Zdeněk Polívka, Miroslav Brož, Václav Holota a Ondřej Petrášek. Tato čtveřice zápasníků Oktagonu dorazila na Střední školu a Střední odborné učiliště v Kladně na setkání se studenty.
Nervozitu či ostych byste u mladých středoškoláků hledali marně. Po úvodním slovu ředitele školy Petra Patáka, rovněž nadšeného sportovce, se rozproudila pestrá diskuze.
Sportem proti šikaně„Boj patří do klece, ne do škol,“ tak zní motto společného projektu Oktagonu s Rexonou, který se snaží bojovat se šikanou ve školách. Beseda s bojovníky Oktagonu se může odehrát i na vaší škole, registrace probíhá zde. |
„Kdo z vás už se setkal se šikanou?“ Přihlásí se téměř polovina studentů. Vzhledem k tomu, že téměř všichni mají profil na některé sociální síti, často prý naráží na kyberšikanu. Stejně jako zápasníci.
„Když prohraju, tak mi řada lidí píše, že nestojím za nic. A ještě daleko horší věci,“ říká Zdeněk Polívka, který má za sebou v Oktagonu osm vítězství.
Jak se tedy s kyberšikanou vypořádat? „Zablokovat uživatele, svěřit se nejbližším, neřešit to a nereagovat, nebo se naopak šikanátorovi postavit a ukázat respekt,“ navrhují studenti.
K bojovým sportům mě přivedla šikana, vyprávěl ve Zlíně šampion Kozma |
„Každého se kritika dotkne. Ale myslím, že je lepší neodepisovat, většinou je to zbytečné,“ míní Polívka a přidává vlastní zkušenost s šikanou: „Na základce jsem zažíval psychickou šikanu. Byl jsem pomalejší, infantilní, prostě snadná oběť. Schválně jsem propadl a ocitl se v jiné třídě, což samozřejmě vůbec nedoporučuju,“ vyprávěl Polívka, jenž si v životě prožil své.
Pochází z devíti dětí, otec mu zemřel na Alzheimerovu chorobu. I bojové sporty mu pomohli najít sám sebe. Ve třinácti letech začal s boxem, načež přesídlil na MMA. První amatérský zápas měl v patnácti.
I mezi studenty je pár jedinců, kteří se věnují bojovým sportům. „Chodil jsem na aikido, protože jsem se chtěl umět bránit, kdyby mě někdo napadl. Ale ještě jsem sebeobranu nevyužil,“ poví jeden z diskutujících.
O své zkušenosti s šikanou se podělil také zápasník Miroslav Brož: „Hejty od lidí, kteří často ani nedoběhnou tramvaj, mě hodně mrzely. Zvlášť když se dotknou citlivého tématu kolem rodiny. Teď už ale podobné vzkazy ignoruju.“
Kdysi hrál Brož vrcholově hokej a v mládežnické reprezentaci se potkával třeba s Jakubem Voráčkem či Jiřím Tlustým. „V kabině se vždy najde někdo slabší. Já jsem sice mezi takové nepatřil, ale zpětně se stydím za to, že jsem se za spoluhráče, kterému se ostatní posmívali, nepostavil. Dělal jsem, že se mě to netýká,“ líčil Brož.
Proč vlastně vyměnil hokej za MMA? Jednou byl obětí přepadení a uvědomil si: Už nikdy nechce zažít pocit, že se neumím bránit. Začal tedy s bojovými sporty. Z osmi zápasů v Oktagonu pětkrát zvítězil. Další souboj ho čeká už 20. května v O2 aréně proti Robertu Bukačovi. Není tedy divu, že lahodně vyhlížejících chlebíčků před sebou se ani nedotkl.
Na přetřes přišlo i téma „Strach“. Z čeho mají studenti strach? Jak mu čelit? Může být strach přítelem? A pak už se mohli sředoškoláci ptát zápasníků na vše, co je zajímá. Je MMA finančně náročné? Jaký je váš idol? Co říkáte na Clash of Stars? „Bizár, s MMA to nemá nic společného. Dřív lidi chodili na cirkus, teď na tuhle akci,“ má jasno Holota.
„Zajímalo by mě: Sypete?“ položil kuriózní dotaz jeden z mladíků, načež se jídelnou rozezněl smích. „Sypu protein a kreatin,“ uvedl pobaveně Polívka.
Na závěr si středoškoláci zasoutěžili v krátkém vědomostním MMA kvízu o dvě trička Oktagonu. Do svých tříd pak vyráželi s podepsanými kartičkami zápasníků a snad také s pocitem, že proti šikaně lze bojovat. Třeba sportem.
