Podobně jako právě v těchto dnech, kdy odstartovala nová sezona WRC s Thierrym Neuvillem, Sébastienem Ogierem či Ottem Tänakem, i před čtyřmi dekádami na klikatých silničkách ve Francouzských Alpách čekala na závodníky nevyzpytatelná směska suchého i mokrého asfaltu, ledu, břečky a sněhu.
Tehdejší mistři svého řemesla řídili legendární stroje schopné zrychlení z nuly na sto do tří sekund. Neskutečně výkonné a sofistikované speciály byly sice obdivuhodné, ale zároveň vyžadovaly ohromnou koncentraci a postupem času se ukázalo, že jsou spíš jako tikající bomba.
Ostatně pouhý rok a půl po události, kterou popisují následující řádky, byly modely skupiny B po několika smrtelných nehodách zakázány.
STALO SE 2. KVĚTNA: Nešťastné číslo 4. Nehody ukončily zlatý věk rally![]() |
Vraťme se ale k začátku sezony 1985. Favoritem první rallye byl Walter Röhrl s Audi Quattro, které dominovalo předešlému ročníku a na Monte posledně obsadilo kompletní stupně vítězů.
Potrápit jej měl Peugeot, který ve čtyřiaosmdesátém uvedl na trh svou raketu 205 Turbo 16 s výkonem přes 400 koní. Ari Vatanen s ním v tom roce vyhrál tři závody a na úspěchy toužil navázat.
Byl to tak nejen souboj domácích s cizinci, ale i duel dvou výrazných osobností, které tvořily ukázkový protiklad.
Röhrl, šampion z let 1980 a 1982, zastupoval typický německý charakter. Vyrovnaný, rozvážný pilot, báječně rychlý na jakémkoliv povrchu.
Vatanen? Mistr za rok 1981, Fin, jenž neměl daleko k haváriím a řídil (se) víc srdcem, než hlavou.
„Walter byl mistr, vždyť na Monte Carlo vyhrál čtyřikrát,“ vzpomínal Vatanen, jehož rival po první etapě odskočil na 35 sekund. „Měli jsme rychlé auto, ale Monte je Monte. Je zrádné, nepředvídatelné. Na velmi dlouhých rychlostních zkouškách se mi vzdaloval, i když jsem jel perfektně. Spolujezdci Terrymu Harrymanovi jsem řekl: ‚Podívej, jak mi ujíždí – je to mistr‘. A svým způsobem jsem to málem vzdal.“
Podívejte se na souboj Ariho Vatanena a Waltera Röhrla na Rallye Monte Carlo 1985:
Povaha mu to ovšem nedovolila.
A protože v rallye si nikdy nemůžete být ničím jistí, Röhrlův náskok byl druhý den ten tam. Na čelo se skvělou jízdou probil Vatanen a vedl dokonce o víc než tři minuty.
„Dodalo mi to neuvěřitelné sebevědomí, takový pocit, který přijde jednou, dvakrát za život. Vždyť jsem porážel Waltera na rallye, kde byl nejlepší,“ líčil Vatanen. „Jako by mi narostla křídla! Jenže pak přišel ten trest...“
Očima Ariho Vatanena„Jako horská dráha. Peugeot prodělával hodně peněz a měl před Monte velká očekávání. Během průzkumných jízd mi ve Finsku umřel můj bratranec a první spolujezdec Matti. Ve druhé erzetě jsem trefil diváky a jednomu z nich zlomil nohu, nic vážnějšího se naštěstí nestalo. O pár let později mě navštívil a tvrdil mi, jak je na šrouby ve svých kostech pyšný. Walter nám unikal. Jel jsem perfektně, ale pořád byl rychlejší. Myslel jsem, že na Monte vyhraje popáté. Navzdory penalizaci jsme ale zázračně zvítězili my. Byl to můj životní závod.“ Zdroj: Facebook Ariho Vatanena, kráceno |
V půlce závodu totiž navigátor Harryman udělal obrovský kiks – poslal Peugeot do časové kontroly v servisním parku dříve, než měl. Byla z toho osmiminutová penalizace a další zvrat v pořadí.
Röhrl dostal darem čtyři a půl minuty na Vatanena. Konec hry? Kdeže! Pořád ještě zbývalo čtrnáct rychlostních zkoušek do cíle a finský pilot se navzdory nepříjemné ráně pod pás prostě nehodlal vzdát.
„Řekl jsem Terrymu, ať na to zapomene a čte mi rozpis líp než kdykoliv předtím. Jedině tak bychom měli ještě šanci Waltera předehnat,“ vybavil si Vatanen.
Kromě toho, že podpořil chybujícího parťáka, učinil Fin ještě jeden zásadní krok ke zdramatizování závodu. Vzhledem k tomu, že se na Monte Carlo neustále střídá povrch vozovky, je volba správných pneumatik klíčovým prvkem úspěchu.
Ale trefte se do těch správných, když se podmínky mění.
Vatanen zariskoval a sáhl po zimních gumách s hroty, zatímco Röhrl jel na klasické směsi.
Jak už nejspíš tušíte, diváci byli svědky senzačního představení v režii Ariho Vatanena. Ten při zdolávání klikatého, zledovatělého povrchu vedoucího z vesnice Puget-Théniers sice trpěl na dvaceti kilometrech suchého asfaltu plného vracáků a vlásenek, ale jakmile se dostal na led, kraloval.
„IMAGE A VITESSE REELE – Obraz zobrazený ve skutečné rychlosti,“ přidala drze francouzská televize ke trápícímu se Quattru s Röhrlem za volantem, aby si někdo náhodou nemyslel, že šlo o zpomalené záběry. Vatanen německého konkurenta ve stoupání Col de Saint Raphael potupně předjel přímo na rychlostní zkoušce a ve finiši vyhrál nakonec o propastných třináct minut, přestože oficiální čísla ukazují kvůli penalizaci pouze pět.
„Snažím se jet co nejrychleji. Ale Ari je na mě moc rychlý!“ nechápal Röhrl.
Dodnes jde o jednu z nejúžasnějších jízd v dějinách mistrovství světa v rallye.
Tisíce domácích fanoušků se sjely do cíle závodu, aby se podívaly na malý francouzský vůz, který to nandal proslulému německému audi. Radost jim nedělal jen Vatanen, ale i Timo Salonen, který se s peugeotem vmáčkl na bronzovou pozici.
„Vždycky jsem víc poslouchal srdce než hlavu, a to platí dodnes,“ vzpomínal před lety Vatanen. „Tímhle způsobem jsem k závodění přistupoval. Ano, když to takhle děláte, přijdete o dost vítězství. Ale nikdy se nenudíte.“
Podívejte se na video o vozech skupiny B: