Formu jste ale ladil na začátek roku. Půjde to ještě upravit?
Půjde. Forma je dlouhodobější záležitost, není to otázka jednoho závodu.
To by mohlo platit i pro vašeho parťáka Lukáše Bauera. Co říkáte jeho nadvládě nad Světovým pohárem?
Je to obrovský úspěch. Stejný, jako jeho stříbro z olympiády. Slovy se to ani nedá pořádně vyjádřit.
Překvapil vás?
Já to čekal. Věděl jsem, že to je jen otázka času, kdy u Lukáše takové výsledky přijdou. Nějaký pátek už spolu trénujeme. Vím, jak je dobrý.
Nemáte to teď s ostatními v reprezentací těžší?
Lukášovi se v tuhle chvíli daří tak, že je nejlepší na světě. Tým jde ale nahoru celý. Je vidět, že se dobře pracuje.
To ukazuje i vaše štafeta, se kterou jste letos vyhráli. Poprvé v historii.Vzpomenete si ještě na to?
To jo. Hlavně, když se nedaří (smích). Pak si člověk říká: Sezona zas nebyla tak špatná. Něco se povedlo. Na jaře si to třeba připomeneme znovu a společně to oslavíme. Bude na co vzpomínat.
Čím to, že se letos tak daří?
Pohromadě trénuje víc kvalitních závodníků. Navzájem se víc vyhecují.To pomáhá.
Jak k tomu přispívají mladíci Martin Jakš, Aleš Ryzým nebo Václav Kupilík?
Vnesli do týmu pozitivní napětí. Staří se teď snaží utéct mladým, mladí se snaží udržet s námi krok (smích). Je to přesně to, co by v týmu mělo být: takový správný týmový duch.
Říkal jste s námi. Počítáte se mezi starší?
Taky jsem už v mužstvu nějaký ten pátek (smích). Lukáš s Jirkou Magálem jsou ještě o tři roky starší než já, takže můžu vlastně říct, že jsem taková střední vrstva.
Co to pro vás znamená?
Už nesbírám jen zkušenosti, čekají se ode mě výsledky. I na velkých akcích.
Taky jste jich už pár nasbíral.Bronz z mistrovství světa ve sprintu dvojic vám společně s Kožíškem pomohl k 37. místu ve Sportovci roku.
Abych řekl pravdu, tak jsem to nesledoval (smích). Vůbec nevím, jak jsme se umístili, teď to slyším prvně. Tyhle ankety samozřejmě nechci žádným způsobem snižovat, ale v první pětici byli všichni mistři světa. Jak je pak možné rozhodnout, kdo má být první? Není to úplně objektivní.
Stejně to vypadá, že příště už společně s Kožíškem nominován nebudete.Na začátku sezony vás na sprintu v Düseldorfu vyměnil za Razýma a vy jste jel s Jakšem.
Proč ta změna? Kluci vytvořili sprinterský tým, oba jezdí výborně. Myslí, že spolu budou jezdit i v budoucnu.
Vás jako sprintera měli možnost vidět na vlastní oči i Karlovaráci. Těsně po Vánocích jste jel exhibici v centru města.
To bylo i tím, že jsem jel v domácím prostředí. Martin Müller, který to pořádal, si přál, aby tu jel Lukáš a já. Chtěl, aby se na nás přišli podívat diváci. Aby mohli zjistit, jak někdo z Varů taky lyžuje.
Jak moc jim to chcete ukázat, to bylo na vás vidět. Před závodem jste mluvil o rozhodující zatáčce. Sám jste to pak na sobě potvrdil.
No jo (smích). V prvním kole jsem si nechal přišlápnout lyži, to byla škoda. Ve druhém jsem to tam nasypal, věděl jsem, že tam můžu upadnout. Šel jsem do rizika, které nevyšlo.
O body ve Světovém poháru jste ale nepřišel.
Taky jsem to tak bral. Jako exhibici.Spíš jsem chtěl, aby se to líbilo lidem.
Vyšlo to?
Myslím, že jo. Líbilo se to i nám závodníkům.
Jako místní závodník. Vnímal jste podporu publika?
Že lidi řvali, to jsem samozřejmě slyšel. Vím, že tam byla spousta kamarádů. V tom davu jsem je ale nezaznamenal. Občas jsem zaslechl nějaký pokřik. Řekl si: Aha to by mohl být tenhle. Nakonec to ale všechno stejně splynulo s rykem davu.
Mají závody v Karlových Varech podle vás budoucnost?
To závisí na více věcech. Mně by se to ale líbilo. Městské sprinty jsou pro diváky určitě atraktivnější, nemusí se plahočit někam do hor. Kvůli tomu to budoucnost určitě má.
Za pár let by se tu podle pořadatelů mohl jet dokonce Světový pohár.Stejně jako teď v Praze.
Sprint ve Varech se mi líbil mnohem víc než pražský sprint v rámci Tour de Ski. To je dané šířkou trati i dalšími parametry. A nikdo neříká, že se musí jet zrovna na Masarykově třídě.
Přeci jen. Karlovy Vary nejsou Praha.
To určitě. Praha má ve světě jméno.Samozřejmě zvučnější než Vary.
 Milan Šperl. |
