Valenta: Můj život není široká dálnice, mám raději klikaté silničky

MODERÁTOR. Na Frekvenci jsem dnes denně, říká o své práci deset let po olympijském vítězství Aleš Valenta. Pravidelně v rozhlasovém studiu moderuje pořad Sportbar. Radek Cihla,

21 2012
Pohodářem zůstal. "Za tři minuty vysíláš," volají na něj v rádiu, ale Aleš Valenta ještě dvě minuty v klidu a s úsměvem vypráví o Salt Lake City, pěti vrutech a zlaté medaili. V neděli slavil jubileum: deset let od chvíle, která mu změnila život.

Když ho žádám, aby shrnul svůj příběh z 19. února 2002 do jediné věty, povídá: "Skočil jsem trojné salto se čtyřmi a pak i s pěti vruty a vyhrál jeden ze závodů světové úrovně." Teprve po chvíli přidá: "A ten závod byl zrovna olympijský."

Díky revolučním pěti vrutům, předvedeným poprvé v historii her, Aleš Valenta zbohatl a stal se národní celebritou. Dnes je moderátorem Frekvence 1, natáčí pořady pro ČT4 i Primu, stará se o svůj Acrobat Park ve Štítech. "Taky mě baví být developerem nemovitostí. Postavil jsem i polyfunkční dům v Šumperku."

Četl jsem dotazník, kam jste napsal: Mým největším snem je mít dům na pláži a k snídani tam popíjet kokosové mléko.
To platí stále.

Tak proč ho nemáte? Peníze byste na něj měl.
Protože na něj nemám čas. Proč bych si kupoval třeba úžasné drahé fáro, když by mi pak většinu času stálo v garáži? Lepší je pořídit si ho až na důchod a pak si ho užívat. A stejné je to s tím domkem.

Co nejlepšího jste si tedy zatím pořídil?
Dvě děti.

Aleš Valenta

Akrobatický skokan na lyžích se narodil 6. února 1973 v Šumperku. Jako první člověk na světě skočil v závodě trojné salto s pěti vruty, díky kterému získal i olympijské zlato v Salt Lake City 2002. Byl také čtvrtý na ZOH v Naganu 1998, ve Světovém poháru vyhrál za kariéru tři závody a 12x stál na stupních vítězů. S olympijskou scénou se loučil zraněný, na 21. místě v Turíně 2006. O rok později ukončil kariéru. Dnes je moderátorem a také majitelem Acrobat Parku. S manželkou Elen mají dvě děti - Denise (8) a Amélii (7). Zatímco syn hraje hokej, dcera se věnuje krasobruslení.

A když zůstaneme u těch hmotných statků?
Baví mě elektronika, telefony, notebooky. Ale jinak jsem hodně nenáročný. Nemám žádnou úchylku jako někteří fotbalisté, že bych se musel chlubit novým ferrari.

Také jste si před deseti lety pořídil zlatou olympijskou medaili.
To je pro mě jen artefakt. Nejde mi o tu medaili a o ten kov, ale o zážitky s ní spojené. Ta medaile je jen jejich zhmotněním.

Co se vám vybaví nejdříve, když řeknu Salt Lake City 2002?
Jídelna.

Jídelna?
Jo, ta mě na olympiádě vždycky nejvíc bavila. V ní narazíte na lidi, které jinde nepotkáte. Kdybych chtěl jinak vidět třeba Gretzkého, musím si koupit lístek na hokej. Zato v té jídelně potkáte všechny zadarmo a ještě se najíte.

Stejně jsem čekal, že řeknete: Nejdřív se mi vybaví pět vrutů.
Kdepak. Kdybyste se zeptal, co se mi vybaví, když se řekne prosinec 2001, tak bych odpověděl: Pět vrutů. Protože tehdy jsem je skočil poprvé. Jenže v Salt Lake mě opravdu nejvíc nadchla ta jídelna. I když se mi potom povedlo spojit jedinečnost mého skoku se supervýkonem a přetavit to ve zlato.

