Neděle, takřka druhá hodina ranní, fotbalový stadion v Edenu.
Tam, kde jsou doma fotbalisté Slavie, dal Vémola rozhodující gól v trilogii s Véghem, kterého zdolal po pětikolové divočině v kleci na body. Jejich třetí a poslední souboj. Oběma bude v létě čtyřicet.
Zhruba 25 tisíc fanoušků bylo na nohou. Umíte si představit lepší finiš kariéry? Vždyť první profi zápas měl Vémola v únoru 2008. Tehdy pracoval v jednom londýnském klubu „na dveřích.“
A dál to znáte: První Čech v UFC. Bývalý šampion střední i polotěžké váhy Oktagonu. Chlapík, na něhož má každý názor. Jeho neotřelý styl boje v kleci i života ve Vémolandu vždy přitahoval pozornost.
Teď ukončil jízdu v profi MMA. V zaplněném Edenu a možná nejbouřlivější atmosféře v historii Oktagonu. „Pár šrámů mám. Rozkopaný žebra, zlomenou pravou ruku. Půjdu za doktorem Pavlem Kolářem a dozvím se víc,“ povídal Vémola.
Ale zlomenina za to jistě stála. Vaše největší vítězství?
Vždycky to poslední vítězství je největší, protože vás posune dál. Ve sportu i v životě. Tohle mě bohužel neposune nikam, je to poslední výhra kariéry.
Úchvatný zápas! Vémola porazil Végha na body, Muradov zničil Kincla![]() |
Kdyby to byla remíza, chtěl byste další zápas? Čtvrtý s Attilou Véghem? Já už ne, žádný zápas už nechci. Čím déle jsem v důchodu, tím víc si uvědomuju, jaká je to dřina. Nejlepší je končit na vrcholu. Víc než Eden pro mě není. Jasně, Ondra Novotný říkal, že chystá velké turnaje v Německu, ale tam nejsou moji fanoušci. Nic víc než Eden nebude. Ale jestli stihnou v rozumné době postavit nějaký vetší stadion v Česku, tak mi zavolejte. Snad to nebude v šedesáti, to už bych byl jak Mike Tyson.
Co budete dělat teď?
Musím se nad tím zamyslet, fakt nevím, možností je spousta. Nemám plán B, měl jsem jen plán A. Mám obrovskou radost, že se nám nic nestalo, že jsme já i Attilka v pohodě. Určitě se objeví něco jiného, něco vymyslíme. Třeba si pořídím pár dalších dětí, zvířat a budu sedět na zahradě.
Na jaký moment z turnaje v Edenu nezapomenete?
Možná vás překvapím. Potkali jsme se s Ivanem Buchingerem na záchodě a říká mi: Dokázal sis představit, že jednou budeme zápasit na fotbalových stadionech? Když jsme začínali v tělocvičnách a kulturácích? A já na to: Kamaráde, nedokázal. Jen škoda, že zrovna končíme. Teď když je to s MMA dobrý. Byly doby, kdy to vůbec dobrý nebylo. No a takhle jsme se pěkně vyčůrali, pokecali a šli si po svým.
V zápase s Véghem jste vypadal hodně hladově, šel jste od první chvíle po takedownu?
Když šest let vyhlížíte odplatu, na co jsem měl čekat? Každé kolo jsem se snažil ho hodit na zem. V každé příležitosti za ním vyletět.
Ale ve třetím kole vás pořádně potrápil.
Tyjo, dal mi hrozný bomby. Byl jsem nahulenej, nevěděl, která bije. Trefil mě, jen mě překvapilo, že najednou vzal zápas na zem. Kdyby to nechal v postoji, měl ideální šanci mě dorazit. Jenže on zabrousil do mých vod.
Po čtvrtém kole bylo vyrovnáno a za stavu 2:2 se šlo do pátého, které jste ovládl.
Trenéři mi řekli, že je to 2:2, tak jsem do toho dal všechno. Obrovský motor byli fanoušci, táhli mě dopředu. Jen díky nim jsem tam nechal všechno, jel jsem na morál.
Jestli budou srandamače? Pokud je někdo zaplatí, proč ne. Ale nevím, zda je někdo zvědavý na Vémolu, jak boxuje.
Po zápase jste ani neslavil. Únava?
