„Už je to na mně vidět, jsem na konci čtvrtého měsíce těhotenství a není to žádné tajemství. Užívám si to, co to jde,“ usmívá se.
Jaký je váš vůbec první volný podzim v Praze?
Hodně si ho užívám. Líbí se mi, jak se postupně mění barvy stromů, jak opadají listy. Spousta lidí je z toho deště a zimy mrzutá, ale mně to přijde fajn. Vždycky si můžete zalézt domů s knížkou a teplým čajem, což mě baví a vůbec mě to neuvádí do depresí. Každý den mám v okně jiný obraz a takový podzim je opravdu krásný.
Překvapilo vás na něm něco?
To ani ne, spíš mám ten rok teď plynulejší, hezky mi jednotlivá roční období navazují. Kdysi jsem totiž měla dlouhou zimu od září do března, kdežto letos jsem si konečně užila krásné léto, teď si užívám podzim a už se těším, až si i tu zimu užiju trochu jinak.
Asi vám nechyběl ani ten typický předzávodní stres, že?
Máte pravdu, nechyběl. Na jednu stranu se na novou sezonu těšíte, ale na druhou je to zároveň velký stres.To mi vážně nechybělo. Všechno tak nějak probíhalo v příjemné atmosféře a už po několikáté se mi potvrdilo, že ukončit kariéru byl správný krok. Víte, kdy jsem si to ověřila?
ODCHÁZÍM. Když se Šárka Strachová se loučila s kariérou.
Povídejte.
Když jsem o víkendu koukala na závody Světového poháru a neměla jsem pocit, že by mne mrzelo, že nestojím na startu s dalšími holkami. Vážně mi to nechybí. Po ukončení kariéry, jsem musela na pár měsíců od všech sportovních aktivit úplně vypnout. Byla jsem vyčerpaná a sportem a pohybem přesycená. Ale neznamená to, že se ráda na lyžování nepodívám. Přece jen je to něco, čím jsem 17 let žila. Všechny ty holky znám, jsou to mé nedávné kolegyně, proto je to pro mě pořád čerstvé. A je to krásný pohyb.
Fakt vás nesvrběly nohy ani trochu, když jste na slalom koukala?
Ne, opravdu ne. Teď v Levi to byl třináctý ročník slalomu, já tam byla dvanáctkrát a říkala jsem si, že to stačilo.Ono to všechno vypadá hezky, když sledujete vítězky, ale nikdo už nevidí tu dřinu a bolest za tím. Navíc lyžování je outdoorový sport s hodně proměnnými a vždy je to velký risk. Tolik okolností má vliv na celkový výsledek a ne vždycky je to taková idylka. Často jsem během roku cítila úlevu, že se mne nic z toho už netýká.
Ani ta tolik barvitá příroda vám nechybí?
Ani ta ne, protože i v Čechách máme krásnou přírodu, a pokud chci, tak si na hory vyjedu. Víte, všeho se člověk jednou přejí. Když jsem lyžovala, bylo pro mě důležité si tu krásu kolem sebe uvědomovat. Věděla jsem, že to jednou skončí.
Skončilo to letos na jaře, přesto vám spousta fanoušků píše na Facebook, že jim ve slalomu chybíte.
Neměla jsem teď moc času se Facebooku věnovat, ale všimla jsem si, že někde zaznělo, že na závodechchybím já nebo Slovenka Veronika Velez-Zuzulová, která si přetrhla křížový vaz, ale bojuje a snaží se dostat zpátky co nejrychleji. A že s námi by to bylo zajímavější. Ale takhle to chodí – ty starší končí a na řadu přicházejí mladší.
JEJÍ POSLEDNÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA. Šárka Strachová na trati slalomu ve Svatém Mořici.
Nástup mladé generace ve slalomu reprezentují Mikaela Shiffrinová s Petrou Vlhovou, které si to právě v Levi v úžasném souboji rozdaly o první vítězství ve slalomu.
Vypadá to na hezký souboj mezi nimi. Petra má velký potenciál, už loni bylo vidět, že bude výborná nejen ve slalomu. I v tom obřím bude chtít přidávat víc a víc plynu a možná zkusí i kombinaci. V Levi navíc vypadala jistěji a stabilněji. Ale obě jsou teď o třídu jindy, než všechny ostatní, obě jsou ročník 95, tak snad se žádná z nich nezraní. A uvidíme, jestli se k nim vrátí i Veronika, pro kterou je to nejspíš poslední sezona.
