Přitom čtrnácté místo po skoku mohlo dnes vzbuzovat naději na posun vpřed, ne?
Zkusil jsem to. Říkal jsem si: Mám kolem sebe Kroga, Kircheisena, Rydzeka, to jsou samí výborní běžci, bude to rychlá skupina. Tahat jsem nechtěl, protože co si budeme nalhávat, ve stavu, v jakém jsem, na to v běhu nemám.
Takže jste se jich držel, dokud to šlo?
Zkusil jsem to. Dvě kola v běhu jsem se držel zuby nehty. Ve třetím kole jsem někde v půlce odpadl. Než jsem se stačil zklidnit a rozkoukat, přilítli zezadu dva Amíci. Tak si říkám: Aspoň staďák zkusím s nima objet. Visel jsem za nima celý stadion. Přišel kopec a odjeli mi. Pak začal boj sám se sebou.
A je z toho 20. místo.
Jo. Zlepšení oproti minule, ale celkově velké zklamání.
Během celého šampionátu jste nemocný. Kdy se nemoc poprvé projevila?
Už den před závody Světového poháru v Almaty. Tam jsem ty dva závody objel v nemoci, ale aspoň jsem dobře skákal. Věřil jsem, že se z toho nějak dostanu. Přilítli jsme domů a už to vypadalo, že nemoc přejde. Jenže před mistrovstvím jsme se měli sejít v Harrachově, přijedu tam a připadám si, že mám hlavu v sudu, byl jsem celý oblblý. Jen dvakrát jsem se prošel na běžkách a bylo to dost špatné, tak jsme před mistrovstvím světa zvolili radši jen odpočinek. Věděl jsem, že tu nebudu v top formě. Ale že na tom budu takhle špatně, to mě nenapadlo. Co jsem předvedl v tom prvním závodě, bylo hodně zlé.
O jakou nemoc tedy vlastně jde?
Nevím. Mám problémy s dýcháním. Byla tam nějaká angínka, asi jsem ji lehce přechodil a tělu se teď holt nechce. Snažil jsem se ho vyždímat na maximum, ale v těch momentech, kdy jsem dřív býval úplně v pohodě, najednou ztrácím.
