Bývá k vidění, jak běhá v lese nedaleko Horšovského Týna. Ty jsou pro něj tradiční tělocvičnou, posilovnou i běžeckou dráhou. Bohumil Poslední, dvaačtyřicetiletá legenda světového endura, začal nabírat síly na novou sezonu. Ale večer co večer nezapomíná na televizní zpravodajství ze slavné Rallye Dakar. Je to totiž rovných deset let, co polykal nekonečné kilometry pouštní soutěže. A nevedl si zle - jako první český motocyklista dojel až do cíle rallye.
"Na takové dobrodružství se jen tak nezapomíná. V mém případě jsem přesvědčený, že je to zážitek, který nejde vůbec z mysli vymazat. Zprávy sleduji skutečně denně, ale rallye se teprve rozbíhá. Do tuhého půjde až za pár dnů na pouštních etapách," uvádí Bohumil Poslední.
Do cíle dakarského podniku domažlický soutěžák a dvacetinásobný účastník Šestidenní motocyklové soutěže tehdy dojel fyzicky celkem v pohodě. Na motorce sice párkrát seděl téměř celý den, občas i bloudil.
"V jedné etapě jsem byl v sedle dvacet hodin. To se ale dalo zvládnout. Horší byla psychika. Nekonečná samota hlavně v písčitých úsecích byla ubíjející, docela mně to lezlo na mozek. I po letech pro mě zůstává Dakar především nekonečnou samotou. Už jsem to řekl několikrát a nic na tom neměním," konstatuje Poslední.
Ale stálo při něm po celou rallye štěstí. Před startem měl slíbené speciální vložky do pneumatik. Ty se na rozdíl od klasické duše nedají prorazit. Jen se občas vymění. Jenže všechno bylo jinak - vložky nebyly, a tak musel jet s klasickým vybavením: pneumatika a vzdušnice. Měl sebou jen pár náhradních duší.
"Ty jsem poměrně rychle spotřeboval. Ale pak už můžu mluvit opravdu jen o štěstí. V jedné z etap v Mauretánii jsem o kámen doslova prořízl gumu. Duše už lezla ven. Tak jsem pneumatiku vyložil náhradní rukavicí a jel jsem dál. Je to k nevíře, ale vydrželo to. Rukavice pak vypadala jako list z herbáře," usmívá se motorkář. "A až do Paříže jsem nezaznamenal ani jeden defekt."
Na trať se na konci třiadevadesátého roku vydal společně s Liborem Podmolem, oba na čtyřdobých strojích rakouské značky KTM. Od prvních etap se trápili kvůli technickým potížím s motorkami.
"KTM nasadilo motorky na Dakar poprvé. Podvozek byl bez potíží, ale motory nebyly na takový podnik stavěné. Odcházely především písty. Spotřeboval jsem jich tolika, že už ani nevím, kolik jich přesně bylo. Liborova motorka zůstala v poušti. Už nešla opravit a já jsem měl namále," říká jezdec.
Tehdejší ročník soutěže směřoval z Paříže do Dakaru a zpět. V závěrečné etapě na africkém území měl domažlický motorkář zase problémy. Zjistil poškozené ložisko na klikovém hřídeli. Situaci už viděl beznadějně. Josefu Kalinovi, který byl Lopraisovým navigátorem a umí dobře francouzsky, řekl, aby ho nechal zapsat na loď, která veze do Evropy odpadlíky.
"Pepík to zajistil. Jenže, když mě slyšel Karel Loprais, tak řekl, že do Evropy je to na lodi šest hodin a to že by bylo, abychom něco nevymysleli a nedali motorku dokupy. A Kalina mě šel nechat přepsat na druhou loď - ta vezla ty, co ještě v rallye pokračovali," vzpomíná Poslední.
"Dali jsme hlavy dohromady. Ložisko jsem sehnal, motorku opravil a dojel jsem až do cíle. Ani jsem ještě Karlovi nepoděkoval. Takže Karle díky, alespoň na dálku. Držím ti palce."
Loňský absolutní mistr České republiky v terénních motocyklových soutěžích enduro je už sice mezi jezdci veteránem, ale myšlenku na konec kariéry si nepřipouští. Motocyklové soutěže pojede dál.
"Už to nebude žádný svět nebo Evropa, ale v českém mistrovství pojedu zase nejsilnější třídu čtyřtaktů na motorce KTM. A Dakar? Cítím, že se tam ještě jednou vrátím a ne jako divák. Víc neřeknu, dokud to nebude jasné. Už dvakrát jsem to udělal a nevyšlo to," doplňuje se Bohumil Poslední.
