Je pátek krátce po jedenácté hodině a skupinka středoškoláků stoupá po schodech vedoucích na nadjezd u zlínského autobusového nádraží. Nesou si krosny a skládací židličky a na hlavě mají slaměné klobouky.
„Přišli jsme právě včas, stačila chvilka a už bychom se sem nedostali,“ říká Radim Škrla a se svými kamarády zabírá poslední volné místo na chodníku u silnice.
Úzký prostor je v té době už obsypaný desítkami fanoušků, kteří budou mít večer jedinečný výhled na závodníky rychlostní zkoušky Barum Czech Rally Zlín.
Jezdci se totiž objeví přímo pod nimi a cestou z nádraží pak prosviští i těsně kolem diváků. Aby nadšenci získali vytoužená místa, odkud je podívaná vůbec nejatraktivnější, rozhodli se někteří z nich na nadjezdu přenocovat.
„Dorazili jsme v pátek v osm večer. Tehdy tu ještě nikdo nebyl, ale teď to tu praská ve švech,“ popisuje Lukáš Pfeiler.
Spolu se svými přáteli sedí ve stínu pod party stanem s vojenským motivem, který si tady pětice mladíků postavila.
„Pravidelně se posilňujeme. Vzali jsme si několik lahví kořalky a basu piv. Zásoby ale rychle ubývají a netuším, kolik nám toho do večera zbude,“ směje se Pfeiler.
Sám má k motorismu blízko, protože pracuje jako konstruktér v otrokovickém Barumu.
„Vedoucí ví, jaký jsem do rallye blázen, takže mi dal bez problémů dovolenou,“ děkuje na dálku.
Na Barumce jsem byl poprvé ještě jako dítě v kočárku
Nadjezd v té chvíli opravdu připomíná oblíbenou prázdninovou destinaci. Sluníčko fanouškům praží do tmavých brýlí a natěšení diváci si na lehátkách užívají pohodu jako u Jadranu.
Někteří mají ale i přes neklidnou noc na chodníku stále dostatek energie. Například tmavovlasý dvacátník s plnovousem a jeho kolegové mávají na projíždějící řidiče cedulkou s nápisem „zatrub“. V mnoha případech se skutečně ozve zvuk klaksonu. „Uvidíme, jestli večer zatroubí i závodníci,“ žertuje čtyřiadvacetiletý Radek Chlud.
Na zlínskou erzetu se díky přátelské atmosféře a unikátnímu zážitku těší každý rok.
„Poprvé jsem se sem podíval, když jsem se ještě jako mimino vozil v kočárku a zatím jsem ani jednou nevynechal,“ přiznává. I on neponechal nic náhodě a aby mu místo na nadjezdu neuniklo, vypravil se se svou partou nad autobusové nádraží už ve čtvrtek v jedenáct večer. „Spát se moc nedalo, kluci z vedlejšího stanu nás nenechali. Ale po rallye bude na odpočívání času dost,“ říká Chlud. Jeho přítelkyně Klára Urbanová ze závodu tak nadšená není.
„Musela jsem ho ale přijít psychicky podpořit, když tu probděl celou noc,“ usmívá se.
Aby organizátoři nadšencům čekání na nadjezdu zpříjemnili, zařídili pro ně pravidelnou donášku piva. Kolem rozestavených karimatek, židliček a slunečníků tak neustále prochází dívka s táckem plným kelímků, a když některému z fanoušků vyschne v hrdle, stačí, aby na ni kývl.
„Takový servis nedostanete ani na pláži v Chorvatsku,“ pochválil Pfeiler.