Připadá vám s odstupem času bláznivé, jak pouhých pět vrutů dokáže změnit život?
Bláznivé ne. Spoustě lidí připadala proměna neznámého Aleše ze Šumperka ve známou osobnost rychlá, ale já to tak nevnímal. Přece jen, kousek slávy jsem ochutnal už po čtvrtém místě na předchozí olympiádě v Naganu. Salt Lake City jsem nevnímal jako zásadní změnu, která mi převrátila život. I potom jsem dělal věci, které jsem chtěl dělat. Naštěstí žijeme v Čechách a ne v zemích, kde se celebrity nemohou pohnout bez ochranky.

Ale i vy jste si užil s bulvárem své. Vzpomínám si, jak jsme rok po olympiádě seděli na kávě a manželka vám zrovna poslala SMS zprávu: Zase se do tebe navážejí. Neodstěhujeme se někam?
To je pravda. Ale takové články jsou vždycky víc nepříjemné pro lidi z vašeho okolí než pro vás samého. Protože vy víte, jaká je pravda. Já jen lidem kolem mě musel říkat: Hele, buďte v klidu, je to všechno úplně jinak.

Aleš Valenta a jeho vítězný čtverný naganský vrut, který se zapsal do dějin.

ŽIVOTNÍ ZÁVOD. Aleš Valenta a jeho vítězný olympijský skok, který se zapsal do dějin.

O svém olympijském vítězství jste přímo na hrách řekl: Riskoval jsem a měl jsem štěstí. Stále to tak berete?
Určitě. Těch pět vrutů byl risk, neměl jsem jich předtím na sněhu moc naskákáno. Jen si vezměte, že ani po deseti letech takovou kombinaci vrutů nikdo další nezvládl. Na svěťácích teď kluci dělají o vrut nebo o dva vruty míň. Ten můj skok byl nadčasový.

Věříte na osud? Že jste ten úspěch měl předurčen?
Osud? Ten pro mě není dostatečně hmatatelnou věcí, abych mohl říci: Ano, věřím na něj. Ale nechci se ani rouhat a říkat, že neexistuje. Možná je, možná ne. Vnitřně si však namlouvám, že nic takového není. Mám rád, když si tu cestu můžu jít sám. Život je slalom. Dojedeme na křižovatku, dáme se doleva, zjistíme, že je to slepá ulice, tak se vrátíme a dáme se jinam. Kdyby osud existoval, ztratím v sobě ten drajv vyšlapávat si cestu sám.

Do kolika slepých ulic jste vjel?
Těch bylo! Nejsem ten typ, který by si to šinul jen po široké, rovné a projeté dálnici. Já mám raději klikaté horské silničky.

Stále v životě riskujete?
Určitě. Dělám rozhodnutí, která málokdo čeká. Tak tomu bylo, už když jsem dokončil školu a rozhodl se, že budu profesionálním akrobatem - aniž bych měl nějakou smlouvu. Jen od kamaráda, majitele reklamní agentury, jsem dostal dvacet tisíc korun podporu. Přesto jsem do toho šel, i když mi táta řekl: Ty jsi se zbláznil. Stejně tak to bylo s pěti vruty. Všichni šli cestou jistoty a skákali vypilované skoky, zato já jsem dřel v tréninku skok, který nikdo nikdy neskočil. I to, že jsem se dal na moderování v rádiu, byl risk. Nebo když jsem přijal nabídku moderovat Sportovce roku. To byl křest ohněm. Ale já nemám strach ani z proher.

Aleš Valenta a Elen Černá-Valentová s dětmi

Aleš Valenta a Elen Černá-Valentová s dětmi

To vás naučil sport?
Přesně. Tisíckrát jsem se rozbil, než jsem ustál pět vrutů. Prohry jsou pro vás impulz zlepšovat se. Ten Sportovec roku by byl příště v mém podání určitě lepší.

Vyučil jste se strojním mechanikem. Dovedete si představit, že byste jím dnes byl?
Dovedu.

Stále tu práci umíte?
Ne. Ale manuální činnosti zvládám obstojně. Práce strojního mechanika byla o ovládání strojů, jakými jsou fréza nebo soustruh. Asi by mi nějakou dobu trvalo, než bych do toho zase pronikl, ale zvládl bych to.

