Zvládnete tu atmosféru vnímat i během jízdy?
Ano, ano, vnímám ji. Je vážně skvělá. Často vzpomínám, jak jsme tu závodily před třemi roky. Nahoře na startu toho člověk ještě moc neslyší, ale když se dostanete do prudké pasáže a ještě se přiblížíte k cíli? Hukot.
Lyžařky říkají, že je trať parádní, ale těžká. Jak jste ji vnímala vy?
Určitě nebyla lehká. Ale myslím, že přesně takový by svěťák měl být. Led mám ráda, i když mi to tedy dnes s lyžemi moc nešlo.
Kam byste Špindl obtížností zařadila?
Je těžké to porovnávat. Každá trať je jiná a každý má rád něco jiného. Já mám ráda Kranjskou Goru, taky Kronplatz – ten ale tak ledovatý nebývá. A pak samozřejmě Špindl.
Obří slalom ve Špindlu ovládla Hectorová, Shiffrinová třetí, Češky skončily v 1. kole |
Trať třeba vůbec nesedla Novozélanďance Alice Robinsonové, čtvrté ženě pořadí obřích slalomů, a nedostala se ani do druhého kola.
Těžko říct proč. Záleží i na materiálu. Lyžování je ohromně komplexní. Je důležité, aby všechno fungovalo a člověk měl sebevědomí. Každý den je jiný. Každý den se mění boty, lyže, hrany.
Jak byste popsala svoji jízdu?
Doufala jsem ve druhé kolo, ale vím, že šance jsou malé. Byla jsem zraněná, musela jsem změnit materiál, s čímž pořád dost bojuju, i mentálně. Ale jsem hrdá, že jsem do toho šla na sto procent.
Do Světového poháru jste naskočila až v lednu. Předtím jste nestartovala právě kvůli změně materiálu a zranění?
Do Söldenu jsem nejela proto, že jsem řešila materiál. Musela jsem přestoupit, je to na dlouhý příběh. Dva týdny jsem pak čekala, protože jsem nevěděla, kudy vede cesta a na jaké lyže půjdu. Takže jsem začala až někdy ve druhém týdnu v listopadu. Trénovala jsem asi týden a potom jsem spadla a zranila si koleno.
Adriana Jelínková během tréninku na Světový pohár ve Špindlerově Mlýně
Co jste s ním měla?
Nešlo o zlomeninu, ale měla jsem ho naražené a byl v něm otok. Při tomhle zranění se musí jen čekat. Nemohla jsem na lyže pět šest týdnů a chodila jen o berlích.
Jak je na tom koleno nyní?
Koleno už je celkem v pořádku, byť ho občas cítím. Pomáhá mi v tomto ohledu adrenalin. Chybí mi ale tréninky a nejkomplikovanější je právě nový materiál, který ještě dost dobře neznám. Viděli jsme to třeba u Alice Robinsonové, která přešla z Völkl na Salomon. Trvalo jí dva roky než se vrátila.
Jaká cesta čeká nyní vás?
Momentálně to je dost namáhavé. Mrzí mě, že nejedu na olympiádu do Cortiny, ale měla jsem svoje limity. Musíme najít řeším, udělat plán. Budu bojovat.
