Letošní ročník nejnáročnějšího motoristického závodu planety mu však připravil jiný zážitek – tři zlomené obratle a vzpomínky na hrůzostrašnou nehodu. "Takový je náš sport, můžeme být rádi, že jsme zůstali živí," komentuje s nadhledem.
Nejmenší český tým s největšími šancemi
Na svou druhou dakarskou anabázi se čtyřicetiletý muzikant a majitel velkomeziříčské firmy Musicdata vypravil opět po boku Miroslava Zapletala v osm roků starém extovárním Mitsubishi L 200 Strakar a v barvách malého soukromého týmu Offroadsport.cz.
Ten má základnu v Dřevohosticích na Hané a do Jižní Ameriky vyslal k obhajobě loňského bez nadsázky fenomenálního úspěchu kromě závodní posádky jen jeden doprovodný kamion s tříčlenným servisním týmem.
"O Dakaru jsme mluvili celý rok, ale už to vypadalo, že nepojedeme. Nakonec jsme ale dostali od pořadatelů velmi dobrou nabídku, a tak jsme zvolili úspornou variantu a vyrazili," popisuje Ouředníček.
"Přesto jsme si ale věřili. Byli jsme sice nejmenší český tým, ale s asi největšími šancemi. Věděli jsme, že jsme dobře sehraní a že máme snad ze všech posádek najeto nejvíc soutěžních kilometrů," říká navigátor, který se po boku mistra republiky Zapletala ocitnul teprve před půldruhým rokem a jehož zkušenosti do té doby pramenily z expedičního ježdění. "Ukázalo se, že Mirkovi můj styl navigace vyhovuje, docela se nám dařilo, takže mi nabídl i Dakar," vzpomíná.
Cíl? Nedělat chyby a držet se kolem 25. místa
Do letošního jihoamerického dobrodružství už však rozhodně nejel jako nováček. Se Zapletalem vyhráli v minulé sezoně jako první cizinci maďarský šampionát cross country rallye, obhájili i český primát a hlavně vybojovali velmi cenný post prvních vicemistrů Evropy.
"Díky loňskému umístění jsme získali privilegované postavení v první desítce na startu, což bylo velmi příjemné. Třeba na technickou přejímku jsme šli mezi posledními a už jen průjezd dvoukilometrovou řadou nablýskaných strojů v Buenos Aires byl jedinečný zážitek," říká.
Po startu se zkušený pilot Zapletal držel jízdy na jistotu. "Věděli jsme, že v přímém souboji s továrními týmy nemáme s naším servisním zázemím a technikou šanci. Náš cíl bylo nedělat chyby, držet se někde kolem pětadvacátého místa a jet si svoje," vysvětluje Ouředníček.
Osudná šestá etapa přichystala past
Ani s takovou ‚nekonfliktní‘ taktikou však na Dakaru nejde všechno hladce. "Hned ve druhé etapě jsme se ocitli v příkopu a sami jsme nebyli schopni dostat se ven. Diváky k nám policie nepustila, a tak jsme museli čekat, až nás někdo vytáhne.
To se pak na druhý pokus podařilo a s pomocí holandského závodníka jsme mohli pokračovat," popsal navigátor.
Větší komplikace však posádce připravil již o den později jejich závodní stroj. "Stáli jsme snad každý kilometr. Do motoru nešel benzin, takže jsme museli vždycky rozebrat palivovou soustavu a znovu a znovu odstřikovat benzin. To bylo samo o sobě hrozně náročné, navíc nás čekalo dunové pole a tam se v situaci, kdy vám může motor kdykoli zhasnout, nedalo vjet," líčí.
Jako příčinu vyhodnotili závodníci zpěněný benzin, který již čerpadlo nebylo při vysoké teplotě schopno předat dál. "Tenhle problém mělo spousta aut i motorek. Mohlo to být špatným benzinem, ale v našem případě asi sehrála roli i nová převodovka, která se o něco víc ohřívala.
Tohle nás hodně zdrželo, ale do šesté etapy jsme už nastupovali s tím, že máme technické problémy vyřešeny a můžeme jet," vysvětlil Ouředníček.