Vraťme se ještě na chvíli do Salt Lake City 2002. Co dalšího kromě jídelny a pěti vrutů se vám vybaví?
Jak si můj trenér Pavel Landa po závodě ostříhal vlasy a měl na hlavě vyholenou jedničku. Nebo těch 46 tisíc blahopřejných mailů, co jsem vzápětí dostal.

A 42 hodin beze spánku při oslavách zlata?
Jo, to se mi víckrát nepovedlo.

Když jsem vás na konci toho 42hodinového "tahu" v olympijské vesnici potkal, byl jste pořád plný energie. Jak jste to dělal?
To byla velká euforie. Důvod, proč umělci milují živé publikum, je to, že ti diváci je nabíjejí. Mne také nabíjeli lidi kolem, jak po té zlaté byli všichni pozitivně naladěni. Já z nich tu energii nasával.

Tehdy jsem vám řekl, že budete i na poštovní známce. A vy jste mi odpověděl: Tam nepatřím. Na známkách mají být prezidenti, vědci a ti, kdo udělali něco pro lidstvo. Co já udělal? Dal jsem lidem jen trochu radosti, která pomine.
Vždyť je to pravda. Sport je zábava. Je mi líto sportovců, kteří ho dělají na prvním místě pro prachy.

A vám je dal a velké.
Jenže jako druhotný efekt. Když vy budete dělat novinařinu jen pro prachy, za pět let vyhoříte a odejdete. Když ji budete dělat i proto, že vás ta práce baví, tak ji můžete dělat dvacet let.

Olympijský vítěz v akrobatickém lyžování Aleš Valenta při ZOH v Salt Lake City. (17. února 2002)

NA VRCHOLU. Olympijský vítěz v akrobatickém lyžování Aleš Valenta při ZOH v Salt Lake City

Přesto jste na konci závodní kariéry tvrdil, jak moc se vám ulevilo, že odcházíte.
Protože ta bolest už nešla vydržet! To bych vážně nepřál nikomu, co jsem ty poslední dva roky musel vydržet. Nejdřív v roce 2006 strašné bolesti vazů v koleně. A další zimu jsem hrozně trpěl se zády a skákal pod prášky proti bolesti. Tehdy mi došlo: Takhle to dál nejde.

Teď jste bez následků?
Nějaké mám, třeba vyhřezlé plotýnky. Čas od času mě chytí záda a kolena. Jenže takové problémy jsou běžné, má je každý vrcholový sportovec. Skoky mě baví dál. Jen už nedělám těžké skoky při závodech, ale jen lehčí na exhibicích.

Připadáte si jako revolucionář?
Ne!

Ale jste jím. Kvůli pěti vrutům i proto, že jste způsobil revoluci v českém sportovním marketingu. Po zisku zlata jste se dokázal "prodat" jako nikdo jiný.
Tak raději říkejme, že jsem inovátorem než revolucionářem, ano? Abych nebyl jako Lenin...

Přál byste si, aby vaše trojné salto s pěti vruty po vás pojmenovali? Jako mají gymnasté salto Comaneci, lyžařští akrobaté by měli salto Valenta.
To nechci. Tyhle věci mi přijdou nadbytečné a nepatřičné, nejdou mi přes pusu. Kdyby to salto někdo po mně oficiálně pojmenoval, asi bych to skousnul. Ale já bych tomu skoku dál říkal "double full, double full, full (odborný název podle pořadí vrutů v jednotlivých saltech). Já bych neříkal: Skočil jsem Valentu. Dávat prvkům jména po sportovcích mi přijde stejně divné jako dávat je na známky nebo stavět jim busty na náměstích. Jo, kdyby měl Emil Zátopek po smrti bustu na stadionu, to bych bral. Ale za života? To není správné.

Přitom jste v zemi způsobil neuvěřitelný boom, najednou byl každý druhý expertem na akrobatické skoky. Deset let poté o nich lidé zase neslyší. Mrzí vás to?
Ne, proč? To je běžné. Když je o čem psát a je to zajímavé, tak se o tom píše. Já taky nemluvil v rádiu pořád dokola o fotbalové reprezentaci, když hrála čočku.

