Životní úspěch rodáka z Čeladné; motorsportu se věnuje od sedmi let, kdy začal jezdit na motokárách. V sezoně slavil devatenáct pódiových umístění a druhého Jochena Hahna, německého obhájce titulu, za sebou nechal o 38 bodů.
Proč chcete papíry na náklaďák?
S manželkou se nám líbí jeden velký karavan, se kterým bychom chtěli někam vyrazit a na který je potřebuji. Paradoxní je, že v evropském šampionátu potřeba nejsou, tam mi stačí závodní licence.
Jaký byl poslední víkend?
Jeli jsme do Španělska s tím, že titul chceme získat. Jaramu mám rád, vždy je tady pěkné počasí, na což jsme se těšili. Když jsme odlétali od nás, padaly skoro trakaře. Všichni jsme doufali, že to dopadne dobře. Náskok 45 bodů byl velký a stačilo jet jen hlavou. Dojíždět pátý šestý. Podařilo se to hned v prvním závodě, což je super.
Vážně jste nikdy nebyl zlatý?
Párkrát jsem byl blízko a uteklo to o chlup, třeba kdysi v motokárách nebo loni v tahačích. České mistráky se podařily, ale Evropu jsme nikdy nedotáhli. Teď to dopadlo a s taťkou jsme si splnili sen.
Buggyra má jedenáctý titul. I díky VršeckémuVítězné tažení letošním evropským šampionátem závodních tahačů podtrhla Buggyra prvenstvím v Poháru konstruktérů. Roudnická stáj triumfovala v týmové soutěži popáté za 16 let své existence, spolu s individuálními trofejemi posbírala už 11 titulů. „Náš prioritní cíl byl Adamův titul, což jsme splnili. A když se nám začalo dařit i v týmech, řekli jsme si, proč to nezkusit? Podařilo se a mám velkou radost,“ hodnotil zlatý rok manažer Jan Kalivoda. „Rozhodující faktory byly dva. Vynikající výsledky Adama Lacka a obrovské přispění Davida Vršeckého. I když to nebylo v plánu, ve zbytku sezony se zapojil na sto procent a i díky němu slavíme double.“ Buggyra v Poháru konstruktérů získala 558 bodů, druhý tým Iveco Magirus posbíral 518 a třetí Reinert Adventure 505 bodů. K celkovému triumfu roudnického týmu přispěl 150 body David Vršecký, který naskočil zpátky do týmu až v průběhu sezony, přesto v pořadí jednotlivců vybojoval celkové 8. místo. Lacko není první, koho Buggyra dovedla k individuálnímu titulu. Slavili ho i Vršecký, Körber a Bösiger. 33letý pilot kromě poháru pro vítěze dostal také cenu pro nejoblíbenějšího pilota ve startovním poli. Hlasovali sami jezdci. Jako šampion se Lacko ukáže při Czech Truck Prix v Mostě o víkendu 1. a 2. září 2018. Předběžný kalendář obsahuje osm podniků. |
Proč se vám titul nepovedl v cestovních vozech nebo jinde?
V autech je vždycky problém dostat se do továrního týmu a být jedničkou. Abych nebyl jen ten, který přinese sponzory, odzávodí a nevěnují mu pozornost. V Buggyře se to podařilo, celý tým jsme si sedli.
Čím jsou tahače výjimečné?
Prošel jsem toho v kariéře hodně, ale taková divácká kulisa, jaká je na tahačích, na jiných okruhových závodech kromě F1 není. Ještě možná na DTM. Na německý Nürburgring ale na nás chodí 150 až 200 tisíc lidí, to tam na DTM nepřijde. Líbí se mi, že máme pro koho jezdit. Není to jako WTCC nebo GT1, kdy na tribuně vidíš sto lidí a v médiích to nikdo neví. Jezdil jsem to čtyři roky a sponzoři se mě ptali, jestli ještě vůbec závodím.
A co zkusit s Buggyrou rallye?
Jednou jsem si zkusil klasickou rallye - Pražský rallyesprint - a to mi stačilo. A Dakar s kamionem? Jednou za dva roky se v tom svezu, jsem celý modrý od pásů a řeknu: Chlapi, děkuju. Naposledy jsem loni jezdil hodinu sám a pak pět minut s Kolomajzem (Martinem Kolomým), což mě odrovnalo.
Zůstanete tedy v Buggyře?
Pokud mě šéf nevyhodí, tak ano. (úsměv) Budu se snažit o obhajobu titulu, to chce každý šampion, já nebudu jiný. Nebude to jednoduché. Ani letos nebylo. Šampionát nebyl jen o mně a Hahnovi, ale výborně jezdili i další. Já měl jen výhodu, že se nám ve dvou víkendech podařilo získat náskok a ten jsme si udrželi až do konce. I díky mému parťákovi Davidu Vršeckému.
