Třiadvacetiletý bojovník z Brna dosáhl těsně před koncem roku na jeden z největších úspěchů v historii českého MMA. Na turnaji Rizin v Japonsku obsadil druhé místo, když porazil například judistického olympijského vítěze z roku 2008 Satošiho Išiiho.
Procházkovy výkony na turnaji Rizin zanechaly v Japonsku velký dojem. Což dokládá milá příhoda z cesty domů.
„Když jsme se odbavovali na letišti, tak mě lidé z japonských aerolinek poznali. Při nástupu do letadla mi řekli, že mi za celý letecký tým gratulují, a dali mi letenku do business class. Jak jsem byl rozbombardovaný, tak to bylo docela příjemné,“ usmál se Procházka.
FaktaJiří Procházka
|
Co cítíte, když jdete do klece?
Nemůžu si dovolit něco cítit. Musím mít sám sebe pod kontrolou a veškeré emoce musím zkrouhnout. Nevnímám vůbec nic, absolutně vypnuto. Jen si promítám, co si můžu v kleci dovolit. A zároveň mám v sobě radost z boje.
Strach jste nikdy neměl?
Ale samozřejmě, strach je všudypřítomný. Ale je na vás, jak s ním naložíte. Spíš to může hrát roli u začátečníků. Pak záleží, jestli vás strach paralyzuje, nebo posílí. Proto se učím emoce kontrolovat, aby mě neovládly.
Proto studujete filozofii japonských bojovníků?
Nezápasím jen proto, abych vyhrával, vyhrával a vyhrával. Hnát se za vítězstvím a úspěchem je pomíjivé. Lusknutím prstu může být všechno pryč. Já se soustředím na zvládnutí cesty jako takové. V tom mi hodně pomohla filozofie japonských samurajů, kteří byli připravení pro svůj úkol nebo pro svého pána klidně i zemřít.
Takže třeba Musašiho čtyři sta let staré spisy jsou dodnes platné?
Judo, box, karate a další bojová umění už se nezmění. Lidé se tím zabývali takovým způsobem, že dosáhli maxima a nikdo už nové techniky nevymyslí. A podobné je to s teorií, kterou bedlivě studuju.
Proč? V čem vám to pomáhá?
Smyslem bojového umění je mít sám sebe pod kontrolou mentálně, technicky i fyzicky. Čtu o japonských samurajích, duchovní knihy a tak dále. A třeba právě v Musašiho spisech nacházím pořád něco nového. Tahle cesta je nekonečná - člověk se pořád může posouvat. Na svět jsme přišli bez ničeho a stejně odejdeme. Zůstane nám jen duše a to, co jsme do ní zaryli.
Před koncem roku jste v Japonsku, o kterém tolik čtete, dosáhl na druhé místo v turnaji Rizin. Jak to berete?
Nejde mi o to, abych se stal superslavným nebo šel třeba do americké profesionální organizace UFC. Já se hlavně chci měřit s dobrými zápasníky. Tohle mi Rizin nabízí.
Český bojovník MMA Jiří „Denisa“ Procházka se raduje z vítězství.
Zatímco v UFC jde spíš o byznys?
V Americe už je to jenom byznys. Zápasník je tam obchodní položkou. Podívejte se, kolikrát evropští zápasníci bojovali v UFC - třeba jen dva zápasy za dva roky. Zato já měl jenom za loňský rok pět zápasů. Frajeři v UFC jsou navíc zkrouhnutí o vlastní sponzory, které nemůžou prezentovat. To je přitom to, co nás živí.
Nejsledovanější UFC vás tedy neláká a budete pokračovat v Japonsku?
Vypadá to, že si ještě pár zápasů dám v Rizinu. Shodl jsem se na tom i s trenéry. A jak to bude třeba za rok? To nevím, cesta se vyvíjí každým dnem. Třeba půjdu po pár zápasech na zkušenou do UFC nebo Ballatoru, což je taky americká profesionální organizace. Hlavně nechci, aby mě někdo omezoval nebo mi něco diktoval.
Kdybyste podepsal smlouvu v UFC, tak se nemůžete prát v jiné organizaci?
Nikde.
Zatímco Rizin...
...mi to umožňuje. Rizin mi v tomhle dává volnost.
Taky je v lecčem netradiční. Vy jste během tří dnů absolvoval tři zápasy a první kola byla navíc desetiminutová. Jak se to dá zvládnout?
No, musíte na to trénovat. Desetiminutová kola už jsou fakt záhul. Ale přesně o tom to je. V Japonsku jedou čistý boj - musíte ukázat, že chcete vyhrát. Vemte si dávné válečníky. Ti se třeba celý den řezali mečem. To teprve musela být zkouška bojového ducha! Byli úplně vyčerpaní a celou dobu jim šlo o život. My se tady jen tak pinknem...
V MMA nejde o život?
MMA má pravidla, aby se lidi nezabili. Díky rukavicím nepadají údery kost na kost. I když jsou tam občas lokty nebo kolena, což je docela nebezpečné, ale je to v normě a nic by se nemělo stát.
Honí se vám něco hlavou, když soupeře složíte na zem a dobíjíte ho, abyste zápas ukončil?
Když je soupeř mimo, tak udělám jen to, co je naprosto nezbytné, aby to rozhodčí roztrhnul. Nemlátím ho kvůli vlastnímu uspokojení, že bych chtěl někoho zbít nebo být agresivní. To je úplný nesmysl. Nejdu soupeře zmrzačit, ale jdu nad ním zvítězit. Já s ním přeci nemám žádný problém, nevedu s ním válku.
Co se vám stalo nejhoršího v MMA?
Asi teď to K.O. ve finále Japonsku. Anebo jednou v Rusku mě soupeř uškrtil do bezvědomí, když jsem to neplácnul, nevzdal. Ale to je součástí boje.
Vaše heslo se skrývá pod zkratkou BJP - „bomby jako pí**“. Jak to vzniklo?
V neděli jsem míval tréninky, na kterých jsem se soustředil na razanci úderů. Abych měl co největší bomby. Tak jsem to pojmenoval takhle. Ale teď už tomu dávám jiný smysl. Není to sprostý výraz, ale znamená to, že jdu do všeho naplno.
A co přezdívka Denisa?
Vzniklo to na soustředění, když trenér volal na jednu holku a já se ozval. Takže vlastně hloupost, jak to u přezdívek bývá.
