„Povedlo se mi objet všechny závody a pak je snazší body sbírat. Ale je jasné, že jsem musel být vepředu, dojížděl jsem většinou mezi prvními třemi, takže se mi to povedlo lépe než ostatním,“ cenil si Sedláček, pro něhož to byla úspěšná obhajoba loňského titulu.
Seriál končil na Ještědu, je výjezd na ikonický vysílač výjimečný proti ostatním závodům?
Ne, že by byl nejtěžší, ale určitě je jeden z náročnějších. Hlavně tam však bývá nejtěžší konkurence, protože se jede v rámci mistrovství republiky a sejde se tam celá špička. Letos tam bylo maximum závodníků, kteří u nás jezdí, jen s výjimkou Standy Řezáče. Dojel jsem devátý a být do desítky beru za slušný výsledek, i když jsem dostal dvě a půl minuty od Šrajlíka (vítězný Jan Šrail – pozn. red.).
Napovídá celkové vítězství slibnou formu pro zimní sezonu?
Snad ano, doufám. Některé časy se mi dařilo zajíždět lepší oproti loňsku. Ale v tom hraje roli i počasí, takže někdy to nejde srovnat. Ale jinak to docela jde. V soupaži jsem to posunul někam dál alespoň o kousek. Doufám, že v zimě to bude lepší.
V čem se závodění na kolečkových lyžích liší od klasických?
Kolečkové lyže mi přijdou, že jedou více, takže je to trochu snazší. Ale také to mají všichni stejné. Pro špičku vždycky zařídí stejné lyže a stejný typ koleček, takže to všem jede stejně – a v tom je to poctivé. V zimě je to složitější, protože někdo vybere lepší lyže nebo lépe namaže, a jede mu to lépe.
V létě zveřejnil Fenix Ski Team Jeseník, že vítá celou vaši rodinu do svých řad. Co to znamená?
Už jsem za Jeseník dříve jezdil, pak jsem se vrátil do rýmařovského klubu, kde jsem chtěl pomáhat s mládeží, ale to se nesetkalo s dobrou odezvou. Zbytečně jsem se dohadoval na nějakých věcech, ve vedení nejsou lidé, kteří by byli trochu schopní. I taťka už toho měl dost, tak jsem se rozhodli a šli jsme do Jeseníku jako normální členové a taťka tam i trénuje. A já budu přinášet výsledky někomu, kdo o to stojí. Laufy ale dál jezdím za Silvini Madshus Team, který je složený vyloženě pro dálkové běhy. Vždycky jsme ale také registrovaní i ve svazu lyžařů za nějaký český oddíl, za který můžete jezdit republikové závody a české poháry. To jsem dosud jezdil za RD Rýmařov a nyní budu jezdit za Fenix Jeseník.
Co vás čeká v sezoně?
Letos, protože už za nás nebude jezdit Standa Řezáč, tak se stal týmovou jedničkou Jirka Pliska, jeden z nejlepších laufařů u nás, který do toho jde se vším všudy. Se mnou se domluvil náš šéf Marek Pazderský na tom, že objedu čtyři závody Ski Classics (evropský seriál dálkových běhů – pozn. red.) a Jizerskou padesátku, takže celkem pět z deseti závodů. To je více než dříve, takže se nebudu úplně soustředit na naše závody v republice, ale spíš na Ski Classics.
To zní skvěle.
Ano, ale je to časově náročnější, a kvůli rodině se držím spíš doma. Pojedu tedy hned na úvodní díl do Livigna, kdy je v pátek prolog a v neděli závod, což je přelom listopadu a prosince. Pak jedeme na rodinnou dovolenou na čtrnáct dní, během které pojedu Marcialongu, a pak přejedeme kopec a tam je závod z Toblachu do Cortiny, takže to vyřeším takto.
V soupaži jste se vylepšil, budete od sebe čekat i výsledkový posun?
Určitě doufám, že to bude zase lepší než loni a předloni. Každý rok se chci posunout trochu dál. Cítil jsem i při závodech na kolečkových lyžích, že dokážu jet soupaží mnohem víc, ve větším tempu a nasazení. Tak věřím, že to v zimě bude trochu jinde. Nebo aspoň kousek, pár míst.