Jako Aleš Valenta v Acrobat Parku Štíty.

Valentův Acrobat Park Štíty

Roste už u nás nový Valenta?
Jo, Roman Dobřanský. Nadějný klučina. Všechny mé mládežnické rekordy už dávno zbořil. Má obrovský potenciál dotáhnout to daleko, jen ještě počkejme, jak mentálně dozraje. (O víkendu byl poprvé v životě v první desítce Světového poháru.) Náš sport není určen k tomu, aby byl masovým, my jsme úzkoprofilový sport. Po olympiádě v Salt Lake přesto byla chyba, že funkcionáři a oddíly nebyli hned schopní z mého zlata těžit a udělat pořádnou propagaci a nábory. Ovšem co se týče zázemí, jsme na tom nyní líp než v roce 2002. Máme nejlepší letní areál na světě.

Já vím, váš Acrobat Park. Už jste ho splatil?
Dávno ne. To není extra byznys, to je moje radost. Snažím se, aby nebyl ztrátový. Teď má hodnotu nějakých 40 milionů korun. Je to světový areál za venkovské ceny.

Máte tam i vaši zlatou olympijskou medaili, pokud vím.
Jo, vystavenou. Já nejsem zastánce toho, aby byla v trezoru.

Jak často se na ni díváte?
Kdykoliv jsem v Acrobat Parku v hospodě a jdu kolem ní.

A co si při tom myslíte?
Nic. Vidím medaili, kolem spoustu pohárů a dalších medailí. Ta medaile mi nedala všechny ty další smlouvy a peníze. Dal mi je ten výkon, který jsem předvedl.

Kdysi bylo vaším snem, za kterým jste dlouhá léta šel, skočit pět vrutů. A co teď? Máte ještě podobný sen?
Takovýhle ne. Jsem teď ve fázi učení, být moderátorem mě naplňuje. Jo, jeden sen vlastně mám: moderovat jednou sportovně zábavní show v televizi, která bude dynamická a bude mít hlavu a patu. Ale ta cesta k ní je dlouhá a složitá. Showbyznys není tak jednoznačný jako sport.

Muž, který změnil český marketing

Rok poté, co Roman Šebrle triumfoval na hrách v Aténách 2004, desetibojař si posteskl: "Neprodal jsem zlato tak jako Aleš Valenta." Byl to totiž právě Valenta, kdo spustil revoluci v českém sportovním marketingu. Žádný jiný český olympijský vítěz v letech předcházejících, ať už se jmenoval Pollert, Doktor, Železný či Hilgertová, nedokázal zpeněžit zlato tak jako on. I ti, kteří vítězili po Valentovi - Šebrle nebo Neumannová - se k jeho výdělkům jen přiblížili. "Těší mě, že jsem těm ostatním ukázal cestu," říká lyžař.

Byl sportovcem v minoritním sportu, tehdy jediným akrobatickým skokanem v Česku. Na počátku kariéry přespával přes léto v Bratislavě na ubytovně, jedl konzervy, vydělával si jako kamelot nebo stříhal růže - a každé ráno šlapal na kole 60 kilometrů do Vídně, aby tam z vodních můstků skákal v neoprenu do Dunaje. Na autobus už peníze nezbývaly.

Pak vyhrál olympiádu a v nejbližším roce vydělal podle marketingových expertů 12 milionů korun. V dalších dvou letech to bylo vždy zhruba osm milionů. "Ano, žiju z reklamy. To je přece u sportovců na Západě běžné," říkal tehdy. "Vyhovoval zájmům komerce," řekl o něm jiný zlatý olympionik Lukáš Pollert. "Dělal adrenalinový sport a každou chvíli se někde ukazoval při oku libých akcičkách."

