Plakáty rozeseté po městě a zimních střediscích zvou na Světový pohár, ale jako by nikdo s účastí diváků ani nepočítal. Závodní trať plná skoků, schodů a ostrých zatáček končí skoro u silnice.
Tribuna, typická stavba v soutěžích takového významu, v Innichenu chybí. Pouze několik zvědavců postává těsně u bariéry, přímo na vedlejší sjezdovce, kde se nerušeně lyžuje.
Světový pohár v Innichenu |
Rekreační sjezdaři líně, bez vážnějšího zájmu projíždějí kolem, zatímco opodál probíhá napínavý boj. Ve frontě na sedačkovou lanovku se zase míchají s velkými jmény moderní disciplíny v čele s Tomášem Krausem nebo Kanaďanem Del Boskem.
Dynamický skikros plný kontaktů je pro mnoho fanoušků atraktivní, přitahoval pozornost i na olympijský hrách. Ale ne pro italské příznivce. "Myslím, že nezájem diváků souvisí s tím, kolik dobrých Italů jezdí aspoň v první dvacítce," vysvětluje s úsměvem Kraus.
Zřejmě má pravdu. Ve dvou víkendových závodech se přes kvalifikaci probil jediný domácí závodník - Marco Tomasi. A hned v rozjížďce vypadl, skončil poslední.
"Taky jsem zažil svěťák v Bormiu, kde byli jenom servisáci. Záleží, kde se závod pořádá. V Rakousku chodí mraky lidí, ve Švýcarsku jich taky přijde dost," popisuje český reprezentant atmosféru na zastávkách světového seriálu.
Přitom místní areál leží na ideálním místě. Přímo u vlakové zastávky, kousek od centra jihotyrolského městečka. Diváci tak nemusí podnikat horské túry, aby se zblízka podívali na lyžařské mistry. Vstup je, samozřejmě, bezplatný.
"Podle mě ta podívaná za to stála," myslí si Kraus. "Středisko je hned ve městě, tak by člověk předpokládal, že fanoušci přijdou. Ale opravdu je to pro ně složité, když nemají komu fandit."
Skikrosovou sezonu tak otevřel velmi skromný podnik. Německy mluvící obyvatelé Innichenu i jejich italští sousedé, kteří svému domovu zase neřeknou jinak než San Candido, zatím kouzlo drsné lyžařské bitvy neobjevili.
