Sezonou po zlaté olympiádě v Salt Lake City zatím Ammann projíždí mezi neúspěchy a zklamáním: dvanáct závodů, jen jednou se dostal mezi dvacet nejlepších. Je to pořádná rána pro mládence, který v únoru senzačně vyhrál oba individuální olympijské závody. „Musí se znovu naučit lyžovat,“ prohlásil trenér Bernie Schödler.
A tak si dá Ammann pauzu, párkrát navštíví univerzitu v Unterwasseru, kterou studuje, a pak pojede do tréninkového centra ve Svatém Mořici, nikoli na víkendové závody Světového poháru do Liberce. Ve Svatém Mořici bude na speciální klouzavé dráze simulovat nájezdové postavení. Celé Švýcarsko věří, že znovu najde cit pro skoky.
Deník Blick se však do miláčka národa pustil. Po nepodařeném Turné čtyř můstků, kdy Ammann skončil celkově až čtyřiadvacátý, hlásá: „Katastrofa! Zlatý Simi neskáče, jen prudce padá k zemi. Žádná stopa po jeho výbušnosti na hraně.“ I přesto byly Ammannovy skoky na turné nejsledovanějšími sportovními pořady ve Švýcarsku.
Jedenadvacetiletý Ammann, jehož rodiče žijí bez televize na venkovském statku, se po zlatém únoru zařadil mezi sportovní legendy. Stal se nejpřekvapivějším vítězem zimní olympiády. Změnilo mu to život. Začalo se mu přezdívat Swiss Air podle letecké společnosti a kvůli brýlím, které nosí v civilu, zase Harry Potter podle čarodějnického učně. Od fanynek dostal desítky tisíc dopisů, od sponzorů luxusní smlouvy a americký herec Dustin Hoffman mu třeba v přímém televizním přenosu nabídl dceru.
Ammann si před novou sezonou věřil. „Mám sice velké problémy s učením, ale doufám, že nebudu někde vzadu.“ Zatím vzadu je, a to dost. Jako mnohým zlatým hochům před ním se ani Ammannovi poolympijská sezona nedaří.
Fin Matti Nykänen, dvojnásobný vítěz z Calgary 1988, slávu nezvládl, upíjel se, střídal ženy, a když promrhal všechny peníze, vystupoval jako striptér v baru. Neslavně skončil další Fin Nieminen, vítěz o čtyři roky později, z formy je Japonec Funaki, první v Naganu 1998. Nejasná je i Ammannova budoucnost.
