Jak jste spokojený s výsledky v závodu jednotlivců? Nejlepší z vašich svěřenců byl Koudelka na dvacátém místě...
Mým přáním bylo, aby se co nejvíc kluků umístilo do dvacítky. S tím, že Koudelka by mohl být v nejlepší desítce, což by bylo super. Jenže to nevyšlo. V sobotu se zlepšili, ale po pátku měli ztrátu, která se bohužel špatně doháněla.
Do Kulmu jste dorazili ve středu, a právě v ten den se na můstku vážně zranil domácí skokan Lukas Müller. Jak to závodníci prožívají?
Dozvěděli jsme se to večer v televizních zprávách, dobře vím, že to není nic příjemného. Je nám to líto, ale všichni víme, že úrazy k tomuto sportu patří - podobných případů je víc, ne vždy se o nich ale píše. Všichni víme, že jde o rizikový sport, nicméně kluci vědí, že se od toho musejí oprostit. Protože kdyby měli strach, tak nemá cenu lézt nahoru.
Jaká atmosféra provázela sobotní vítězství Petera Prevce?
V Kulmu byla spousta slovinských fanoušků, možná víc než sedm tisíc, kolik jich přijelo do Bischofshofenu na závěrečný podnik Turné čtyř můstků. Takže atmosféra byla úžasná. Všichni se shodli, že vyhrát má ten nejlepší, což se stalo.
Znamená to, že Prevcovi přáli, snad s výjimkou Rakušanů, Němců nebo Norů, i skokani?
Už od Turné čtyř můstků, které poznamenaly čachry s kombinézami, se o ničem jiném nemluvilo. Myslím, že nejméně 95 procent skokanů je rádo, že letecký titul získal Prevc. A to i přes sobotu, kdy to bylo zrežírované, protože se dalo skákat i ve čtvrté sérii, ale mezinárodní federace FIS a vedení závodu to ukončily. Všichni totiž byli spokojeni - Rakušani měli v tu chvíli bronz díky Stefanu Kraftovi a Norové stříbro za skoky Kennetha Gangnese. Takže to uzavřeli.
Nemrzí vás, že Roman Koudelka, který byl před dvěma lety na šampionátu v letech v Harrachově šestý, teď obsadil dvacátou příčku?
Je to nahoru dolů, Roman pracoval s trenérem Schallertem v létě na něčem jiném, na síle a na kondici, a letos to trošku odnášejí výsledky. Příští rok je důležitější, bude klasické mistrovství světa v Lahti, za další rok čeká olympiáda.
Do nedělní soutěže týmů jste ale vstupovali s medailovými nadějemi. Je to tak?
Šesté místo se těžko hodnotí. Nepředvedli jsme, na co máme, někomu navíc nevyšly podmínky. Reálné bylo porazit Poláky, ale zůstali kousíček před námi. Je to sport.
Jsou skoky opravdu o tom, jakou mají jiné země, Norsko, Německo, Rakousko, členskou základnu? Není to marný boj?
O tom to je, ty země mají mnohem větší výběr. To je jeden z hlavních důvodů, proč jsme pozadu. Je to o členské základně a podpoře státu - vypadá to jako boj s větrnými mlýny, ale bojujeme s tím, co máme.
Do týmu nyní naskočil devatenáctiletý Tomáš Vančura z Rožnova pod Radhoštěm. Je příslibem?
Jednoznačně víme, že bude skvělým letcem, ale je talentovaný i pro normální skoky. Naštěstí nemáme jen jeho, jsou tady tři nebo čtyři další šikovní kluci. Musíme je vytlačit nahoru, důležité je, že chtějí sami.
