Viditelně zhubnul, úplně změnil jídelníček, spal v kyslíkovém stanu. Liberecký závodník David Pabiška udělal všechno možné proto, aby i jeho už jedenáctý start na Rallye Dakar dopadl dobře.
„Dakar se každý rok posouvá jinam. Pořád se zrychluje a není prostor pro nějaké taktické vyčkávání, od začátku do konce se jede na plný plyn. Abych to stíhal, musel jsem předělat přípravu,“ vysvětlil jezdec stáje Barth Racing. Nyní se v paraguayském Asunciónu připravuje na pondělní start slavného etapového závodu, na kterém si plní své klukovské sny.
Dřív jste míval před Dakarem úmyslně pár kilo navíc, teď jste zvolil jinou taktiku. Co vás k tomu přimělo?
Máte pravdu. Kdysi jsem měl takový systém, že jsem nabral kila, která jsem pak využíval při maratonských etapách jako úložiště. Jenže když je člověk trochu, jak se říká, oplácaný, nemůže příliš jet ve velkých tepových frekvencích, protože potom dochází k zakyselení organismu. Takže jsem letos kompletně předělal stravu i tréninky a shodil jsem šest kilo tuku.
Jak jste toho docílil?
Pomáhal mi s tím Víťa Schlesinger, odborník na stravu a trénink vrcholových sportovců. Je to takový můj mentor, který mě naučil věci, o nichž jsem předtím nevěděl. Například jsem absolvoval krevní testy, které odhalily, že mi nedělají dobře určité potraviny a podle toho jsem se zařídil.
Můžete uvést příklad?
Nejsou mi třeba doporučovány paprika a rajčata, i když jsou to na první pohled zdravé věci. Naopak mi velice vyhovuje kořenová a listová zelenina. Jak se blíží Dakar, už v jídelníčku ubírám sacharidy a přílohy. K večeři si dám jen maso a k tomu salát. Před Vánocemi jsem byl na závěrečných testech, které například ukázaly, že jsem ve svých 41 letech zvětšil objem plic o půl litru a o šest procent se mi zlepšily plicní funkce. Cítím se mnohem líp, jsem s přípravou hrozně spokojený.
A co Vánoce? Neměl jste uprostřed všeho cukroví a bramborových salátů chuť v jídle zhřešit?
Dřív jsem jedl hodně sušenky a rychlé cukry. Ale jak jsem se teď předělal, je mi z nezdravých jídel špatně. Přišly Vánoce, hned jsem skočil po čokoládě a nedopadlo to dobře. Já si dneska místo mlsání beru do kapsy ořechy a to mi vyhovuje. Tyhle tuky tělo potřebuje. Nevím, jestli to na Dakaru přinese výsledky, štěstí neovlivníme, ale aspoň mám pocit, že jsem udělal maximum.
Jak jste na tom po zdravotních trablech s kondicí?
Měl jsem bohužel problém s kolenem a hned po minulém Dakaru jsem prodělal druhou operaci, kde mi dělali křížové vazy. Měl jsem s tím problém, bolelo to a trochu to ovlivnilo trénink. Na soustředění v Chorvatsku jsem najel hodně kilometrů na kole, ale koleno mě začalo trochu trápit. Že bych mohl v přípravě jet na 110 procent, tak to určitě ne. Ale snad to nebude na Dakaru problém.
Pořadatelé Dakaru si na vás letos nachystali šest horských etap, kde se jede ve výškách přes 3000 metrů nad mořem. Jak se na to těšíte?
S výškami mám sice velkou zkušenost, ale dosud jsme tam nejdéle strávili dva dny. Je to tak trošku se zdviženým varovným prstem, protože teď tam budeme týden včetně dne volna, takže se člověk nezregeneruje tak, jak by chtěl. Uvidíme, co se bude dít. Nejvyšší bod rallye je ve výšce 4900 metrů a to je opravdu hodně. To už je věc, která může zapříčinit zdravotní problémy a jezdci dokonce můžou riskovat i život. Proto se člověk víc připravuje, ale nikdo neví, co s ním v tom tempu a prostředí udělá šest dní. Je to strašák.
Ale organizátoři závod pořád ztěžují, takže už byste měl být zvyklý...
To je pravda. Přibývá zima, déšť i nová pravidla, která vás nutí vozit s sebou na motorce další a další věci. Teď nám třeba přidali nový přístroj a člověk si musí dávat pozor, aby se při pádu třeba nerozbil. Je potřeba být zodpovědný.
Kvůli adaptaci na vysokohorské prostředí jste spal v kyslíkovém stanu. Pomáhá to?
Určitě ano. Spal jsem v něm celý poslední měsíc před startem Dakaru. Člověk si stanem prostě přikryje hlavu a hadice mu dovnitř posílá ochuzený kyslík, což simuluje vysokohorský vzduch. Solidně to i opravuje zranění, takže jsem to využíval i k regeneraci.
Změnil jste něco na motorce?
Do boje znovu vyrazím na KTM 450. Je to nový stroj, naprosto stejný jako v minulém ročníku. Ale něco bude přesto jinak. Rozhodl jsem se totiž, že letos pojedu takzvanou maratonskou třídu. Je to z určité nostalgie. Když jsem na Dakaru v roce 2007 tehdy ještě v Africe začínal, tak jsem taky jel maratonskou třídu. Řekl jsem si, že po deseti letech, v roce 2017, bych mohl udělat takovou vzpomínku. Ale rozhodně to neznamená, že bych snad chtěl jet nyní Dakar naposledy.
Co přesně změna třídy obnáší?
Musím jet na sériovém stroji, nemůžu mít tovární podvozek ani lepší tlumiče. Organizátoři mi označí věci, které nemůžu vyměnit – je toho dost včetně motoru. Maratonská třída je jednou z prestižních kategorií, kde člověk musí závodit, ale také přemýšlet, aby na sériovém stroji dojel do cíle. Je to o něco těžší, hlavně když se něco na motorce rozbije. Když musíte něco vyměnit, dostáváte automaticky tři čtvrtě hodiny penalizace, což pak samozřejmě kazí výsledek.
Takže vlastně jdete dobrovolně do rizika.
To jdeme. Mně se ale vždycky paradoxně jelo líp s nějakým hendikepem. Já jsem kluk z libereckých Rochlic a za celou historii jsem na Dakaru měl jen dvakrát na motocyklu tovární pérování. Nejlepší výsledky jsem vždycky zajel na nějakých „vratech“, jak se říká.
Vaším maximem na Dakaru je 18. místo z roku 2014. Je vaším snem tuhle metu překonat?
Já předem žádné cíle neříkám, ale i když budu mít jistý hendikep oproti třídě Super Production, určitě to není tak, že se dobrovolně vzdávám dobrého výsledku. To vůbec ne. Možná mi ten hendikep naopak pomůže. Berte to tak, že české ruce jsou hodně šikovné a i ze sériových dílů umějí udělat kvalitní produkt. Rozhodně budu bojovat i o umístění v absolutním pořadí.
Mimochodem, užil jste si v napětí před Dakarem vůbec Vánoce?
Užil, Vánoce jsem pro mě velmi důležité. Celý rok žiju v závodním stresu, a když pak vidím, jak lidé kolem Vánoc šílí, musím se jim v duchu smát. Já si Vánoce naopak s rodinou strašně užívám. Ale noci jsem samozřejmě trávil v kyslíkovém stanu.
