„Byl jsem smutný. Po skoku jsem prošel kontrolou s lyžemi i kombinézou, ale ne s botami. Ty dva nebo čtyři milimetry, pokud jde o výkon, přitom nehrají žádnou roli. Na severu jsem byl už deset dní, ale jelikož původně plánovaný prolog v Kuusamu o týden dříve zrušili, šlo o první závod a dopadlo to blbě. A to mám boty o půl čísla menší než v minulé sezoně,“ rmoutí se devatenáctiletý Portyk, jehož skokanská část původně dopadla velmi nadějně - skončil druhý.
Kontrola dodržování pravidel se pro tuto sezonu zpřísnila u skokanů, a přeneslo se to i do severské kombinace. Třeba i tím, že přísný Sepp Gratzer, který dbá na kontrolu vybavení právě u skokanů, si v Lillehammeru odskočil na můstek, kde závodili sdruženáři.
„Mám pocit, že si chtěl na někom smlsnout, tak jsem to odnesl taky,“ přemítá Portyk. Gratzer si pro kontrolu vybral osm závodníků z padesáti, neprošlo jich pět. Kvůli botám. „Ale ostatní měli v prostoru paty navíc centimetr nebo dva, a ne milimetry jako já. Třeba měl Gratzer špatnou náladu,“ mrzí jej.
Milimetry nikterak nepomůžou
Laikovi se to nezdá, ale větší volný prostor v patě boty může ovlivnit výkon. „Noha se pak v botě posune dozadu, tím i těžiště. To skokanovi může pomoci - ve vzduchu dojdou lyže rychleji k tělu, dostane se tak rychleji na vzduch a může dřív pracovat v letecké fázi. Jenže ty milimetry navíc vám při skoku nepřidají vůbec nic,“ vysvětluje Portyk, závodník Dukly Liberec.
Podle Tomáše Slavíka, sedmého sdruženáře z mistrovství světa 2011 a nyní sportovního ředitele úseku severské kombinace, je na vině český mladík. „Pravidla porušil, i když ty milimetry opravdu nikomu nepomůžou. Ale hranice byla nastavená a každé překročení znamená diskvalifikaci. Bohužel,“ má jasno.
„Ano, měl jsem si to pohlídat, měl jsem si nové boty nechat přeměřit,“ souhlasí Portyk. „Ale v Kuusamu, jak zrušili původní první závody, jsme to neřešili. A v pátek v Lillehammeru jsme se zase soustředili na závod. Nejspíš je to moje chyba. Po skoku se to přeměřuje proto, že v minulosti třeba Němci nebo Rakušani pořád něco hledali, aby vyhrávali. Prostor v botě měli větší i o tři centimetry, než dovolují pravidla.“
Vyčítám si to, přiznává trenér
Rodák z Lomnice nad Popelkou, vlastně pořád benjamínek, však nebyl na severu sám. Pečoval o něj reprezentační kouč Vladimír Šmíd, přítomni byli i dva servismani.
„Ano, měli jsme dát boty přeměřit, ale času bylo málo. Kvůli větru se v Lillehammeru v pátek skákalo jen jedno tréninkové čili provizorní kolo, nakonec uznané pro závod. Navíc měl Tomáš nové boty, které jsou o půl čísla menší oproti těm posledním. Koho by to napadlo? Od pátku si to vyčítám,“ přiznává trenér Šmíd.
Portyk však trvá na svém. „Trenér mi kontroluje kombinézu, měří lyže, ale s botami jsme nepočítali. A servismani se starají o běžky, ke skokům nemají co říct. V budoucnu už si to musím hlídat.“
Větší volný prostor v botách může být považovaný za chybu německého výrobce. „Kdyby šlo o centimetry, tak mu boty vrátíme, ale je to ruční práce a obávám se, že s milimetry neuspějeme,“ myslí si Slavík.
Nechtějí to nechat usnout
Trenér Šmíd má ale jiný názor. „V Lillehammeru jsme se o tom bavili s kontrolory - firma by nám měla poslat nové boty, které budou mít správný rozměr vnitřního prostoru. Výrobci zavoláme, rozhodně to nenecháme usnout,“ tvrdí.
Zmíněná kalvárie s botami Tomáše Portyka nepoznamenala. Do bot si dal tenké výstelky a v neděli uzavřel skokanskou část na pátém místě.“To bylo prima, chtěl jsem dokázat, že páteční druhé místo po skoku nebylo náhodné. Jenže pak přišel běh,“ přiblížil druhou část, v níž se propadl na 39. příčku.
Přitom si po běžeckých trénincích v Lillehammeru pochvaloval, jak mu to jde. „Jenže trať umrzla, byla jeden led, a na tom já neumím. Jezdím totiž víc nohama než rukama, takže mi připadalo, že stojím na místě. Na ledě se svojí technikou nemám šanci, zatím ještě nemám silné ruce,“ uvědomuje si.
