A ač strýc Karel o něm mluví jako „o dost zralém na to, aby dosáhl na bednu“, stejně pokračuje jeho jihoamerické prokletí. Z deseti ročníků ve vyhnanství šestkrát nedojel.
A ve středu nad ránem, v den svých 38. narozenin, musel z Peru vzkázat: „I když jsme vysněného cíle nedosáhli, není všem dnům konec.“
Je smutnou shodou, že když Loprais líčil před startem pro oficiální stránky rallye své plány, stálo v nich: „Doufám, že v den svých narozenin budu stále ve hře.“
Jenže není. Už v onom svém předstartovním vyjádření tušil, že klíčové chvíle Dakaru tentokrát přijdou hned první týden v peruánských dunách. Cítil, že by to mohla být jeho šance, výhoda. „Duny miluji a vždy v nich hodně vyděláváme.“
Tentokrát to ale bylo jiné. Už v pondělí se nositel slavného příjmení ocitl v technických problémech. Ztratil víc než hodinu a půl, přesto vyprávěl: „Stále vidím šanci, Dakar je letos těžký a my rychlost máme. Zkusíme ještě pořádně zaprášit.“
O den později bylo ještě hůř.
Trable začaly hned po startu, když Lopraisovi přestal fungovat posilovač řízení. Brzy ve velkém stoupání odešlo i turbo motoru a on s posádkou zvažoval, jestli se vůbec s rizikem pustit do děsivých písečných dun.
„Ale riskli jsme to. Jeli jsme na 40 procent výkonu a zvládli téměř 90 procent dun. Ty zbývající se nám bohužel staly osudnými,“ popisoval Loprais. „Celou dobu jsme jeli na želvu a nejnižší možný stupeň s jednou atmosférou tlaku v pneumatikách. Jiná volba prostě nebyla.“
Aby bylo jasno - o úterní etapě Martin Macík, jiný jezdec kamionu, prohlásil, že to byl teror. „To, co jsme zažili, je nepopsatelné. V letošním Dakaru budou rozhodovat hodiny.“ A jeho navigátor František Tomášek přidal: „Každý, kdo říkal, že tomu závodu už chybí dakarské srdce, se teď chytá za nos. Dakar je zase tam, kde má být.“
A tak - zvlášť s oslabeným motorem - Loprais v dunách trpěl. Jedna z těch, které by nejspíš za normálních okolností zvládl, byla nad síly jeho Královny.
Lopraisův závodní speciál Tatra Queen 69 ReBorn při testech u Hodonína.
„Sesunula se z prudké duny, měl jsem plyn na podlaze, ale výkon tam nebyl. Pád byl ale relativně do měkkého, takže nás nic kromě duše nebolí. Havárie je většinou vina pilota a já se k ní hlásím. Rozhodnutí pokračovat i za těchto neoptimálních podmínek jsem si udělal sám, i když kluci v kabině nic nenamítali.“
Loprais patří mezi desítky dalších účastníků (z Čechů v úterý odpadl třeba kamionista Robert Randýsek), pro které Dakar skončil ještě před půlkou. Přesto se dá očekávat, že jeho honba za dakarským beduínem neskončí. „Dakar je jedinečný, mimořádný. Je nebezpečný, ale ve finále je jako droga: nutí vás každý rok se vracet.“