Lyžařka Kateřina Neumannová a lyžařský akrobat Aleš Valenta při vyhlašování ankety Král bílé stopy v Liberci. (17. května 2002)

Lyžařka Kateřina Neumannová a lyžařský akrobat Aleš Valenta při vyhlašování ankety Král bílé stopy v Liberci (17. května 2002)

Průběh her v Salt Lake City akrobatovi nahrál. Vyhrál v ideálním večerním vysílacím čase v dramatickém závodě, kdy byl po 1. kole až pátý. Triumf umocnil revolučním skokem, který před ním nikdo nezvládl. A byl v roce 2002 jediným českým vítězem her. Kdyby dominoval v Naganu 1998, zastínil by ho titul hokejistů.

Po závodě to však byla především jeho chytrost, díky níž dospěl k pohádkovým smlouvám. "Maximálně jsem využil všech možností. Pomohla mi doba i to, jaký jsem - otevřený a pozitivní." Den po závodě dostal mailem první nabídky k reklamní spolupráci. Nespěchal. Vybral si agenturu a čekal na velké ryby. Ty přišly: T-Mobile, Toyota, Wrigley’s. "Nestál jsem o lacinou reklamu na zadních stránkách časopisů nebo o propagaci plovoucích podlah."

Brzy natočil televizní spot a celou Prahu zaplavily billboardy T-Mobilu, z nichž se usmíval v nadživotní velikosti. Moudře podepisoval v době největšího boomu dlouhodobé smlouvy, například s mobilním operátorem na čtyři roky. Dodnes z deset let starého zlata těží. "Stále dostávám reklamní nabídky, i když už ne v takové míře. Ale tolik olympijských vítězů zase nemáme. A firem, které s nimi chtějí spojit své jméno a image, je pořád dost."

Autor:

Sport v roce 2020

30. 11. 2019 - 22. 3. 2020 (přehled závodů)
26. 12. 2019 - 5. 1. 2020 (Ostrava a Třinec)
8. - 24. 5. 2020 (Švýcarsko)
12. 6. - 12. 7. 2020 (13 měst)
24. 7. - 9. 8. 2020 (Tokio)
  • Nejčtenější

Česko - Kosovo 2:1, fotbalisté otočili skóre a postoupili na Euro

Vrcholný turnaj fotbalistů bude po čtyřech letech zase s českou účastí. Národní mužstvo s předstihem vybojovalo postup...

Los Eura 2020: Češi nejdou k Rusku, Belgii ani Dánsku, Ukrajina hraje s Nizozemci

Fotbalové mistrovství Evropy už zná takřka kompletní složení jedné ze šesti skupin. Výsledky kvalifikace, složitý...

Bartošák kvůli životosprávě končí v Třinci. Přerušil kariéru a chce se léčit

Angažmá hokejového brankáře Patrika Bartošáka v Třinci zkrachovalo. Účastník posledního světového šampionátu přestoupil...

Bulharsko - Česko 1:0, zmar na závěr, fotbalisty skolil gól z ofsajdu

Čeští fotbalisté nenapsali pěknou tečku za jinak povedenou kvalifikací o Euro 2020. Jako jistý postupující v Bulharsku...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pražské zázemí Kellnerovou nadchlo: Ale je to pro mě těžké a smutné

Stejně jako loni měla být ozdobou parkurového svátku, který zavítal do Česka. Jenže vinou květnové zlomeniny stehenní...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Skokanům startuje sezona, vrcholy budou Turné a MS v letech

Skokani na lyžích zahájí jako první z klasických lyžařů sezonu Světového poháru. Seriál začne páteční kvalifikací a...

Havlíčková sundala lyže a má juniorské stříbro z MS v běhu do vrchu

Barbora Havlíčková získala stříbro mezi juniorkami na mistrovství světa v běhu do vrchu. Doma má už evropské juniorské...

Pančochová skončila v Itálii šestá, finále po pádu v tréninku nejela

Snowboardistka Šárka Pančochová nenastoupila kvůli těžkému pádu z tréninku do dnešního finále Světového poháru v Big...

Příliš vzdálený kouč Koukal. S taťkou jsme na stejné vlně, říká Havlíčková

Těžko si pro premiéru v seniorském Světovém poháru mohla přát lepší příležitost. Devatenáctiletá naděje českého...

Najdete na iDNES.cz