Vždyť podobných změn, jako je přesun z dakarské rallye na Švédskou, zažil spoustu, a může proto rozdávat rady, jak je zvládnout. Ze všech českých jezdců i spolujezdců totiž nasbíral nejvíc startů v mistrovství světa v rallye.
"Změna nebyla tak hrozná, protože nenastala ze dne na den. Čtrnáct dní jsme strávili v Česku. Navíc mám zimu rád," poznamenal 38letý Tománek, který ve Švédsku dovedl Martina Prokopa ve Fordu Fiesta S2000 na dvanácté místo a na druhé mezi vozy kategorie S2000.
"Za dva týdny mě čeká to samé v opačném gardu, protože jedeme do Mexika," připomněl další světovou rallye, která ho čeká.
V historickém žebříčku spolujezdců v mistrovství světa jste třicátý, ze všech Čechů jste toho zažil nejvíc. Co to pro vás znamená?
Potěší to, ale to je tak všechno.
Pomalu se blížíte k hranici sta startů v mistrovství světa, což dosud dokázalo jen 16 navigátorů. Je to meta, které byste chtěl dosáhnout?
Bylo by to pěkné výročí, ale nikdy jsem s tím nepočítal.
Od debutu na Rallye Akropolis v roce 2001 jste závodil po celém světě. Kterou soutěž považujete za nejtěžší?
Finsko. Pro jezdce i navigátora je to jedinečný závod, něco takového prožiješ jednou v sezoně. Jedeš velkým průměrem přes horizonty, vidíš maximálně padesát metrů před sebe, vše se skrývá v lese. Na orientaci neexistuje těžší závod.
A jak vnímáte Švédskou rallye, kterou máte za sebou?
Je podobná. Jede se rychle, i když ne tolik jako ve Finsku. Ani tady není tolik údolíček a výjezdů do kopců. Navíc je to tady lehčí v tom, že před sebou vidíš stopu, kterou vyjela auta před tebou.
Švédská rallye není součástí šampionátu SWRC, v němž budete obhajovat bronz. Zahajujete za tři týdny v Mexiku. Těšíte se, až to začne?
Líbí se mi, že každý závod bude jiný a má své kouzlo. Švédsko se jede na hřebíkách, ve Finsku přes horizonty, Sardinie je krásná, Německo specifické. Výhodou je, že tady ve Švédsku jsme se mohli rozjet.
Auto známe z loňska a žádný závod pro nás není nový. Maximálně přibudou noví soupeři.
ČESKÉ ZASTOUPENÍ. Pilot Martin Prokop a spolujezdec Jan Tománek během Švédské rallye
Mezi nimi je i úřadující šampion IRC Juho Hänninen, který pojede s tovární škodovkou. Bude to těžší než loni?
Papírově jo, ale víc uvidíme až v průběhu sezonu. Okolností, které výsledek ovlivní, je hodně.
Švédsko není vaší první akcí sezony, už předtím jste po boku Michaela Hondy startoval na Dakaru. Jaké to bylo?
Jsem rád, že jsem to zažil, protože Dakar byl mým snem. Tím, že jsme dojeli do půlky závodu, jsme splnili naše předsevzetí, kterým bylo dostat se k oceánu. Navíc jako bonus jsem řídil, takže mám na sto procent splněno.
Dá se to přirovnat k nějaké soutěži, kde už jste startoval?
Nejblíž k tomu byl závod v Keni, kde jsme byli s Romanem Krestou dvakrát. To byly poslední závody ve starším podání, které existovaly.
Tohle bylo podobné krajinou, protože jako rallye se to jenom tváří.
Jedete deset tisíc kilometrů pouze na oči. Všude jste poprvé, o nějaké rychlosti to nebylo. Spíš o projetí, překonávání překážek, zdolávání dun, vyschlých řečišť, ohromných děr. Vedle toho jste museli každý den překonat obrovské vzdálenosti.
