Na ďábelské sjezdovce Corviglia se přirozeně vytratily do neznáma desítky lyžařských snů. Ve „sněhových hlubinách“ skončil také nadaný Čech Martin Vráblík.
Dvacetiletý student nepokořil Corviglii vůbec podle představ. Dolů do Mořice dojel čtyřicátý. Na zlatého Rakušana Walchhofera ztratil 6,89 vteřiny. „Sjezdovka budila velkou úctu. Něco podobného jsem nikdy neviděl. Strach jsem ale neměl, to ne. Jednoduše mi to nešlo. Hned po strmém začátku se projevilo totální promazání. Lyže po táhlé rovince nejely. Na studený a suchý sníh se stále neumíme připravit...“
Dva další závody, které ve Švýcarsku obsadil, Super G a slalom speciál, už na mírnějších svazích nedokončil. Na kopce nad Novým Hrozenkovem, kde je doma, se přesto vracel spokojený.
„Mrzí mě jen chyba v super G. Před technickou pasáží jsem si najel větší oblouk a vypadl tam, co většina. Na kritické místo jsem se přitom chystal,“ lituje s odstupem času.
„Ve slalomu jsem už riskoval. Nechtělo se mi skončit na třicátém místě. Samozřejmě jsem vypadl.“ Vráblík si do osobního deníku přesto napsal tři body, pro které stálo za to vydat se na vrcholné závody. „Na vlastní oči jsem viděl v akci nejlepší světové lyžaře. V jejich blízkosti jsem se přesvědčil, že nikdo z nich není nadčlověk, což je dobré pro psychiku. No a ty sjezdovky, to byla nádhera. To všechno dohromady byla jedna zkušenost k nezaplacení.“
Únorový šampionát se nevydařil Lucii Hrstkové, Vráblíkově sousedce z nedaleké Dolní Bečvy. Jedenadvacetiletá závodnice, ještě loni nejlepší domácí sjezdařka, zůstala daleko ve stínu rivalek Záhrobské a Zakouřilové. Téměř půlroční výpadek po plastice ramena ji připravil o jméno. „Neměla jsem na šampionát vůbec jezdit,“ řekla upřímně.
V obou klasických točivých disciplínách, obřím slalomu a speciálu, nepřežila první kolo. Na sjezd a super G se pro jistotu vůbec nepřihlásila. Pád z kombinačního sjezdu na šampionátu v americkém Vailu má i po čtyřech letech stále před očima.
„Mám strach,“ přiznala. „Sjezdovku Corviglia jsem donedávna viděla jen v televizi. Vypadala už na pohled jako pohřebiště nadějí.“
Zatímco Vráblík dnes odpočívá doma v Hrozenkově, Hrstková se v únoru doma zřejmě vůbec neukáže.
Od pondělí se účastní v Krajnské Goře mezinárodního mistrovství Slovinska. V úterním obřím slalomu, který vyhrála překvapivě Kurfürstová, obsadila dvanácté místo (-2,66 vt.). Hrstková nebude na dny strávené ve Svatém Mořici vzpomínat v dobrém. Zato Vráblík si představy na svůj první šampionát pokaždé rád přivolá. „Už ta cesta do Švýcarska byla zábavná,“ říká.
Všestranný lyžař, který v lednu zabodoval na univerziádě v Tarvisiu (kombinace - 4., slalom - 6., obří slalom 10., sjezd - 8., super G - 8.), se o nominaci dozvěděl dva dny před začátkem mistrovství.
V sestavě národního týmu nahradil zraněného Holického. Když zazvonil telefon a výzva k balení do Švýcarska, zrovna odpočíval. Do Svatého Mořice pak spěchal dílem vlakem i autem.
„Byla to rychlá jízda s výletem navíc. Řidič, kterým byl svazový šéf alpského svazu Bohumír Zeman, si totiž potřeboval odskočit ještě do Lichtenštejnu. I když jsme vyjeli z Prahy v poledne, v sedm večer jsme už byli na večeři v Mořici.“ Potíže s cestováním Vráblíka neopustily ani při cestě domů. „Nazpátek jsem pro změnu cestoval se slovenskou výpravou. Táta pro mě musel v pondělí brzy ráno do Bratislavy.“ Přivítání nebylo vlídné. „Od vánočních svátků jsem nebyl doma.
Táta měl ale s hubováním za výpadek ze super G pravdu. Nemusel jsem se vracet domů se dvěma výpadky,“ post
