Že ho v závodech po těch letech strávených s autokrosem nic nemůže překvapit?
To si při vzpomínce na víkendové vyvrcholení letošního evropského šampionátu třídy Touring Autocross, v níž závodí v posledních letech, Václav Fejfar ani v osmapadesáti letech určitě nemůže myslet.
„Jezdím už opravdu dlouho, ale tohle byl můj nejtěžší závod,“ říká dnes už s úsměvem o tom, co prožil o víkendu na trati ve francouzském St. Igny de Vers nedaleko Lyonu.
S úsměvem proto, že mu letošní deváté, poslední klání evropského šampionátu přineslo nejen vítězství ve finále, ale hlavně evropský titul. Čtvrtý v kariéře a druhý v této třídě získal s náskokem jediného bodu před svým největším konkurentem Otakarem Výborným. Navíc o tom rozhodla teprve finálová jízda, do níž zkušený jezdec novopackého autoklubu startoval až ze třetí řady.
To nebyla právě nejvýhodnější pozice, jak jste se v ní ocitl?
Bohužel to byl výsledek toho, jak se pro nás závod vyvíjel.
Prý všechno začalo už v sobotu první jízdou?
Přesně tak. V ní jsem se totiž hned v první zatáčce přimotal do strkanice, dostal jsem ránu a tím pro mě jízda skončila. Mechanici měli večer co dělat. Auto dali do pořádku, ale neděle pro mě začala začala podobně, jako skončila sobota, hned po startu jsem snad po třiceti metrech narazil na auto přede mnou, které začalo brzdit, a zase to bylo špatné. Naštěstí třetí jízda se povedla a alespoň jsem měl jistou účast ve finále.
Ale až z té třetí řady a navíc jste přišel o čtyřbodový náskok před Otakarem Výborným. Jaká byla taktika na finále?
Bylo jasné, že musím získat o dva body víc než Výborný, jinak titul nezískám.
Začátek finále tomu moc nenasvědčoval.
Odstartoval jsem vcelku v pohodě, i když jsem to měl těžší než ti vpředu. Celý víkend lilo, a v tohle počasí má první řada obrovskou výhodu. Odjedou, nezaházejí se jim okna a vidí, vzadu už je to horší. Já jsem se sice dostal dobře na vnitřek, ale pak se tam přimotal Ital, já skončil až u svodidel a zůstal jsem vzadu.
Před vámi bylo celých sedm kol, a tak přišla stíhací jízda, která vás vynesla až k prvnímu místu. Kdy jste začal věřit, že to dopadne?
Až hodně na konci. Déšť a bláto mi naštěstí docela vyhovují, takže jsem na začátku pátého okruhu už před sebou viděl Výborného, který jel v tu chvíli druhý. On však asi věděl, že jsem za ním, tak přidal, ale po velkém sjezdu byl v zatáčce moc rychlý. Já jsem to risknul, šel na brzdy a předjel ho.
Kdyby to takhle skončilo, měl byste titul. Při rovnosti bodů by totiž ve váš prospěch rozhodlo, že jste letos vyhrál víc závodů, ale vy jste se s tím nespokojil a útočil i na vedoucího Samohýla. Nebyl to příliš velký risk?
Nějak spočítané jsme to měli, ale nechtěl jsem končit tím, že budeme mít stejně bodů. Navíc já v tu chvíli ani tak přesně nevěděl, jak to je. Vlastně poprvé jsem si byl jistý až v cíli, kde mi jeden novinář otevřel dveře u auta a houkl to na mě. Tím ze mě všechno spadlo, ten závod byl opravdu o velkých nervech. A nejen pro mě, ale i pro tým a také pro fanoušky. Ti za mnou po závodě chodili a říkali mi, že byli třikrát na infarkt, ale že to bylo krásné. Toho si moc vážím, vždyť oni tam byli celí víkend v dešti a byli mokří od hlavy až k patě.
Pro vás to byla čtvrtá mistrovská sezona, kdy v ní bylo nejhůř?
Možná hned na začátku, do Německa jsem jel poprvé pořádně závodit po zranění v minulé sezoně, tři čtvrtě roku byla hodně dlouhá doba. A pak přišla komplikace v předposledním závodě v Itálii, kde jsem v semifinále udělal velkou chybu a přišel tak o velmi slušný náskok.
Je to pro vás čtvrtý evropský titul kariéry, kam ho zařadíte?
Jako nejtíž vybojovaný, vždyť se o něm rozhodlo vlastně v posledních třech kolech vůbec poslední jízdy.
Už v minulé sezoně jste připravovali Škodu Fabii třetí řady, nakonec jste titul získal s „dvojkovou“. Jak to bude příští rok?
Určitě s novou. Konkurence jde s technikou dopředu, zrychluje a my jsme vlastně před letoškem jen opravili vůz z loňska. Fungoval dobře, ale musíme jít dál.
S jakou počítáte konkurencí? Letos na rozdíl od minulých let se předháněli hodně čeští jezdci...
To je pravda, trochu mi to připomíná léta, kdy jsem jezdil kategorii Super Buggy, v níž tehdy kralovali také Češi. A teď je to úplně jiné, je tam hodně aut a zahraničí dominuje. Myslím si, že se zahraniční konkurence brzy vrátí. Máme signály, že chtějí jet další Italové, snad i víc Rusů. Mohou se také objevit některá auta z rallycrossu.
Vzpomněl jste na své závodění ve třídě Super Buggy a netajil se tím, že vás stále láká. Platí to stále?
Stále po tom pošilhávám.
