"Po té tmě na severu se mi ani moc nestýská," zasmál se Milan Šperl narážce na každoroční soustředění před začátkem Světového poháru. Těžko byste hledali většího strašáka českých lyžařů, než jsou dlouhé noci u polárního kruhu. Leda tak zranění, která často zamávají celé kariéře.
Kvůli nim ale Milan Šperl neskončil. "Byl čas skončit," řekne jen. Nostalgii v jeho hlase však nehledejte.
S koncem závodnické kariéry Šperl své kolegy vlastně ani nepřekvapil. Vyhrožoval s ním už pět let. "Taky jen mávali rukou, že to bude jako vždycky. Že na jaře stejně začnu znovu trénovat. Pak to ale pochopili. Zjistili, že to tentokrát myslím už vážně. Vzali to. Vlastně jim ani nic jiného nezbývalo," usměje se.
Teď se jeho myšlenky upírají ke kariéře právníka. Od jara chodí každý den do práce, pravidelně ve stejný čas. Už žádné individuální plány, žádná soustředění.
"Je to něco jiného, to je jednoznačné. Myslím ale, že jsem si na to už zvykl. A celkem rychle." Problémy se vstáváním nikdy neměl. O časných probouzeních by zvlášť lyžaři mohli vyprávět. "Do práce se těším, baví mě to a bude mě to živit," vysvětluje.
Zažije i kuriózní chvilky. "Občas se mě lidé ptají, jestli nemám něco společného s tím sportovcem," usměje se Šperl.
Třeba se jednou do bílé stopy vrátí. Jako trenér. "Pokud uzraje čas a zjistím, že tady můžu s lyžováním nějak pomoct, nebudu se tomu samozřejmě bránit," říká Šperl.
Už teď se však těší na první sníh, na své lyžování i na Světový pohár. Pěkně obkroužit božídarský Špičák a pak se podívat na televizi. Pěkně doma a v teple. Jen na mistrovství světa do norského Osla se nejspíš vypraví osobně.