Půjde o zvláštní pohled.
Startovní listina Světového poháru bez něj?
Nezvyk.
Na konci loňského roku se Ammann postavil na start svého šestadvacátého Turné čtyř můstků. V elitním seriálu debutoval už v prosinci 1997 a do této doby v něm nastřádal 564 závodů.
Jak to s ním ovšem bude nadále, se neví. „Potřebuje znovu najít důvěru ve své skoky,“ prohlásil švýcarskému listu Blick kouč Martin Künzle. „Musí se hodně posunout, jinak to pro něj se Světovým pohárem bude těžké.“
Krutá slova pro muže jeho jména. Byť odrážejí jeho současnou formu.
Ammann sice sezonu odstartoval úspěšně a v Lillehammeru i v Ruce bodoval, jenže od té doby se trápí. A když se mu nezadařilo ani na startu Turné v Oberstdorfu, kde vypadl hned v kvalifikaci, trenérům došla trpělivost.
Skokan Simon Ammann ze Švýcarska během olympijské kvalifikace v Pekingu 2022
Vyřadili ho z kádru, jeho místo připadlo dvacetileté naději Yannicku Wasserovi a veterána čekají starty na nižší úrovni v Kontinentálním poháru.
I jeho předsezonní cíl vydat se na své dvanácté mistrovství světa do Trondheimu je v ohrožení. On se ale pochopitelně vzdát nechce.
„Pořád mě to baví. Proto pokračuju,“ vysvětloval na podzim majitel velkého glóbu i 80 pódiových příček ve Světovém poháru.
Je už takový. Skoky jsou jeho vášní.
Už několikrát zvažoval, že skončí kariéru, pokaždé se ale vrátil. Překonal řadu pádů. Z toho, kdy se mu v roce 2015 v Bischofshofenu po dopadu rozjely lyže a s otřesem mozku a zakrváceným obličejem ho odnášeli na nosítkách, pořád mrazí.
Tschofenig Airlines vážně létá! Vítězi Turné jen bylo líto poražených krajanů |
Dokonce ani několik obrovských zklamání – třeba jako když se v roce 2006 coby jeden z největších favoritů olympijských her v Turíně vracel s prázdnou – ho nijak neodradilo.
Ammann byl na můstcích pořád. Po turínském nezdaru slavil o čtyři roky později ve Vancouveru dvě olympijská zlata. Rok po hrozivé nehodě si zase v Planici vylepšil osobní rekord na 238,5 metru.
Dokonce i s aktuální situací se už dříve potýkal. Předloni ho trenéři vyřadili z A-týmu, nevešel se do sestavy pro Turné.
„Mám to jako Roger Federer,“ povídal tehdy. „Skoky pro mě nejsou jen o triumfech. Budu je dělat, dokud mě budou bavit a budu si moct říct, že se cítím naplněný.“
Jeho vytrvalost je obdivuhodná. Má podobnou náturu jako ještě o devět let starší Japonec Noriaki Kasai. Ani ten mimochodem konec kariéry dosud nevyhlásil, ke konci minulé sezony si zaskákal ve Světovém poháru a v té aktuální objíždí Kontinentální pohár a čeká na další šanci mezi elitou.
Simon Ammann (vlevo) a Noriaki Kasai během Turné čtyř můstků
Za ty roky se ve skocích pochopitelně změnila technika i materiály. I tréninky jsou úplně odlišné.
Každou zimu jsou navíc měsíce pryč od rodiny a aby létali co nejdále, musí kromě výtečné kondice i neustále držet striktní životosprávu a držet svou váhu co nejníž.
Jim to ale i za cenu veškerého toho odříkání stojí. „Každý malý kluk sní, že bude létat,“ vysvětloval kdysi Ammann. „My skokani si to vlastně plníme. Jde o nepopsatelný pocit euforie. Pro tyhle chvíle žijeme a trénujeme. Takže i když už úspěchy nepřicházejí, nemůžu se od skoků oprostit tak jednoduše, jako když přestřihnete pupeční šňůru.“
Jen s nižšími soutěžemi se ale jistě nespokojí. Bude chtít zpět mezi nejlepší.
