"Rozjel jsem se o trochu víc, než bylo potřeba a přehlédl pravotočivou zatáčku. Vyneslo nás to vlevo na kamenitý svah, kde nás něco vyhodilo do vzduchu a už jsme letěli," popisoval zkušený pilot, který v roce 1995 vyhrál soutěž s Lopraisem a od sezony 1999 jezdí jako řidič.
Rána do hlavy, do rukou a kamion s pomačkanou kabinou zůstal ležet na boku. Tomeček neztratil ani na chvíli vědomí, ale ven nemohl. Nohy zůstaly zaklíněné pod volantem, stejně jako levá ruka, hýbat mohl jen tou pravou.
"Všechno si pamatuji, i to, jak jsem se marně snažil dostat ven," prožíval Tomeček krušné chvíle. Požáru se naštěstí obávat nemusel - motor zhasl sám, elektriku okamžitě vypnuli jeho dva kolegové, kteří na tom byli o dost lépe - navigátor Vojtěch Morávek byl zcela volný a mohl se ze zdemolované kabiny dostat relativně bez problémů.
Radek Smolka sice ven nemohl, ale ruce měl volné - dal Tomečkovi napít. "Dejte mi vodu, byla moje první slova. Měl jsem hroznou žízeň," vzpomíná pilot.
Afrika kontra Jižní Amerika podle TomečkaPředjíždění obzvlášť mezi kamiony bylo v Argentině nemožné. "V Africe stačilo najít cestu po větru, objet oblak prachu a dostat se před soupeře. V Jižní Americe nebylo možné vyjet ze stopy, všude byla nějaká vegetace. Proto v prvních dvou etapách skončilo tolik motorkářů - dostali se mimo stopu a byl konec." Africké duny a jihoamerické se hodně lišily. "V Africe se duny daly objet, najet si. Tady to nešlo. Často existovala jediná možná cesta, proto tolik aut zapadávalo a končilo v údolí pod dunou, z kterého se nemohla dostat ven." Novým faktorem a velmi potěšujícím byly desetitisíce diváku kolem trati. Soutěžícím jejich fandění dodávalo sílu do dalších bojů s přírodou. "V Argentině a Chile byla rallye hodně zpopularizovaná. Závod dostal velký prostor v médiích, hlavně v televizi." "Přesto si dovolím tvrdit, že Afrika nebyla nahrazena." |
Zatím stačil navigátor zburcovat vysílačkou pořadatele, aby jim poslali vrtulník. "Těžko se to nyní odhaduje, ale přílet netrval helikoptéře snad ani patnáct minut."
Rozhodující pomoc ale nepřinesli pořadatelé, ale soupeři. Jmenovitě favorizovaný tým ruského Kamazu. Po chvíli zastavil jejich kamion vedle rozmlácené Tatry. "Roztáhli nám rám a tím umožnili dostat Tomáše ven. Prostě jsem zapřáhli lano, Kamaz s tím třikrát cukl a bylo to. Potom nám ještě jedni Španělé pomohli na kola," vzpomínal Morávek.
Za chvíli se ostatní dva členové posádky loučili s Tomášem Tomečkem, který putoval vrtulníkem rovnou do nemocnice. "Zkontrolovali mě přenosným rentgenem, podívali se na nohy, ruce i hrudník. Za hodně vděčím systému ochrany hlavy a krku HANS. Bez něj bych byl pomlácený mnohem víc,“ sdělil devětatřicetiletý jezdec, který si naštěstí z hrůzostrašné havárie neodnesl žádné trvalé následky.
Na místě zůstali Morávek se Smollkou a řešili, co dál. Začali odstrojovat auto a nakonec se jim ho podařilo zprovoznit. Jiná cesta nebyla. "Nepodařilo se nám sehnat dopravu zpátky do přístavu, tak jsme museli dojet podle trasy závodu po vlastní ose. Obzvlášť v horských úsecích to bylo obtížné, protože auto bylo poškozené a špatně zatáčelo," popisoval Tomeček, který byl díky zranění nelehké pouti ušetřen a kamion svěřil svým kolegům.
"Poškozený stroj dorazí do francouzského přístavu Le Havre koncem února a po dopravě do Česka se na něm začne okamžitě pracovat, Tomeček s ním chce jet jiný závod ještě letos. "Už chystáme ve fabrice novou kabinu a korbu. Doufám, že v řádech měsíců zase vyrazíme na nějakou rallye," řekl závodník. "Teď jsem hlavně šťastný, že se při nehodě nikomu nic nestalo."
Až do osudné deváté etapy Rallye Dakar byl Tomáš Tomeček se svým vozem naprosto spokojen, ale pak byl rázem konec. "Rallye se vyvíjela velmi zajímavě. Tatry neměly žádné technické problémy a pozdější náročnější etapy v poušti nám měly pomoci ve výsledkové listině nahoru. Škoda,“ litoval šéf týmu, který připravuje vůz i pro de Azeveda z Brazílie, ketrý s českým navigátorem Martincem dokončil závod na šesté pozici.
