlo a nemohl jsem se trefit do žádné zatáčky. Ale dopadlo to, jsme první, a to se počítá
Podvanácté nejrychlejší. Kopecký vyhrál Barum Rally a poskočil do čela MČR |
Poprvé jste ve Zlíně triumfoval s Jiřím Hovorkou, který obhájil své loňské prvenství, kdy uspěl s Dominikem Stříteským...
Jirka je bezvadný, žádnou zásadní krizovku jsme neměli. Co vyprávěl, s Dominikem to měli trošku složitější, ale všechno ustáli a to se počítá. Když si vzpomenu na své mladé roky, tak jsem lítal po mezích a vyšlo mi to a taky jsem byl na prvním místě. Jirka je první spolujezdec v historii, kterému se podařilo obhájit s jiným jezdcem.
Celou dobu jste působil hodně uvolněně a vesele. Čím to bylo?
V mém věku (43 let) nervozita asi odpadá. Barumku jsem vyhrál několikrát, ale jak jsem říkal před startem, když nevyhrajeme, tak se nic nestane. Na druhou stranu, proč se o to nepokusit. Nakonec se to povedlo.
Od druhého do čtvrtého místa dojeli cizinci. Překvapilo vás, že tentokrát byli rychlejší než domácí jezdci?
Mabellini je skvělý kluk. Poznal jsem ho tady poprvé, spal na stejném hotelu. Má car inženýra Manilu ze Škodovky, který se mnou vyhrál Barumku šestkrát či sedmkrát v řadě. Jsme jedna velká rodina. Dokonce jsem mu na druhý průjezd Podhoranu poskytl svůj onboard, aby se to mohl naučit. Pak přišel a strašně nám děkoval. Dal nám tam devět desetin, to je nic. Čeští kluci se snažili, asi udělali nějaké chyby, ale přesně nevím. Snažil jsem se sledovat náš vlastní výkon a nejbližšího soupeře za mnou.
Jan Kopecký a jeho spolujezdec Jiří Hovorka na trati Barum Czech rallye.
Letošní ročník nabídl výrazně pozměněnou trať. Jak se vám líbila?
Byla skvělá. Mockrát díky pořadatelům za nové úseky. Snad jediné snad malé pokárání je za Bunč, který byl ve druhým průjezdu zrušený kvůli nesjízdné trati. Její šotolinová část je profilově krásná, ale je vidět, že tam přes rok není provoz. Vyhrabaly se totální kameny, šutry a hluboké koleje. Dalo by se na to namotat po asfaltu a furt by to bylo senzační.
Po výhře ve Zlíně máte nakročeno už k jedenáctému českému titulu...
Nakročeno znamená, že ho ještě nemáme v kapse. V Pačejově se budeme snažit.
Před rokem jste mluvil o tom, že budete končit. Jsou po další výhře takové myšlenky zapomenuty?
Pořád nevím, co bude zítra, za čtrnáct dní. Ale pokud to půjde, ještě pojedu.
Jak oslavíte letošní zlínskou výhru?
Asi nijak, asi si půjdeme lehnout. Ale dáme si plzeň.
