Vzhledem k tomu, že před měsícem nečekaně ovládla olympijský závod, byla hlavním tahákem pro fanoušky. A přilákala jich opravdu hodně.
Do krkonošského střediska dorazilo 2 473 diváků a další přibližně tisícovka z řad lyžující veřejnosti sledovala závod ze sjezdovky a přilehlého okolí, pořadatelé přitom původně očekávali návštěvu zhruba tisícovky příznivců.
„Slyšela jsem je křičet až na startu. Mám hlavu plnou zážitků a vzpomínek na dnešní den,“ pochvalovala si Maděrová. Před hlučnou kulisou snowboardového festivalu ve Špindlerově Mlýně skvěle ustála tlak a očekávání.
„Nervózní jsem samozřejmě byla, což je přirozené, když vám na něčem záleží,“ popisovala novinářům po závodě, v němž suverénně postoupila až do finále proti Mikiové, ale v rozhodující jízdě kvůli zaváhání v závěru vypadla. „Záleželo mi na tom, abych českým fanouškům ukázala, jak umím jezdit, a nedělala mnoho chyb. A jsem moc ráda, že se to povedlo takhle.“
Že nedosáhla na vytoužený triumf v závodě Světového poháru, který jí dosud ve sbírce chybí, ji mrzelo jen chvíli.
„Problesklo mi hlavou, že doufám, že jsem nezklamala ty, co se přišli podívat, ale s čistým svědomím můžu říct, že jsem udělala maximum pro to, abych jela, jak nejlíp dokážu. A i jsem tak podle mě jela. Ve finále jsem sice udělala chybu, ale to se stává. Když jsem projížděla cílem, užívala jsem si, že sem přišlo tolik lidí.“
Maděrová ve slalomu ve Špindlerově Mlýně bere druhé místo, ve finále vypadla![]() |
Ve finále ji znevýhodnilo, že na rozdíl od předchozích vyřazovacích jízd musela do červené dráhy. Jelikož s Mikiovou prohrála už v kvalifikaci, dostala právo výběru Japonka.
„Dráha byla trochu horší, ale ne tak špatná, jak jsem očekávala,“ přiblížila dvaadvacetiletá Maděrová „Každopádně jsem ji neměla najetou, nevěděla jsem, co mě v ní čeká, takže v některých branách mě to vykopávalo jinak než v té modré.“
Kvůli tomu také v pasáži před cílem vyjela mimo a u jejího jména se rozsvítila nepopulární zkratka DNF. Avšak o druhé místo ji karambol nepřipravil.
A těšilo ji, že podlehla jen hvězdné Japonce, kterou zároveň nazývá svou kamarádkou.
„Samozřejmě, že jsem chtěla vyhrát, to je jasné. Ale hned, jak jsme projely cílovou čárou, jsme zase byly kamarádky, ne soupeřky. Posledních asi sedm let spolu trénujeme, i když nejsme ze stejné země. Připravujeme se spolu celý podzim a celé jaro, když je ona v Evropě, a ne v Japonsku. Rivalita tam tedy není tak velká, ale samozřejmě v závodech je nám jedno, kdo stojí na druhé straně. Vždycky chceme vyhrát.“
Maděrovou nerozmrzelo ani to, že se stejně starou Japonkou prohrála už druhé finále závodu SP v řadě – přesně před týdnem jí podlehla v paralelním obřím slalomu v polské Krynici. Ve Špindlerově Mlýně navzdory tomu bezprostředně po finále navázaly přátelský hovor.
„Bavíme se spolu anglicky, ale učím ji česky a ona mě zase japonsky, takže nějaká slovíčka obě umíme. V cíli mi česky říkala, že mi gratuluje. Já taky umím pogratulovat japonsky, ale její oblíbená hláška je: Jak se máš?, takže jsme se zase rychle přesunuly do úplně jiné konverzace. A potom jsme se vrátily do angličtiny.“
Probíraly i zmíněnou diváckou kulisu, která nevykouzlila úsměv na tváři jen Maděrové, ale Mikiové.
„Cubaki mi říkala, že ji trochu mrzí, že mě porazila před domácími fanoušky, že jsem si zasloužila vyhrát. Ale gratulovala mi i tak, byly to prý krásné závody. A pro Čechy jsem vítězka,“ má jasno Maděrová.
Do konce sezony jim zbývají ještě tři individuální klání – dva paralelní obří slalomy v Kanadě a jeden paralelní slalom v Německu. Z kamarádek se tak na chvíli opět stanou rivalky a budou se přetahovat o křišťálové glóby.










































