Druhé místo v sobotu na desítce klasicky.
Čtvrté na nedělních dvaceti kilometrech volnou technikou s hromadným startem.
Tehdy přitom až do posledních stovek metrů jela na čele a o vedení přišla až v závěrečném stoupání.
„Úžasné. Moc mě to bavilo,“ rozplývala se šestatřicetiletá Johaugová. „Bylo super zase závodit před fanoušky a připomenout si pocity, když ze sebe vydáte všechno.“
Chyběly jí více než dva roky. Byl březen 2022, když oznámila konec kariéry. Říkala sice, že lyžování pořád miluje, ale chce si splnit další životní sen. Stát se maminkou.
Monstrum z jiné planety. Loučí se Johaugová, královna s dopingovým cejchem |
„Ptala jsem se: Budu šťastnější s další zlatou medailí z mistrovství světa, nebo spíš jako máma? Odpověď byla to druhé,“ vysvětluje dnes.
Na svět přivedla dceru Kristin a užívala si mateřské povinnosti. Když to ale možnosti jen trochu dovolily, pořád brala lyže a udržovala se.
Proč?
Už tehdy měla comeback v hlavě.
Chybělo mi to
Veřejně o něm moc nemluvila, v rozhovoru pro web Mezinárodní lyžařské federace FIS ale nyní přiznává: „Už v den, kdy jsem skončila, jsem si pomyslela, že pokud budu mít motivaci a budu cítit, že na to mám, by bylo hezké se ještě vrátit.“
A tak si skutečně připadala.
Že opět nasadí lyže, oznámila v létě. Jako cíl si vytyčila domácí mistrovství světa v Trondheimu na přelomu února a března 2025.
Někteří při jejích slovech zakroutili hlavou. Vždyť během kariéry vyhrála naprosto vše. Z olympijských her má čtyři zlaté, ze světových šampionátů hned čtrnáct. V součtu individuálních i týmových závodů ve Světovém poháru nastřádala sto triumfů a třikrát získala velký glóbus. Tak co ji ještě může hnát?
„Za prvé vám chybí lidé, kteří se kolem lyžování pohybují, a celé to závodní prostředí,“ vysvětlila. „Taky postrádáte pocit, jak se zlepšujete v tréninku, a nebo nával uvnitř sebe, když vystřelí startovní pistole a snažíte se prodat všechno, co umíte.“
A možná ji žene i pocit, že v kariéře mohla dosáhnout ještě na mnohem víc.
Doping? Mohla jsem se podívat do zrcadla
Dva roky totiž prostála kvůli dopingovému trestu. Na konci roku 2016 komisaři v jejím těle nalezli anabolický steroid clostebol.
Johaugová se tehdy hájila, že se jí do organismu dostal omylem, když si při tréninkovém kempu v Itálii natřela od mrazu popraskané rty přípravkem Trofodermin. Norský týmový lékař vzal vinu na sebe a Sportovní arbitrážní soud CAS jí i uvěřil. Přesto argumentoval, že jako profesionální sportovkyně si měla přípravek prověřit a na verdiktu nic nezměnil.
Norka dostala trest na celkem 18 měsíců a přišla o olympiádu v Pchjongčchangu 2018. Tou dobou její olympijskou sbírku už sice zdobilo zlato ze štafety z Vancouveru 2010, samozřejmě ale chtěla i to individuální.
Hovořila, že se jí rozplynul sen.
„Bylo to opravdu, opravdu těžké období,“ vzpomínala před dvěma roky v rozhovoru pro iDNES Premium. „Byla jsem součástí sportu po tak dlouhou dobu a zničehonic jsem ani nemohla na trénink s týmovými kolegy. Naštěstí se o mě staral manžel, rodina a přátelé. Celou dobu jsem se uklidňovala tím, že jsem se nikdy nesnažila podvádět. Mohla jsem se na sebe podívat do zrcadla a říct si to.“
Nikdy jsem nepodváděla. Johaugová o trestu za doping a norském tutlání |
I tohle jí pomohlo, aby se vrátila. Když se tak stalo, pokračovala, jako by snad ani nevypadla. Hned v prvním klání jasně triumfovala a později pod pěti kruhy v Pekingu 2022 kariéru korunovala třemi zlatými kovy.
Jiný život
Uvědomuje si, že současný návrat pro ni bude úplně jiný. Je jí přece jen 36 let a život už neřídí jen podle tréninků.
„Nikdy nevíte, jestli se Kristin neprobudí ve tři v noci. Nebo jestli nebude mít špatný den a bude potřeba, abych byla víc s ní,“ povídala Johaugová před odjezdem do Finska. „Zažívám mix pocitů. Zaprvé se moc těším, ale cítím i trochu strach. Byla jsem dva roky mimo hru, přivedla na svět nový život. Jsem unavenější a je náročnější opouštět domov, když vím, že dceru možná několik dní neuvidím.“
Ale že by chtěla jezdit jen tak pro radost? Bez nějakých ambic? Kdepak, tohle jí její mentalita nedovolí.
Upíná se hlavně na závod na mistrovství světa na padesát kilometrů. „Kdybych řekla, že sním o umístění v první pětce, lhala bych. Sním o zlaté medaili,“ vykládá upřímně.
Světový pohár prý bere jako cestu k šampionátu. Plánuje, že až do Vánoc pojede všechny závody. Z Ruky se seriál přesouvá do norského Lillehammeru a posléze do švýcarského Davosu.
„A pak uvidím, jak na tom budu a rozhodnu se, jestli budu soutěžit víc, nebo spíš víc trénovat,“ říká.
První závody ukázaly, že je na tom výtečně.