"Pro mě je hlavní, že jsem konečně ukázal, že nejsem žádný turista, ale vstoupil jsem do elitní třicítky závodníků z celého světa. Jsem velice spokojen."
Na kolik vlastně motorkáře dakarské dobrodružství přijde?
Kdybych jel sám s batohem, stálo by to tak dva miliony korun včetně motorky, pneumatik, benzinu, zkrátka všeho. Pokud jsme ale dohromady jako jeden tým a nemusíme si platit drahé doprovodné kamiony, jsou náklady tak milion dvě stě tisíc.
Předpokládám, že se závoděním neživíte.
To ne, profesionál jsem byl jen před dvěma lety, ale pak přišla krize. Jsem čistý amatér.
David Pabiška
Váš týmový kolega Macík, nejlepší z Čechů v kategorii kamionů, v televizi říkal, že je po Dakaru finančně na dně. Co vy?
Je to přesně tak. Přijel jsem domů, vidím na stole dvacet složenek a říkám si, z čeho to zaplatím? Mám malý servis na motorky, tak budu muset zase montovat. Živím se jako motocyklový mechanik.
Proč tolik českých účastníků rallye letos vypadlo?
Řeknu to takhle: náš týmový navigátor Pepa Kalina, který je živou legendou závodu, jednou vystoupil z kamionu, odplivl si a řekl, že je to nejtěžší Dakar ze všech. A ten by o tom měl něco vědět.
Co vám scházelo, abyste se prokousal ještě výš?
Je fakt, že to mohlo to být ještě mnohem lepší. V předposlední etapě mi odešla převodovka a ztratil jsem 22. místo v absolutním pořadí. Třicet kilometrů jsem se ploužil jen šedesátkou, zatímco ostatní jeli kolem sto padesáti. Ztratil jsem strašně moc času. Zaplaťpánbůh, že jsem to dohrkal do cíle a mohli jsme to vyměnit. Ale nemůžu si stěžovat, od loňska, kdy jsem se propadl k šedesátému místu, jsem zaznamenal velký posun.
Měl jste někdy těžkou chvilku, kdy se vám chtělo se vším praštit?
Po třetí etapě, kde se mi vařil benzin, jsem se fyzicky strašně vyčerpal a měl jsem nahlodanou i psychiku. Byl jsem zralý na ručník. Ale můj trenér mě vybavil regeneračními prostředky, takže jsem to do sebe sypal horem dolem, za dva dny jsem se z toho dostal. A desátý den jsem si v šedesátce lehl do kamenů a narazil si kyčel. I přesto jsem si udržel ale pozici. Když to spočítám, nebýt technických problémů, měl jsem na první dvacítku.
Váš tým KM Racing byl nejlepší z českých stájí. Hřeje vás to?
Strašně moc. Ukázali jsme kolegům, kteří troubili do světa, jak jsou nejlepší, že v počtu lidí opravdová síla není. Záleží na tom, jaká je kdo osobnost a jak se vypořádá s problémy. Neměli jsme ani jednu chvilku, kdy bychom na sebe začali štěkat. Předposlední den jsme vyměňovali motor u dvou motorek a hodně pomáhal i Pepa Macháček, který už dřív vypadl ze soutěže čtyřkolek. Prostě jeden tým.
Jak dlouho se po tak náročné rallye budete dávat dohromady?
Po fyzické stránce mi nic není, jsem jen utahaný. A kvůli bolavé kyčli trochu tahám nohu, ale to se spraví. Za tři neděle budu fit. Do žádných lázní nejedu, ale masáže si dopřeju, bolí mě záda. Můj trenér Fišer se o mě ve svém fitnessu postará.
Pojedete Dakar i příští rok?
Chuť neuvadla, ale teď se mi o tom těžko mluví, protože mám všeho plné zuby. Ale to přejde. Udělal jsem velkou zkušenost s Yamahou, na kterou jsem přešel z KTM. Už vím, co zlepšit a co vyměnit. Rád bych to zúročil ještě lepším výsledkem. Ale znáte to: finance jsou na prvním místě. Uvidíme, jestli budou moji partneři dál při mě stát. Už jsou se mnou pět let a to je dlouhá doba. A chtělo by to, aby se přidal ještě někdo další, protože náklady stále stoupají.
