„Vasák je extrém po všech stránkách a byl jím i letos. Devadesát kilometrů při sněžení, v silném větru a špičkové konkurenci prověřilo formu všech, kteří se na trať vydali,“ popisoval.
Kolem něj se proháněli o deset i dvacet let mladší soupeři. Jemu to ale nevadilo.
Už před devatenácti lety poprvé ovládl Jizerskou padesátku. A ani nyní, ve skoro 46 letech, neříká, že chce s vrcholovým sportem končit.
Jak po takové porci kilometrů regenerujete?
Když člověk dojede takhle těžký závod, který trvá víc než čtyři hodiny, začne ho všechno bolet až tak druhý a třetí den. Dokonce i teď, po pěti dnech, cítím únavu. Obecně to trvá tak sedm až osm dní, než to odezní a může se zase začít trénovat.
Máte nějaké fígle, jak regeneraci urychlit?
Důležité je brát minerály, hodně pít a snažit se míň trénovat. Dám si vždycky dva dny volna, nějaké protahování, lehké vyjížďky na lyžích.
Je regenerace přece jen jiná než před lety? Trvá déle dostat se zpátky do pohody?
Asi ne, jestli je mi 30, nebo 40, pociťuju to úplně stejně. Vždycky to trvá těch šest sedm dní. Ono už dva dny před závodem špatně spíte, organismus vyvolává stresy a na závod se taky vstává brzo – kolem půl páté. Pak se zase cestuje domů, takže se taky vstává brzo ráno. Až v úterý a ve středu se dá trochu spát.
A kdy se dá znovu závodit? Za týden se jede Birkebeinerrennet v Norsku.
Ten týden po Vasáku ještě úplně ne, ale ten další víkend už jo. Loni vyhrál Vasák i Birke Andreas Nygaard. Ale je to v poslední době skoro sprint, někdy se ani nestíháte napít z flašky. Člověk by řekl, že je to maraton, ale ta padesátka na Birke je fakt skoro sprint.
To se závodění na maratonech tak změnilo?
Změnilo. Změnilo se soupažemi, kvůli kterým se jezdí rychlejší časy. Třeba právě Birkebeinerrennet se jezdil tak dvě hodiny a padesát minut a teď se jezdí za dvě a půl hodiny.
Jak těžké je dostat na stará kolena do těla rychlost?
Člověk se na to musí připravovat. U mě bylo třeba v lednu a v únoru vidět, že když nejsem v pohodě, do první dvacítky už nedokážu zajet.
Na Vasově běhu jste v pohodě byl a skončil jste šestý. Máte tím splněno?
Ještě úplně tuhle sezonu nekončím. Tady v Praze sice začíná růst tráva, ale mám před sebou ještě ten Birkebeinerrennet, pak možná i republikové mistrovství v Mísečkách a uvidíme, jestli pojedu ještě i Ylläs-Levi (70kilometrů ve Finsku).
S čím pojedete na Birkebeinerrennet?
Loni jsem skončil dvaadvacátý, tak bych chtěl být do patnáctky. Je to 54 kilometrů a oproti Vasově běhu tam nebude tolik Švédů, zase o to více Norů, proto to považuju za nejlépe obsazený závod. Má jet i Martin Johnsrud Sundby (olympijský vítěz, mistr světa).
A co pak? Uvažujete o konci kariéry?
Uvidím, jak to půjde, rád bych ještě nějaký závod jel. Žena na mě tlačí, abych už skončil a trochu víc se věnoval dětem. Mladému je dvanáct, závodí na běžkách a jezdí dobře. Druhý kluk dělá biatlon a je už ve Sportovním centru mládeže.
Takže vy o konci stále neuvažujete? Kde pořád berete motivaci?
Víte, když je forma, závodníka to baví a chce závodit. Když forma není a není ani čas na ní pracovat, je lepší to zabalit a nezávodit. Nechci jezdit závody, o kterých bych věděl, že na ně nejsem připravený, že to skončí průměrným, nebo podprůměrným výsledkem. A tak to zatím necítím.