Byl jsem malinko zklamaný. Tvrdě jsem makal a věřil, že jeden z nás zápas ukončí. Že to nakonec bylo na body? Myslím, že jsme si zasloužili spíš remízu. Ale jsem samozřejmě šťastný.
Získal jste nový opasek Oktagonu: tzv. Infinity belt, pás věčnosti.
Přiznávám, že když ke mně přišel můj trenér Yakuza a předal mi černý pásek v BJJ, měl jsem snad ještě větší radost. Pás, na který trénuju 30 let. Hrozně jsem se na něj nadřel. Infinity belt? Tenhle opasek si zasloužíme oba s Attilou stejně. Šest let jsme tu budovali značku. A co dokázal Attila se sebou po čtyřech měsících? Já musel dřít šest let, abych se vrátil v takové formě.
Jste tedy přátelé? Zajdete spolu na pivo?
Pivo nepiju, ale teď si možná spolu něco dáme. To jsme prostě my. Rozbijeme si hubu a pak jedeme dál. Attilu obdivuju. Chci se ho zeptat, jak se dokázal vrátit. Neuvěřitelné. Vždycky jsem ho respektoval, třeba na rozdíl od jiných soupeřů. I jeho trenéra Ilju Škondriče respektuju, skvěle ho připravil.
Překvapilo vás v zápase něco?
Ani ne. Hodil jsem ho a on hned vstal. Tlak ode mě čekali. Zápas nahoru dolu. Nikdo nemůže říct, že to bylo válendo. Musíme pochválit i rozhodčího Pavla Touše. Dal zápasu švih a nám oběma šanci souboj ukončit. Myslím, že si fanoušci přišli na své. Ale co já vím... Abych pravdu řekl, moc si ze zápasu nepamatuju.
Navíc jste dostal bonus 5 000 eur za Výkon večera.
Děkuju, to mě zaskočilo a moc si ocenění vážím. Měl jsem tu pár přátel z Ukrajiny, kterým trochu pomáhám. Kdysi dávno jsem jim slíbil, že získám Výkon večera. Takže kamarádi, to je pro vás.
Jak vlastně budete na rivalitu s Véghem vzpomínat?
Kdybychom se v kariéře nepotkali, nedokázali bychom se vyhecovat k nejlepším výkonům. Budu mu do smrti věčný.
Jenže teď oba končíte. O důchodu mluví i Buchinger. Jak vidíte budoucnost MMA na domácí scéně?
Pozitivně, máme mladé talenty. Infinity belt nám předával Jiří Procházka, šampion UFC. Slováci mají v UFC Martina Budaye s Lajošem Kleinem. Ale jako legendy slovenského MMA vnímám stále Végha a Buchingera. Ti dva mladší musí do legend dorůst. Jen mě mrzí, že teď, když je to s MMA u nás opravdu dobré, končím.
Opravdu končíte? Co takový zápas v boxu?
Nechtě mě vydechnout (směje se). Jestli budou srandamače? Pokud je někdo zaplatí, proč ne. Ale nevím, zda je někdo zvědavý na Vémolu, jak boxuje. Začal jsem spolupracovat s HELL Boxing Kings a zkusím pomoct boxerskou scénu v Česku a na Slovensku zvednout. Je žalostná. Chceme to dělat profesionálně, pomůžu jim. Jestli budu muset vlézt do ringu? Nevím. Jen chci, aby byl box na vzestupu stejně jako teď MMA.
Chystáte vůbec nějakou oslavu?
Mám doma dvouměsíčního syna Arnolda. Snažíme se ho brát všude s sebou. Někteří fanoušci mě hanili za to, že jsem ho vzal i na vážení, ale má zdravotní problémy, chceme ho mít u sebe. Teď máme výjimečně hlídání, ale chci se k němu co nejdřív vrátit. Jsem rád, že jsem doručil to, co jsem mu slíbil.
To bylo co?
Že jediný tátův zápas, který v životě zažije, bude vítězný. A to byl. On to totiž odmalička nemá jednoduché. A je náš obrovský bojovník.
Měsíční syn Karlose Vémoly skončil v nemocnici. Nemohl se nadechnout![]() |
Tušíte, co budete dělat den po výhře?
Vyrazíme s rodinou na smažák! Dávám si ho jen za vítězství. Týden už nemyslím na nic jiného. Takže si objednám smažák, hermelín, tatarku, šťouchané brambory... Na to se těším.