Nástup do osudné šesté etapy ničím nepřipomínal, že by měl být sedmý leden pro Zapletala s Ouředníčkem jakkoli osudným. "Předjeli jsme pár aut a vypadalo to dobře. Na poušti se pak jelo na takzvanou volnou navigaci. To znamená, že je daný pouze směr. Mirek zvolil rychlejší stopu.
A tam na nás čekala past. Vlétli jsme do skryté a nijak neoznačené díry, ulomili kolo a pak ještě letěli vzduchem asi patnáct metrů. Byla to hrozná rána a hned bylo jasné, že jsme skončili. Mirek hned věděl, že má něco se zády a lehl si s velkou bolestí vedle auta. Dobře nebylo ani mně, ale chodit jsem mohl, takže jsem nějak fungoval," popisuje Tomáš Ouředníček nejdramatičtější okamžiky své navigátorské kariéry.
Chtěl předejít bloku. Tak se vrátil do vozu
Vzdor otřesu stačil ještě zmáčknout tlačítko výstrahy pro ostatní závodníky a dalším tlačítkem přivolat pomoc.
Ta přiletěla za několik minut, zraněného Zapletala odvezli záchranáři a jeho spolujezdec cestoval do bivaku vrtulníkem pořadatelů.
"Nebýt bolesti v zádech a vědomí, že jeMirek zraněný, tak to mohl být příjemný dvouhodinový let nad tratí," vypráví s úsměvem.
Původní diagnóza byla u obou jezdců příznivá, ale pak se mělo vše zhoršit. Zapletal skončil v nemocnici v chilském přímořském městě Iquique, odkud putoval do hlavního města až na operační stůl osobního lékaře chilské prezidentky.
Spolujezdec Ouředníček, jemuž chilští lékaři léčili pohmožděná záda masážemi, mezitím absolvoval ještě několik návštěv v nemocnici, návrat k autu a s opraveným vozem se dokonce ještě vydal zpět.
"Nechtěl jsem, aby se mi vytvořil v hlavě nějaký psychický blok a tak, když mechanici auto opravili, sedl jsem si zpátky na své místo," popsal.
Záda jej však stále bolela a tak po únavné cestě přes oceán znovu vyhledal lékaře. "Až tady se ukázalo, že mám tři zlomené obratle. Operace prý už ale nebude nutná a tak mě čekají ‚jen‘ tři měsíce v korzetu," vysvětluje.
Letošní sezona je odepsaná. Co ale bude dál?
Co bude s nejúspěšnější českou crosscountryrallyovou posádkou dál, není zatím vůbec jasné. Oba její členy čeká náročná rekonvalescence a jisté není ani to, že se kvůli následkům dakarské havárie ještě v závodním autě někdy setkají.
"Mirek se možná bude více věnovat vývoji, ale všechno je otevřené. Jsme rádi, že s námi zůstávají naši sponzoři, ale je jisté, že letošní sezona je pro nás, alespoň co do výsledků, v podstatě odepsaná. I když půjde všechno dobře, tak dřív jak v polovině roku jezdit nezačneme," předvídá navigátor.
Za nehodu podle něj není možné nikoho vinit. "Byla to zkrátka smůla. Pořadatel neručí na to, že budou v roadbooku uvedená všechna nebezpečná místa; asi by to ani nešlo všechno zapsat a označit. Tohle je prostě Dakar a i nebezpečí k němu patří. Jet o metr vedle, mohli jsme díru minout. Jet rychleji, mohli jsme ji přeletět. Slůvko kdyby jsme si ale zakázali," říká Ouředníček.
On sám by se ale na Dakar určitě rád vrátil a není podle něj až tak podstatné, zda se soutěž vrátí do Afriky, nebo se opět pojede v Jižní Americe.
"Atmosféra Dakaru je neopakovatelná a lidé byli úžasní. Jel bych znovu snad, i kdybych věděl, že to nedopadne dobře. Kdyby se mi to zase podařilo, budu šťastný. Už jen stát na startovní rampě vedle Sainze, Chickerita, či Nassera je zážitek, kterému se vyrovná máloco," říká navigátor Tomáš Ouředníček z Velkého Meziříčí.
