Závodění na motorce se Jan Brabec věnoval pětatřicet let. Desetkrát byl mistrem republiky, v 90. letech minulého století byl jedním z hlavních protagonistů domácí superkrosové scény, po třicítce propadl kouzlu rallye a hlavně Dakaru.
Zřejmě jediné, co jezdec z jihomoravské Nosislavi v sedle motocyklu na rozdíl od mnoha jiných nikdy nezkusil, bylo salto vzad, takzvaný backflip.
„Nikdy mě to ale ani nelákalo. Kaskadérství místo závodění mě úplně minulo. Freestylisti jsou pro mě motokrosaři, jimž se nechce makat,“ směje se Brabec.
Brabec na startu dvou rallye, dakarské i životní. Jsem naprosto v klidu, říká |
To jemu se makat chtělo vždycky. Taky bláznit. To se mu naopak chtělo čím dál míně. Po nedávném narození syna se pak rozhodl změnit svoje životní priority úplně.
„Odjel jsem nějakých 750 závodů, to je pořádná porce. Někdo má v mém věku děti, co už závodí samy, já jsem měl syna později. Za poslední čtyři roky jsem měl dvě velmi vážná zranění, už se chci vracet domů v pořádku a nebýt tím typem otce, co si musí pořád něco dokazovat,“ vyznal se.
Kemp pro začátečníkyPo ukončení kariéry se Jan Brabec vrací k pořádání výukových kempů. Ten nejbližší se uskuteční od 27. do 30. března v Pohořelicích na Brněnsku a je určen pro začátečníky a pokročilé. Každý z účastníků musí mít motorku a vybavení vlastní, přihlášky a informace na brabec236@gmail.com. |
Svoji roli v rozhodnutí slézt z motorky sehrálo také umístění „Dakaru“ v posledních letech nastálo do Saúdské Arábie. Původní myšlenka se vytratila, největší motoristický etapový závod světa už není drsnou poutí napříč mnoha zeměmi, ale koná se každoročně na stejném místě.
„Je to pořád to samé dokola. Kameny, kameny, hnus, kameny. Města jsou daná, umístění bivaků (táborů se zázemím) bude pro další roky taky dané,“ povzdechl si Brabec.
Poprvé na Dakar vyrazil taky až v nové éře závodu, kdy se již nekonal v Africe, ale v Jižní Americe. Nicméně i tak mu od premiéry v roce 2018 imponoval.
„V Peru byly duny, v Bolívii hory a nadmořské výšky, v Argentině krásné zelené pláně. Bylo to pestré. V Saúdské Arábii vždycky přesně víte, co přijde. Navíc tam závod nemá žádnou atmosféru. Rozumím tomu tak, že jde o komerci, a kdo nejvíc platí, ten rozhoduje. No a Saúdská Arábie chce všechno, od F1 až po zimní olympijské hry,“ líčí rodák z Hustopečí.
Poslední dojezd do cíle se slzami
Zmíněné výtky neznamenají, že by si Brabec proslulou rallye neužil, jen ji letos již vnímal jinak. „Když chcete jet Dakar na špici, musíte riskovat a to jsem já kvůli rodině už nemohl,“ vysvětluje. „Svědomí mám ale čisté. V posledních etapách jsem dokázal dojíždět v první dvacítce a tím jsem tuto kapitolu uzavřel. Mohu být spokojen,“ řekl potěšeně.
V poslední etapě, kdy už se pořadím nemohl ani propadnout dolů, ani posunout nahoru, si dovolil před cílem zastavit a naposled si užít pocit účastníka světového závodu.
„Stál jsem tam a říkal jsem si: tak Jendo, tohle je konec, tímto končíme!“ ohlédl se za krátkým okamžikem Brabec po pár týdnech již zvesela, přiznal ale, že pod přilbou měl slzy na krajíčku. „Jako sportovec jsem měl nějakou vizi a tu jsem si naplnil. Nebyl jsem nejlepší z nejlepších, ale neměl jsem k tomu ani daleko,“ shrnul končící kariéru.
Letošní Dakar byl pro Brabce ještě o to zajímavější, že se během něho setkal s prezidentem republiky Petrem Pavlem. Ten je velkým fanouškem motorismu, sám jezdí na motorce a na Dakar se soukromě vypravil.
S některými závodníky dokonce přespal v poušti v bivaku, Brabce navštívil na kratší čas. Zajímal se třeba, jak funguje roadbook, podle něhož se závodník v terénu orientuje. „Poznal jsem ho jako úplně normálního férového chlapa. V bivaku se bavil o tom, co poslouchá za hudbu, zazpíval si s klukama písničky. Mně se podepsal na přilbu,“ přiblížil Brabec.
Tento podpis podle jeho slov sklidil řadu negativních reakcí. Brabec totiž na přilbě dlouhodobě „vozí“ motivy válečných pilotů RAF, jichž si váží a inspirují ho. Odpůrcům prezidenta proto nebylo po chuti, že mezi válečnými hrdiny skončil podpis bývalého komunisty.
Mým snem je vyhrát Dakar. Za Ledeckou se zkusím přimluvit, říká prezident Pavel |
„Slíznul jsem velkou kritiku. Bohužel každý z nás má svoji minulost, pan prezident také. Padaly na mě hejty, že nechat si podepsat přilbu od ‚komanče‘ je jako vymočit se ‚rafákům‘ na hrob. Bylo to ostré. Já jsem pana prezidenta volit, nesmírně si ho vážím. Na Dakaru bydlel ve stanu, sice měl logicky ochranku, ale přiletěl za námi za svoje, jako fanda motorismu. Podat si s ním ruku bylo pro mě velkým zážitkem,“ rekapituluje končící motokrosař.
Vedle tradičních motivů válečných pilotů RAF měl letos na přilbě i obrázek svého syna, který pro něho je již důležitější než závody. „U sportu zůstanu, příští rok chci jet na Dakar jako technická podpora. Se závody je ale konec. Koupil jsem si cestovní motorku, budu se na ní kochat a užívat si svět ze sedla jinak,“ plánuje nosislavský dobrodruh.