A co vy sama, už jste letos na lyžích byla?
Nebyla, ale plánujeme po Vánocích takovou předsilvestrovskou dovolenou. Tak uvidíme, jestli se budu cítit a jestli si na lyže troufnu. (usměje se)
O to bych se nebál. Hlavně vypadáte, že se na ně už těšíte.
Chceme jet do Reiteralmu v Rakousku, mého oblíbeného střediska, kde jsem strávila velkou část mé sportovní kariéry. Byl to pro nás takový základní tábor během zimy a druhý domov. A asi bych se nebála na lyže postavit, jde spíš o to, aby mě někdo nesrazil. Nechám to na své intuici.
Narážíte na své už viditelné bříško. Jak se vlastně těšíte na novu kariéru, tentokrát tu maminkovskou?
Jedna kapitola se uzavřela a otevírá se nová. A já se těším na všechno, co pro mě teď nové je. Podobné pocity asi zažívá každá maminka, která čeká první dítě. Mění se vám tělo, pohled na svět a taky se učíte.
Učíte?
Ano. Děti jsou napůl naši žáci, napůl naši učitelé. A první, co mě moje dítě naučilo, je zpomalit. Jsem v poslední době unavenější, potřebuju víc odpočívat.
Takže zatímco dřív jste mezi brankami chtěla být co nejrychlejší, teď se učíte zpomalovat.
Přesně tak. Já jsem i v normálním životě taková motorová myš. Kolikrát když jdu po ulici, tak jdu hrozně rychle, až si říkám: Ježiš, trochu vydechni a zpomal, vždyť není kam spěchat.
Povedlo se vám otěhotnět v podstatě záhy poté, co jste ukončila kariéru. Bylo to plánované?
Plánovala jsem si dát minimálně čtvrt roku pauzu, chtěla jsem si odpočinout, protože tělo bylo za celou kariéru hodně vyčerpané. Nechala jsem tomu volný průběh a jsem ráda, že se to takhle hezky plynule podařilo.
Odhalil někdo, že čekáte miminko dřív, než jste mu to řekla?
Asi jen moje fyzioterapeutka, která se mnou dva roky jezdila po závodech. Zná moje tělo velmi dobře, je to odbornice, a tak se mě ptala, jestli se něco nezměnilo. Ale jinak ne, nikdo nic nepoznal.
Zato teď už to nejspíš lidé poznávají bezpečně, že?
Už je to vidět. Jsem na konci čtvrtého měsíce, takže to není tajemství. Spíš si to užívám. Ale nesetkala jsem se zatím s žádným zkoumavým pohledem.
Už víte, jestli to bude chlapeček, nebo holčička?
Zatím ne, ještě se neukázal. (usměje se) Ale určitě to budu chtít vědět. Chci tak nějak přirozeně vědět, s kým komunikuju, s kým si povídám.
A co chutě, už se vám mění?
Zatím se mě to vůbec nedotklo. Nemám ani žádné komplikace, nevolnosti, slabosti, vůbec nic. Opravdu si zatím těhotenství užívám po všech stránkách.
Ani citlivější nejste?
Já ne, to je asi otázka spíš na manžela. Chudáci chlapi to nemají asi úplně jednoduché, když ty ženské jsou pak takové náladové. Ale za sebe si myslím, že zatím taková nejsem.
Předpokládám, že vaše podnikání teď zase půjde na chvíli stranou.
Zatím se nic moc nemění, dál pracuju a kromě toho, že mi roste bříško a jsem trochu unavenější, tak všechno běží a snad ještě několik měsíců takhle poběží. Prioritou je, abych se cítila dobře a dobře se o sebe starala, protože prenatální období, těch devět měsíců je pro miminko strašně důležité. Dává to tomu človíčkovi základy na celý život. I proto se samozřejmě budu připravovat na to, že z práce na pár měsíců vystoupím.
Oba s manželem jste sportovci. I dítě, předpokládám, ke sportu povedete.
Určitě, je důležité být pro děti vzorem, tak snad budeme sportovat společně. A jestli se pak bude chtít věnovat nějakému sportu víc, tak u nás tu podporu najde, je to součást našeho životního stylu a úžasný způsob, jak trávit volný čas. Ale zase to není priorita. Nemám ambice nabádat ho k dráze vrcholového sportovce.
Ale lyžovat ho naučíte.
Budu ráda, když na lyžích bude umět, ale opravdu nemám ambice tahat ho v šesti letech na závody.
