V sobotu ozdobila druhým místem premiéru Světového poháru v alpském snowboardingu v Česku, ve Špindlerově Mlýně nestačila jen na Cubaki Mikiovou. „Mám obrovskou radost,“ líčila.
Jak jinak než s úsměvem.
Ani po finále, které kvůli chybě v závěru nedokončila, nesmutnila. S japonskou soupeřkou a zároveň kamarádkou se vřele objaly a povídaly si. Také o skvělé divácké kulise.
Maděrová si po celý den užívala aplaus a jásot bezmála 2 500 fandů, kteří ji podporovali hlasivkami, dlaněmi i cedulemi s nápisy: Zuzko, jsi nejlepší. Pojď, Zuzko. Jeď, Zuzko.
Zuzko, jsi nejlepší. Jak Maděrová ozdobila snowboardový festival ve Špindlu |
„Jejich křik jsem slyšela až nahoře na startu,“ žasla Češka.
Už v předvečer velké události dostala ochutnávku, co na ni čeká. Jakmile vyrazila za mediálními povinnostmi, shlukl se kolem ní houf žadatelů o podpis či fotografii. „Zvládám to v pohodě,“ reagovala.
I to patří k důležitým vlastnostem šampionů a sportovních vzorů.
A v samotném závodě udělala fanouškům ještě větší radost. Druhá v kvalifikaci, vítězná v osmifinále, čtvrtfinále i semifinále. S každým dalším úspěchem příznivci kolem svahu, od nějž se odráželo jarní slunko, ještě přidávali na hlasitosti.
Zuzana Maděrová na trati paralelního slalomu v závodu SP ve Špindlerově Mlýně.
Až po finále zklamaně vydechli. Ale jen na chvíli. Když netruchlila Maděrová, tak proč by měli oni?
Celkově se tuzemská premiéra světového alpského snowboardingu povedla. Pomohlo jí šťastné načasování krátce po olympijských hrách, zlato Maděrové zájem o akci výrazně zvýšilo.
I když to nebyla tak velkolepá slavnost, jako když ve Špindlerově Mlýně na konci ledna svištěly nejlepší alpské lyžařky, pro snowboardistky šlo o závod s jednou z nejpočetnějších návštěv v sezoně.
Druhá, ale šťastná. Maděrová o rivalitě s kamarádkou: Učí mě japonsky, já ji česky |
V sezoně, která pomalu končí. A Maděrová ví, že už má splněno, nejdůležitější start jí vyšel parádně. Ale to neznamená, že už před sebou nemá žádné mety, které může pokořit. Právě naopak.
„Skočila rovnou na ten nejvyšší stupínek, takže teď musí zase zpátky na ty, které ještě nestihla zvládnout,“ ví její trenér Evžen Mareš.
Olympiáda v Livignu přinesla Maděrové vůbec první seniorské vítězství v kariéře. Předtím – a platí to doteď – ještě nikdy nevyhrála závod Světového poháru.
Zuzana Maděrová na trati paralelního slalomu v závodu SP ve Špindlerově Mlýně.
V sobotu ve Špindlerově Mlýně i o týden dříve v polské Krynici jí k tomu chyběl poslední krůček, ale pokaždé nestačila na Mikiovou.
Proto je jasné, co by si ve třech zbývajících individuálních startech zimy chtěla splnit. Zároveň může bojovat o malý glóbus za slalom, ze druhého místa ztrácí na vedoucí Japonku pouhé čtyři body.
V dalších letech by jistě ráda zaútočila na triumf v celkovém hodnocení Světového poháru. Velkým lákadlem jsou také medaile z mistrovství světa, zatím vlastní pouze dva bronzy z juniorských šampionátů.
„Nějaké úkoly pořád má a nevypadá, že by se na to chtěla vykašlat,“ odpověděl Mareš na otázku, zda u jeho svěřenkyně nehrozí uspokojení či ztráta motivace.
Maděrová ve slalomu ve Špindlerově Mlýně bere druhé místo, ve finále vypadla |
Zároveň ale může být zrádné, že začala rovnou nejcennějším úspěchem, kterého chce sportovec dosáhnout, protože tím zájem o ni rapidně vystřelil místo toho, aby si pozici budovala postupně přes zmíněná dílčí vítězství či medaile.
Nicméně se zdá, že s návalem pozornosti si zatím dokáže poradit bez potíží. „Tím, že jsem extrovert, tak si všechny povinnosti užívám. Pomáhá mi sestra, která vystudovala žurnalistiku a teď mi dělá manažerku. Píše mi do kalendáře, kdy a co mám dělat, takže zbývá čas na trénink i regeneraci, aby výsledky přicházely i dál,“ popisuje.
Což je další známka vyzrálosti. Přitom ještě před pár lety by u Maděrové tak zářnou kariéru předpokládal málokdo. Kvůli specifickému stylu, při němž najíždí do branek víc zpříma než ostatní.
„Myslím si, že tak 99 procent trenérů si ťukalo na hlavu, když viděli, jak jezdila,“ vzpomíná Mareš. „Ale když teď vidí, kam až to dopracovala, tak na ni koukají trošku jinak. A třeba spousta italských holek se to snaží napodobit. Nechtějí jezdit kolem branek úplně dokola, stopu výrazně zkrátily.“
Kdo by taky nechtěl jezdit jako olympijská vítězka.
