Nepřipsal si sice nejvíce dílčích prvenství, v tom ho předehnal norský talent Mario Lindvik se dvěma triumfy. Jenže Kubacki prokázal nejstabilnější výkonnost.
Postupnými kroky útočil na vítězství. V Oberstdorfu, Ga-Pa i Innsbrucku byl vždy třetí. Na závěr se pak v Bischofshofenu dočkal i vytouženého triumfu.
Kubacki slaví jako třetí Polák v historii triumf na Turné čtyř můstků |
„Byl to krásný závod,“ radoval se Kubacki. „Neuvěřitelné, fantastické, nemůžu být šťastnější,“ chrlil ze sebe blonďatý Polák jen samá pozitiva.
V podobném duchu se nese i jeho kariéra.
Narodil se na jihu Polska v Nowém Targu. Vyrůstal nedaleko můstků v Zakopaném, kde se také v šesti letech poprvé postavil na lyže.
Nepatřil mezi talenty, kterým jde vše samo. Kubackého zdobila hlavně pracovitost, píle a vytrvalost. Nevzdával se, když ho ostatní přesvědčovali, ať toho nechá.
Skoky totiž miloval a do vzduchu ho to vždy táhlo.
Odmala měl slabost pro letadla. Když mu bylo dvanáct, postavil svůj první malý model - z kusu polystyrenu, který mu přinesl jeho otec, s návodem, který si našel na internetu.
Hodiny a hodiny trávil ve sklepě. Vyřezával trupy, křídla, spojoval drátky a montoval elektromotory. I to ho naučilo trpělivosti, která se mu v budoucnu mnohokrát hodila.
Co prawda nie w Courchevel ale w weekend też było latane A już za pare dni latamy w Zakopanem
@jakub__swist
#dk #flying #practise #gliding #intheair
Své vášně se nevzdává ani teď. Z miniatur jen přešel na větší stroje. Dálkové ovládání nahradil řízením přímo z kokpitu. Dva roky pracoval na třímetrovém kluzáku, v němž se poté i sám proletěl.
„Dělám si také leteckou licenci,“ pochlubil se. „Jestli mám z výšky strach? Když je výška, tak je to v pohodě, horší je, když není,“ smál se.
Král letních sezon
Svou skokanskou premiéru ve Světovém poháru si odbyl ve svých osmnácti letech v domovském Zakopaném. Naplno se v prestižním seriálu prosadil ale až o rok později.
A tím tak odstartoval svůj kolorit.
V létě se mu pravidelně dařilo, jeho forma gradovala, prosazoval se, na Grand Prix v roce 2017 dokonce celou soutěž s velkým náskokem vyhrál.
Jenže pak přišla zima a s ní pokles.
Někteří ho dokonce s úšklebkem v tváři nazývali králem letní sezony.
Ne, o výsledkových propadácích se hovořit nedalo. Postupem času se zlepšoval a několikrát vystoupal i na stupně vítězů. K tomu byl navíc stabilní člen polského týmu, s kterým často v družstvech končil na medailových pozicích.
Jenže v zemi, kterou pobláznily triumfy Adama Malysze a Kamila Stocha, se od Kubackého očekával i velký individuální úspěch. A ten ne a ne přijít.
„Vždycky jsem ale tento sport miloval. Věděl jsem, že je to, co chci dělat, i když se mi tolik nedařilo,“ řekl polským médiím po jednom ze závodů.
Zasněžený triumf
Vše se změnilo prvního března 2019.
Při závodě na středním můstku v rámci mistrovství světa v rakouském Seefeldu se hustě rozsněžilo, k tomu se navíc přidal i silný vítr.
Přetěžké podmínky.
Do druhého kola šel Kubacki z 27. pozice. Nepočítalo se s tím, že by měl atakovat nejvyšší příčky. Jenže on dokonale využil ještě vcelku přívětivého počasí.
Dopadl na značku 104,5 metrů. A pak už jen sledoval, jak se posouvá výsledkovým pořadím. A když horší skok předvedl i lídr Japonec Rjoju Kobajaši, mohl slavit.
„Až do posledních deseti jsem ale nepočítal s tím, že by to mohlo dopadnout, až pak se ta pravděpodobnost zvyšovala,“ líčil po závodě. „Bylo to bláznivé,“ dodal.
V osmadvaceti tak dosáhl na velký úspěch, po kterém toužil. Stal se světovým šampionem.
A to byl jen začátek. O necelý rok později ho čekalo vítězné Turné.
Připojil se tak do společnosti Malysze a Stocha, které mu všichni tak dlouho připomínali.
