„Doma by člověk neměl nikdy chybět. Máme tu fanoušky, podporuje nás místní autoklub, takže se chceme na Ecce Homo pokaždé ukázat. Pokud to půjde, vždycky pojedeme,“ hlásí Petr Trnka.
Na trati zkrácené na necelých pět kilometrů se při obou jízdách dostal po dvě minuty, už jen to je důkaz, jak proti minulému roku zrychlil.
„Loni jsme jeli ještě se starým motorem za 2:05 a máme vysledované, že letos je auto rychlejší o více než vteřinu na kilometr. Takže jsme si říkali, že jet pod dvě minuty by bylo fajn. Spadlo tam i padesát osm, takže jsme maximálně spokojení,“ přiznal 25letý pilot.
Pod inovací jeho motoru Honda je podepsaná italská dílna LRM Motors, s níž spolupracuje také Christian Merli, aktuální mistr Evropy a od června také rekordman Ecce Homo.
„Je to jedna z vůbec nejlepších motoráren, která se specializuje na závody do vrchu. Merlimu také upravují motor, byť má jiný typ, a v italském mistrovství je využívá kompletně první desítka. Je to špičková motorárna a jsme rádi, že se nám podařilo k nim dostat,“ pochvaluje si Trnka.
Možná i kvůli velkému renomé italských inženýrů dokázal oželet první závod seriálu mistrovství Evropy ve Francii, protože auto měl od nich k dispozici až pro druhý díl, kterým byl rakouský Rechbergrennen.
„I tam jsme auto teprve vychytávali, měnili nastavení a zkoušeli jsme jinou šířku pneumatik. Byla to pro nás vyloženě první zkouška po úpravě, takže kdybychom měli něco natestované, byl by výsledek daleko lepší,“ tuší.
Doma přepsal historii
Navíc potom následovaly dva smolné závody na Pyrenejském poloostrově. „Nejdřív nás v Portugalsku potkaly technické problémy s převodovkou, takže jsme nemohli dokončit závod. Na další víkend do Španělska se nám to podařilo opravit, jenže ve třetím tréninku jsem boural a zase jsme nedojeli. Začátek byl smolný,“ lituje Trnka.
Postupně se ale s upraveným prototypem sžil a začal sbírat umístění i body. „V Polsku jsme byli třetí v naší skupině E2-SC. A dařilo se nám i v Německu a na Slovensku. Za největší úspěch ale považujeme čas 3:02 při mistrovství Evropy na Ecce Homo,“ vrací se oklikou zpět na rodnou trať, ovšem o tři měsíce zpět.
„Díky tomu jsme se stali v celé historii závodu nejrychlejším dvoulitrovým autem a považujeme to za hodně velký úspěch, o to víc, že je to doma. Příště chceme útočit na čas pod tři minuty,“ slibuje.
Díky zlepšení ve druhé polovině sezony je Trnka aktuálně v kategorii 2 na dvanáctém místě. Šanci na vyrovnání desátého místa, kterého dosáhl při své loňské premiéře v seriálu, už bude mít jen jedinou, poslední závod se jede o víkendu v chorvatském Buzetu.
„Na desáté místo ztrácíme jedenáct bodů. Zabojujeme, ale bude to těžké, ztráta je poměrně velká. Čekáme velkou konkurenci třílitrů, s naším motorem se dá s některými bojovat, ale pár jich je nedostižných, o úroveň jinde. Být do pětky by bylo super,“ přiznává.
Chci dál posouvat sebe i auto
I kdyby to náhodou nevyšlo, bude to pro Trnku úspěšný rok, vždyť v pětadvaceti letech se s evropskými kopci stále teprve sžívá.
„Mistrovství Evropy jedu druhý rok a jsou tu lidé, kteří ho jedou desátý nebo patnáctý rok. Tím, že se tratě opakují, maximálně se změní dvě tři, tak jsou zkušenosti z nich k nezaplacení a dělají ve výsledcích svoje. Budeme muset trénovat i vylepšovat techniku a pár let to ještě bude trvat,“ tuší.
Se závoděním začínal v devíti letech na motokárách, od osmnácti do dvaceti získal ve formuli Gloria C8FT tři tituly mezinárodního mistra republiky na okruzích a pak se zaměřil na vrchy. Nejprve ve stáji dalšího šternberského pilota Václava Janíka a před loňskou sezonou přesedl do svého Ligieru.
„Mít vlastní auto byl náš sen a díky sponzorům se nám to povedlo. Vždycky je to lepší, protože na něm můžete pracovat a dělat na něm vývoj. Pro příští rok chystáme vylepšení podvozku a váhy. Pořád chceme auto i sebe posouvat a zdokonalovat,“ vypráví zaníceně.
A pak? Co by mělo být na konci Trnkovy jízdy do vrchu? „Jednou chceme být v top trojce mistrovství Evropy,“ říká.