Mitsubishi Pajero, s nímž jste startoval, chystal Roman Kresta.Jak jej připravil?
Na sto procent. Do závady s převodovkou, s níž jsme se začali potýkat v páté etapě, jsme neměli žádné problémy. Úkol nachystat auto na náročnou soutěž splnil dokonale.
Kresta ěl před pár lety nakročeno k účasti v africkém Dakaru, jenže to nevyšlo. Nezáviděl vám, že jedete, zatímco on zůstal doma?
Určitě ne. Chtěli jsme, aby jel s námi, ale řekl, že nepojede.
Zmínil jste, že jste i řídil. Kolik jste toho odjel?
Dvě etapy. První erzetu a první etapu v otevřeném prostoru v Atacamě. V takových podmínkách jsem v životě nejel, a přestože jsme neměli natestováno, zvládli jsme to v pohodě.
Na to, že budete řídit, jste se dohodli v autě, nebo je to při takovém počtu kilometrů nutnost?
Nebyla to nutnost, ale naše domluva. Tuším, že tak to funguje třeba u Lopraisů. Mechanik řídí na spojovacích úsecích a Aleš se věnuje řízení jen na rychlostních zkouškách.
S Martinem Prokopem byste si to nechtěl vyměnit?
Ne. Tam to není o nějakém závodění, kdy musíš mít v rukou volant. Spíš jde o to nějakým způsobem trať projet, čímž ale nechci zjednodušit výkony a výsledky ostatních posádek.
V minulosti jste dvakrát startoval na Argentinské rallye, která patří do mistrovství světa. Pomohlo vám to?
Věděl jsem, kde jsme. Zrovna to vyšlo na erzetu, v níž jsem řídil já.
Hlavní profesí jste spolujezdec. Dá se na Dakaru mluvit o klasické práci navigátora?
Rovná se to tomu, co absolvujeme na spojovacích úsecích, kdy sleduješ pouze orientační body a odbočky. V klasické rallye je to zjednodušené tím, že jedete po normální cestě, zatímco na Dakaru v otevřeném prostoru. Když se dostaneš do pouště, orientace navigátora je nutná.
Můžeš se držet stop, které tam jsou, ale mnohdy vedou do míst, kde se dostaneš do velkých děr. Každý si hledá co nejjednodušší cestu, ale není to vždycky pravda. Musíš se orientovat, jinak se lehce ztratíš ze stopy. Musíš mít smysl, aby ses vrátil a domyslel si, cos minul a co neminul.
Co je tedy důležitější? Zkušenosti z klasické rallye, nebo orientační smysl?
Spíš to druhé. Tady mám rozpis, který si nachystáme při dvou tréninkových průjezdech erzety s tím, že pak čteš poznámky, které si napíšeš. Na Dakaru je to spíš o orientaci v prostoru.
Takže klasický rozpis nemáte?
Vůbec. Máš jenom roadbook, všude jedeš poprvé.
Dají se zkušenosti z Dakaru využít i v normální rallye?
Maximálně to, že tam sedíš celý den v autě. Ale to tady taky. Jenže tam čtrnáct dní v kuse.
Ale zvládl jste to.
Ze začátku jsem měl nutkání vysednout, ale postupem času se do toho dostaneš a nevnímáš, že jedeš každý den takovou hromadu kilometrů.
Africký Dakar by vás nelákal?
Pro nás nováčky bylo jednodušší, že jsme startovali v Argentině. První erzety byly klasické, které známe z rallye. Nové to bylo tím, že měřily 200, 300 či 400 kilometrů. Ujetými kilometry a praxí v autě bylo všechno jednodušší. Vstoupit do afrického Dakaru by zase bylo krokem do neznáma.
Vrátil byste se na Dakar znovu?
Bezprostředně po závodě bych řekl, že ne. Postupem času člověk zapomíná na špatné a vrací se mu obrázek z lepší strany. Takže uvidíme, co budoucnost přinese.
