Ve své době elitní český závodník sbíral velké úspěchy. V roce 2002 se stal mistrem mezinárodního českého šampionátu do 125 ccm. Stejný primát zapsal i v evropském seriálu. Pětkrát startoval na Šestidenní, hned patnáctkrát bral titul českého mistra v enduru, v němž v roce 2010 zvítězil i v Evropě.
„Zlomový byl pro mě rok 2002, kdy jsem udělal titul ve 125 ccm i v družstvech. Jednali jsme o tom, že bych měl být v týmu pro mistrovství světa. Nakonec si ale jeho zástupci řekli o hodně peněz víc a nevyšlo to,“ bilancuje.
Motokrosový šampionát byl tehdy nabitý skvělými jezdci a jen účast v závodu byla velmi prestižní. Přestože Čadek nebyl nastálo v týmu, připisoval si jednotlivé starty. „Několikrát jsem se dostal do hlavního závodu, do něhož se probojovalo jen 40 nejrychlejších ze sta jezdců. Toho si hodně vážím. Byl jsem několikrát kousek od bodů, konkurence byla obrovská,“ zdůrazňuje.
V kariéře každého motokrosaře se dřív nebo později objeví zranění. U Davida Čadka tomu nebylo jinak. Moc nechybělo a kvůli vážné nehodě v 15 letech mohl mít po závodění. „Zlomil jsem si dva obratle. Na trati v Jiníně se vytvořila taková roleta, kterou jsem skákal po dvou hrbech. Zkoušel jsem vzít i třetí, ale nedoskočil jsem to. Narazil jsem hlavou do svahu, ještě mě přirazila motorka. Bylo to špatné a nevědělo se, co se mnou bude,“ vzpomíná.
David Čadek
Čadek měl štěstí, že narazil na špičkového lékaře. „Zachránil mě primář liberecké nemocnice. Přemýšlel, jak to spravit. Operace by znamenala konec kariéry. Zvolili jsme drastičtější metodu. Navrtali mi hlavu a kolena a měsíc mě jakoby natahovali na skřipec. Bylo to kruté, ale hodně to pomohlo. Já i rodiče jsme si užili své. Člověk ale pak vnímá běžnou bolest jinak. Od té doby se zády nemám problémy,“ tvrdí.
Vážné úrazy orámovaly Čadkovu kariéru. Ve své poslední sezoně před dvěma lety ho zradila technika. „Na tréninku se mi rozbila převodovka a v nájezdu na skok se mi zastavila motorka. Měl jsem po pádu zlomenou klíční kost, lopatku a šest žeber. To už jsem si říkal, že na motorku nesednu. Člověk ale má závodění v krvi a občas se ještě svezu,“ uvádí Čadek, který si vyzkoušel i angažmá v Německu.
Od listopadu je trojnásobný táta
Pravidelně už ale nejezdí. Ve 38 letech uzavřel svoji poslední sezonu v českém mistrovství třídy MX1. Letos nastoupil pouze v jednom podniku jihočeského krajského přeboru, kdy ovládl obě jízdy kategorie veterán. „Nechal jsem se vyhecovat a jel jsem úplně bez jakéhokoliv tréninku. Dost mě to bolelo. Jinak na motorku sednu opravdu už jen výjimečně. Přestal jsem se hýbat a zlenivěl jsem,“ přiznává.
Kromě práce se David Čadek věnuje hlavně rodině. S manželkou vychovávají devítiletého Dominika, dceru Terezku, jíž budou v březnu dva roky, a Davida juniora, který se narodil na začátku listopadu.
„Je to docela náročné. Člověk chce být s rodinou, tak jsem vychovaný. Děti chci podporovat tak, jak mě podporoval táta. Budu rád, když budou sportovat, než aby se potulovaly s pochybnými partičkami po městě,“ uvádí.
Na zatím převážně fotbalovou kariéru syna Dominika dohlíží i jeho dědeček Jaroslav. „Chodí koukat na jeho tréninky i zápasy. Podporujeme ho, je to šikovný rychlý levák. Chceme, aby měl zažitý každodenní trénink a vztah ke sportu,“ doplňuje.
Nyní se částečně věnuje i trénování nadějných motokrosařů. V Jiníně u Strakonic vede jednou týdně tréninky. Zároveň připravuje talentované bratry Václava a Jana Janoutovy nebo Vladimíra Váňu.
