„Už jsem se sbalil a byl připravený vrátit se do hotelu,“ připustil zkušený třicetiletý lyžař.
Jak se ale mýlil. O pět setin sekundy se z poslední možné pozice do druhého kola přece jen prosmýkl. V něm už předvedl bezchybnou jízdu, využil upravené trati a postupně se posouval. Do elitní dvacítky, desítky, pětky...
Ze třicátého místa až k vítězství. Slalomář Yule psal na SP v Chamonix historii |
A když ani lídr Noël nedokázal jeho čas pokořit a cílovou fotobuňku proťal jako třetí s odstupem 18 setin, Švýcar vybuchl obrovskou radostí. Yule se z třicátého místa stal vítězem. Předvedl počin, jaký Světový pohár alpských lyžařů nepamatuje.
„Absolutně neuvěřitelné,“ nechápal olympijský vítěz i mistr světa z týmových závodů a majitel sedmi triumfů v elitním seriálu. „Čekání bylo dlouhé, ale krásné. Říkal jsem si: Dobře. Je teplo, mám perfektní trať, tak se možná můžu dostat do první desítky. Ale že nakonec zvítězím? O tom jsem ani nesnil.“
Někdy to tak zkrátka je. Řeknete si, že nemáte co ztratit, a dáte do jízdy maximum. Risk se vyplatí, do toho se sejdou podmínky, štěstí a vaši soupeři naopak chybují.
Švýcar Daniel Yule jede slalom v Chamonix.
Yulemu tentokrát vyšlo naprosto vše. V Chamonix vládlo jarní počasí a trať tekla před očima. Když se na ni v závěru druhého kola spustil Noël, musel se navíc popasovat s vyjetými koryty a rýhami od devětadvaceti předešlých závodníků.
„Určitě jsem měl štěstí na podmínky,“ uvědomoval si Yule. „Což k lyžování ovšem patří. Někdy ho máte, jindy vás potrefí smůla. Tentokrát jsem šanci využil já.“
Podobně byl na tom před dvěma lety dnes už bývalý norský slalomář Lucas Braathen, který ve Wengenu triumfoval z devětadvacáté pozice po úvodním dějství.
Nezapomenutelný posun startovním polem předvedl v Aspenu v roce 2001 i Ivica Kostelič. Tehdy se jako dvaadvacetiletý mladík do startovní budky prvního kola slalomu postavil s číslem 64. Cílem posléze projel jako šestý, a když výborný výkon zopakoval i ve druhé části, radoval se z premiérového triumfu.
NEJRYCHLEJŠÍ. Česká lyžařka Ester Ledecká v cíli olympijského superobřího slalomu, ve kterém vybojovala senzační zlatou medaili. (17. února 2018)
„Mám pocit, že jsem ve snu a že reálný závod se pojede až zítra,“ smál se pozdější chorvatský vítěz Světového poháru. „Ale vše nasvědčuje tomu, že jsem fakt vyhrál.“
I rychlostní disciplíny neočekávané triumfy z hloubi startovního pole přinášejí. Ty se samozřejmě jezdí jednokolově, na druhou stranu favorité vždy vyrážejí mezi prvními a od závodníků třeba od čtyřicátého místa už toho fanoušci mnoho nečekají.
I oni ale občas zazáří. V super-G drží prvenství ve vítězství s nejvyšším startovním číslem Rakušan Hannes Trinkl, který v roce 1993 v Lechu vyrazil na trať až jako jednapadesátý a dokonale využil měnících se podmínek.
Absolutním králem byl v tomto ohledu Lichtenštejnec Markus Foser, jenž ve stejném roce opanoval sjezd ve Val Gardeně s číslem 66. Jen čtyři další muži jeli po něm. „Věděl jsem, že jsem předvedl dobrý výkon,“ vzpomínal Foser. „Ale že vyhraju? Několik minut jsem si říkal, že jde určitě o chybu. Až když začal maraton s předáváním cen a rozhovory, pochopil jsem, že se to vážně stalo. Šílené!“
A v Česku vlastně stačí připomenout jméno Ester Ledecké. Ani její olympijský triumf v Pchjongčchangu, kdy se na trať super-G pustila se šestadvacítkou, tedy v době, kdy už některé zahraniční televize končily přímé přenosy, nepostrádá všechny důležité ingredience kouzelných senzací.
