„Hodně mě to zajímá,“ ujišťuje bývalá česká běžkyně na lyžích. Ke zlatu z volné třicítky, které tehdy ve svém posledním olympijském závodě vybojovala, by tak mohla přidat i další medaili stejné barvy.
Od her v Turíně už uplynulo deset let. Připadá vám to dávno?
Když není vyhlášení na stadiónu, tak je jedno, jestli se koná za rok, nebo až za deset let. Budu vcelku netrpělivě čekat, jak se celý případ bude nyní vyvíjet.
Poprvé se o tom, že byste měla obdržet zlato namísto Šmigunové, hovořilo už před olympijskými hrami v Soči 2014. Jenže pak vše opět nadlouho utichlo.
To si přesně pamatuju, kdy přišla ta první vlna. Právě jsem letěla do Soči komentovat pro Českou televizi a Jirka Ponikelský (ředitel ČT Sport) mi říkal, že vzorky Šmigunové byly pozitivní. Tak jsme to potom v Soči i trochu oslavili. Jenže najednou se nad tím zavřela voda. Později ke mně pronikly informace, že dalšímu posunu brání právní aspekty. Což bylo jediné odůvodnění, proč se nic neděje, které jsem dostala. Ale Estonci měli vždycky silné právníky. Až teď to jde v Lausanne před soud. Takže mě to hodně zajímá.
Od koho jste se dozvěděla, že případ projedná soud?
Kontaktovali mě Norové, ti jejich investigativní novináři v oblasti sportu jsou hodně aktivní a celý ten proces mapovali. Zároveň jsem se dostala na dálku i do sporu s manažerkou Kristiny Šmigunové, když se dozvěděla některá má vyjádření o ní.
Jste pevně přesvědčená, že Šmigunová v Turíně čistá nebyla?
Pevně přesvědčení musejí být ti, co dělali rozbor vzorků. Já o ní mluvím v tom smyslu, že už jeden dopingový problém měla v době okolo her v Naganu. A ve chvíli, kdy má potom někdo i dva další pozitivní vzorky, tak ztratil můj respekt.
Jak moc by tato zlatá medaile byla pro vás jiná než ta, kterou jste po třicítce mohla slavit přímo v Turíně?
Myslím, že k tomu ještě povede dlouhá cesta. Není to o tom, že by se mělo rozhodnout v řádu dnů. Takže podobná porovnání nechme až na dobu, kdy rozhodnutí bude finální. Jsem v pozici, kdy budu napjatě čekat. Norští novináři mi sami slíbili, že mi budou posílat novinky.
Stála byste o to, aby případné předání „nové“ medaile proběhlo slavnostně a v důstojném prostředí?
Odpovím mnoha komentáři z facebooku: Žádám opakování ceremoniálu. Ale to si dělám samozřejmě legraci. Zlaté medaile se sice nedostávají každý den, ale jak by to proběhlo, nechme na moment, kdy bude případ dořešen.
Mluvila jste o něm i s vašim někdejším koučem Stanislavem Frühaufem? Právě on čistotu Šmigunové mnohokrát zpochybňoval.
Poslední dobou ne, ale teď se těším na tři dny volna na Šumavu, tak myslím, že za Standou skočím. Ne vyloženě zrovna kvůli tomu, ale je fajn, když se společně máme na co těšit.
Na nedořešený případ Šmigunové nedávno upozornila Beckie Scottová, vaše bývalá soupeřka, která nyní pracuje v rámci komise sportovců ve WADA. S tou v kontaktu jste?
V denním určitě ne, ale spojení na sebe máme. K Beckie chován hluboký respekt. Připravila mě sice o špičku lyže o jedno zlato v Salt Lake City, ale byla to hrozně fajn holka. Teď je aktivní na mezinárodní scéně, tak na ni trochu spoléhám, že celý ten případ i ona aktivně mapuje a sleduje.
